To nejsem já -1-

27. října 2013 v 17:53 | Maggi
Ahoj!
Já -Maggi- jsem se rozhodla, že taky začnu psát nějaké ty povídky. Neúmyslně mi k tomu napomohla tahle naprosto boží povídka :3
Loki vs. Voldemort. Duševní souboj. Tak mě napadlo, že i když tady nepůjde o zaláskovanou dvojci, mohlo by se to dobře psát a navíc jak jsem se koukala nainternetu, nikdo tuhle dvojci nedělal. Kapitoly se budou dělit na pohledy Lokiho, nebo Voldemorta.
Pozor! Vážně ty dva neberte tak, že by se měli mít rádi! Jsou to nepřátelé :D.


Tma. Jaktože ji vidí. Tu tmu. Má být přece mrtvý. Pokusil se pohnout. Zvedl jednu ruku a zkusil jí ve tmě rozeznat. Byla jiná, jakoby ani nebyla jeho. Rozhlídl se kolem sebe. Rozeznával jednotlivé tvary. Byl v nějaké místnosti, v rohu stálo pohodlně vyhlížející křeslo spolu s knihovnou. Přímo před ním byla menší postel. Naproti posteli stál stolek s židlí a vlevo od stolku byly dveře, nejspíš do koupelny. Ohlédl se zasebe. Celá zeď za jeho zády byla prosklená.
Ale proč? Zamyslel se nad tím vším. Jak je možné, že jsem naživu? Vžyť mě ten spratek zabil. Ale jsem to vůbec já? Najednou ho to napado. Ne, to není možné. Ale jiné vysvětlení tu není. Uchechtl se. Tohle vůbec nebyl tón jeho hlasu. Takže je to pravda. Když ho Potter zabil, tak se jednoduše rozpadl, ale kousek něčeho zůstalo a to něco si teď našlo jinou tělesnou schránku. Je to jako s Quirellem, ale teď nevěděl, kdo je jeho nová schránka. Byl si ale jistý, že to se brzy dozví.
Pomalu se zvedl. Trochu zavrávoral, ale rychle si na nové tělo zvykl. Pomalu přešel ke knihovně, i když v té tmě to šlo trochu hůř. Snažil se rozeznat názvy knih, ale nebylo skoro nic vidět a po chvíli to vzdal. Sedl si do nezvykle pohodlného křesla a přemýšlel. Po chvíli mu došlo, že tu nikde není východ. Zvedl se a přešel místnost směrem ke sklu. Kousek před sklem ho ale zastavila jakási neviditelná síla. Co to má znamenat? Rozhlédl se po chodbě za sklem. Viděl jen obrysy sloupů, které se tyčily do nekonečné výšky. Kde to jsem? Nechápal to. Copak se dostal do nějakého luxusního vězení? V té chvíli, kdy přemýšlel kde to je, se jeho cela rozjasnila světlem, které vycházelo kdoví odkud. Musel hodně přivřít oči a trochu zavrávoral. Sedl si na kraj postele a civěl na chodbu, ve které se teď rozzářily pochodně.
Dlažba v chodbě byla kamenná, stejně jako zdi. Sloupy které už před tím rozeznal, byly hrubě vytesány z nějakého jemu neznámému druhu kamene a v každém sloupu byla vyrytá mělká dlouhá pozlacená prohloubenina, která se táhla kolem dolní části sloupů až nahorů do toho nekonečna jako nějaký tenký zlatý had. Připomělo mu to Naginiho. Měl toho hada rád, zdálo se mu, že mu jediný na světě rozumí a nikdy by ho nezradil. Nevěděl, kdo Naginiho zabil, ale je si jistý tím, že toho vraha najde a zabije ho.
V té chvíli, kdy přemýšlel jak oběť co nejlépe zabít, někdo se před něj postavil. Teda spíš před to sklo. Byl zvláštní. Na první pohled by řekl, že je to obyčejný mudla. Chvíli ho pozoroval a pak mu došlo, že takhle se mudlové neoblíkají. Muž na sobě měl zlato-červené oblečení, které na mudlech nikdy neviděl a na zádech měl červený plášť. Mohl to být kouzelník, ale byl si jistý tím, že to by poznal. Najednou muž promluvil. Neměl hlas hluboký ani vysoký. Ale pořád z něj vyzařovala jakási autorita. Ale ne moc velká. ,,Jak se ti daří?" Zeptal se starostlivým tónem. Cože? nechápavě na muže v chodbě pohlédl. Ten mu pohled opětoval, jen ten jeho nebyl nechápavý, ale spíš plný soucitu. Po chvíli mlčení muž odešel.
Musí se odsud dostat. Ale nejdřív musí zjistit kdo a kde vlastně je. Vedle Voldemorta se objevila mísa plná jídla. Uchechtl se, během dvou hodin už podruhé, což bylo docela neobviklé. Nemusí jíst. Nepotřebuje to. Vstal a přešel ke knihovně. Začal si číst názvy knih. Dějiny Asgardské říše, Jak si ochočit stádo pilčů -co to jsou pilčové?-, Pořiďte si vlastního sluhu a jak s ním zacházet, Magie pro začátečníky, Jak si postavit vlastní Bifröst, Staňte se slavným bohem během týdne.. Tady už přestal číst. Připadal si, že tohle musí být velký žert.. Pilčové?! Bifröst?! Bohové?!
Znovu se posadil na postel. Už potřetí v životě si připadal v koncích. Měl neblahé tušení, že teď jeho navrát bude probíhat pomaleji než obvykle. Takže bohové existují? Dávalo mu to celkem smysl, mudlové přece taky o kouzelnících nevědí. Napadlo ho, jestli i ten muž co ho sem přišel navštívit byl bůh. Jestli není možné, že i Voldemort je teď bůh. Přesněji řečeno ten, koho teď ovládal . Ale proč by mě potom zavírali do vězení? I když i velcí kouzelníci byli zavíraní do Azkabanu. Když se teda nechali chytit.
Pohlédl před sebe a ve skle uviděl svůj odraz. Usmál se. Tohodle muže už někde viděl. Věděl kde. Ještě když byl malý kluk, tak o něm četl v jedné knize. Jmenoval se Loki. pokud si to pamatuje dobře, tak to musel být bůh lži, lsti a klamu. Pousmál se na svůj odraz. To se hodí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tamten Loki Tamten Loki | Web | 27. října 2013 v 20:07 | Reagovat

Ty mi dáváš... :-D :-D
Samozřejmě díky za chválu, moc mě těší, že jsi se do toho pustila. Navíc takový crossover je skutečně ďábelský, jsem náramně zvědavá, co z toho vyleze. Názvy těch knížek mě vážně dostaly :-D
Ale Loki...! KDE JE?! :-D

2 Maggi Maggi | 27. října 2013 v 21:21 | Reagovat

:D Počkej si, dočkáš se v úterý :D A díky :D :3

3 Tamten Loki Tamten Loki | 29. října 2013 v 21:31 | Reagovat

... nenápadně mává kalendářem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama