Měj ráda nepřítele, miluj svou rodinu

23. prosince 2013 v 18:31 | Maggi |  Jednorázovky
Ahoja, takže když budou ty Vánoce, napsala jsem jednorázovku. Při tom psaní jsem málem rozflákala počítač, protože hned třikrát jsem nechtěně označila polovinu textu a v domění, že mažu jedno písmenko, jsem vymazala celou tu polovinu. -_- Jsem fakt genius. Neříkám, že to bude stát za to, protože já ty jednorázovky nemusím, ale protě mě tohle téma tak napadlo, takže co. :D
Užijte si to :3

(tahle písnička je k tomu příběhu)

Seděla jsem na své zahradě v trávě a sledovala hvězdy. Dnes jsou Vánoce, žádný sníh, rodiče si jen tak odjeli na Malorku, takže na Štědrý večer budu sama ve své chatce. Už jsem si zvykla. Od té doby, co mám vlastní domeček, jsem nikdy s nikým Vánoce nestrávila.
Zafoukal vítr. Přitáhla jsem si bundu blíž na tělo a začala bezmyšlenkovitě trhat chladná stébla trávy kolem sebe. Další silný poryv větru. Co to má znamenat? Teď už se okolo mě proháněla pořádná vichřice. Postavila jsem se, ale vítr mě zase rychle posadil na zem. Pevně jsem zavřela oči a zaryla prsty do země, aby mě vítr případně někam neodnesl. Kydyž jsem oči otevřela, byl všude klid.
,,Co to mělo.. Aaaaaa!" Přímo na mě spadl z nebe nějaký chlap. Vážně doslova. ,,Bože, bože, bože!" Vší silou jsem do něj strčila a pozadu z pod něj vycouvala. Rychle jsem se postavila a sledovala ho. Vstal a trochu malátně se rozhlížel kolem sbe. Poté se chytl za hlavu.
,,Kde to sem.." Zabručel. Prohlédla jsem si ho pozorněji.Blonďák (rawrr), trochu zarostlej (rawrr) a hodně svalnatej. ,,Kde to jsem.. Kdo jsi ty?" Zeptal se, když si mě konečně povšiml.
,,Já?" Třeba je tady ještě někdo jiný.
Blonďák trochu zavrčel.
,,JstenaZemijánevímpročjtepřistálzrovnatadyajájsemMaggi." Vyletělo ze mě, kdyby náhodou nepatřil mezi trpělivou část lidstva. Jestli je to teda člověk, protože kdyby vypadl třeba z letadla, asi by tady jen tak nepostával.
,,Midgard?" Zeptal se spíš sám sebe.
,,Prosím?" Asi jsem špatně slyšela. ,,Tohle je Pec pod Sněžkou, okolí Trutnova." Opravila jsem ho. Zvrtěl hlavou a svalil se do trávy. Já vůbec netušila, co se právě děje. Na mojí vlastní zahradu mi spadne chlap a ještě se mě vyptává na podrobnosti, jako kde je a kdo jsem já? No co to?
,,Ehm, můžu se zeptat.. Kdo jste vy?" Ovážila jsem se sednoutsi vedle něj. Pohlédl na mě tak, že jsem se cítila jako ta nejhloupější osoba Země.
,,Já jsem Thor. Z Asgardu." Řekl a sledoval moji reakci.
Okolo začali hučet cvrčci a já na toho Thora jeom zírala.
No jistěže ho znám. Že mi to nedošlo hned! Asi kvůli tomu počátečnímu šoku. Mě, té velké podporovatelce Lokiho, spadne na zahradu Thor. Zákon schválnosti existuje, já to věděla. Ukázala jsem si na něj prstem.
,,Ty!" Vypískla jsem a začala se trošku hystericky chechtat.
,,Co já?" Nechápal mě Thor.
Ani se mu nedivím. Mě pochopí málokdo. Navíc mi z té samoty už trochu hrabe. Jo, to byl nápad se ve dvaceti přestěhovat do takového zapadákova, jako je Pec.
,,Víš, že o tobě a o tvym bráchovi natočili film?"
Zavrtěl hlavou. ,,Vážně? A o čem byl." Uchechtl se.
Určitě se těšil na film o tom, jak je nepřemožitelný a tak dál a tak dál.
,,Tebe tam hraje jeden chlap, jmenuje se Chris. Mohli by ste se klidně prohodit a nikdo by to nepoznal. Jste si fakt podobný. Taky má-" Mé vášnivé porovnání přerušilo hlasité odkašlání. ,,Jo, tak k tomu filmu. Měl si se stát králem, ale tvoji korunovaci pokazili ledoví obři. Ty ses jim chtěl pomstít, tak si nabral tvoje přátele a Lokiho. Letěli jste do té Země ledových obrů a tam ses chtěl pomstít za to, že ti tu korunovaci překazili. Také tam Loki zjistil, že je ledový obr. Bojovali jste a když jste všichni málem chcípli, objevil se Odin a vzal vás na Asgard. Tebe poslal do vyhnanství sem, na Zem. Tady se do tebe zamilovala jedna vědkyně..? Asi jo, vědkyně. Ta se tě snažila zcivilizovat. Mezitím přešel Odin do nečekaného spánku a Loki usedl na trůn. Poslal na Zemi takového.. Já mu říkám ničitel a myslím, že se tak jmenuje i ve filmu. Ten tě málem zabil, ale ty jsi získal zpět svou sílu a kladivo, které jsi před tím našel, ale nemohl si ho sebrat. Zemi si zachránil a vrátil se zpátky na Asgard. Tam si zjistil, že chce Loki zničit Jotunheim a na poslední chvíli mu v tom zabránil. Bojovali jste spolu a ty jsi svým kladivem rozbil ten duhový most. No a Loki z něj spadl. Na tenhle film navazují ještě další dva, ale to se mi teď vážně nechce vyprávět." Domluvila jsem a několikrát polkla, abych už neměla tak sucho v puse. Podívala jsem se na Thora. Ten vypadal, že nemá daleko k velkému záchvatu smíchu.
,,Tak jediné, co by sedělo je to, že jsem měl být korunován. Bohužel, Loki zrovna zjistil tu pravdu o něm, takže se korunovace odložila na dobu, kdy se uklidní."
Teď jsem se zasmála já. ,,A tak proč jsi vůbec tady?" Zeptala jsem se ho a začala z kapsy vytahovat foťák, se kterým jsem chtěla fotit hvězdy.
Thor trochu posmutněl. ,,Jak jsi pravila, bez dovolení jsem navštívil Zemi ledových obrů a rozpoutal jsem tak válku." Povzechl si.
,,Tak to je mi líto." Ne, není mi to líto. Kdyby sis pořád nechtěl něco dokazovat, nemusel bys tady teď sedět na Zemi vedle mě. Zastrčila jsem foťák do kapsy. Thor si ho ale všiml.
,,Co je to?" Zeptal se a vytrhl mi z ruky můj nový Nikon.
,,To ja foťák. Když zmáčkneš tohle tlačítko, vyfotí to to, co je před tebou." Objasnila jsem mu a vzala si foťák k sobě. ,,Nevěřím ti." Řekl a zadíval se na oblohu posetou velkými hvězdami. Všimla jsem si, že na sobě má své asgardské oblečení. Proč si na tohle setkání nenechat památku?
,,Úsměv." Zašvitořila jsem a Thor mi věnoval jeden naprosto luxusní. Rychle jsem si ho vyblejskla.
,,Co to bylo?" Zeptal se mě, když si mnul oči podrážděné tak náhlým silným světlem.
,,Hele." Strčila mu před obličej foťák.
,,Páni. Je to vskutku povedená věcička." Pochválil Thor mů Nikonek, když si prohlédl fotku. Pak mi foťák opět sebral a ani nevím jak se mu o povedlo, ale začal si prohlížet ostatní fotky. Moc toho neviděl, protže tam stejně byly jen samé hvězdy a sem tam nějaké zvíře.
,,Počkej." Zastavila jsem ho nad fotkou, kterou by jinak přehlédl. Byl na ní naprosto úžaný a nenormálně velký vlk. Ještě teď se divím, že mě nezakousl.
,,To je Fenrir." Konstatoval Thor a trochu se nad obrázkem pousmál.
,,Počkat. Fenrir? Není to náhodou jeden z potomků Lokiho?" Cože? Jak se sem dostal? Svojí poslední myšlenku jsem i vyslovila.
,,Nevím jak se sem dostal, ale má to být znamení toho, že se ti stane něco naprosto nečekaného a nemusí to pro tebe dopadnou dobře." Odpověděl mi a dál si prohlížel fotky.
,,Uhm, nebudeš to náhodou zrovna ty?" Myslela jsem to naproto vážně. Jemu to tak asi nepřipadá, ale u mě to není jen tak, když se mi v lese přímo před nosem objeví potomek boha "zla" a nesežere mě.
Thor se zasmál. ,,Neboj se, se mnou ti nic nehrozí."
,,Nemáš žádnou moc." Podotkla jsem. Jo, já ta věčná černovlasá pesimistka.
,,Nesmíš všechno vidět tak černě." Umál se Thor a vrátil mi foťák. Strčila jsem ho do kapsy a vstala. Namířila jem si to ke dveřím, ale uvědomila jsem si, že za sebou neslyším žádné kroky. Otočila jsem se. Thor stále seděl s pobaveným výrazem na zemi. Odkašlala jsem si.
,,Tak deš, nebo budeš celou noc mrznout tady v trávě." Thor sebou cukl, jakobych ho vyrušila z něčeho důležitého a rychle se postavil. Zamířil si to ke dveřím, které jsem mu otevřela. Když vešel dovnitř, udělala jsem mu za jeho zády ironickou poklonu. Po troše tichých nadávek jsem konečně zavřela dveře a cvakla vypínačem.
,,Máš to tu útulné." Zhodnotil mi multifunkční místnot Thor a rozvalil se na gauči vedle kamen a hodil nohy na malý stolek před sebou. Přešla jsem jeho chování bez poznámky, protože taková jsem taky. Přidřepla jsem si před kamna a rozdělala v nich oheň. Poté jsem přešla k lince a zapla varnou konvici. Vyndala jsem z poličky hrnky a kafe. Když jsem se s plnými hrnky otočila k pohovce Thor na ní neseděl.
Že bych měla nějakou dlouhodobou halucinaci? Mé přesvědčení o halucinaci však přerušilo hlasité třísknutí z vedlejší mítnosti, ktero jsem používala jako ložnici. Odložila jsem hrnky na linku a rozběhla se tam. Thora jsem našla se zmučeným výrazem stojícího nad mým oblíbeným zrcadlem. To teď ale bylo na kousky.
,,Jak se ti to sakra povedlo?" Zhrozila jsem se, když jsem uviděla tu spoušt.
Pokrčil rameny.
Zavrtěla jsem hlavou a otočila se k odchodu. Cestou jsem ještě zagestikulovala rukama nad hlavou se zoufalým ,,Proč?". V kuchyni, obýváku a jídelně jsem se zhroutila na pohovku, ze které jsem hned na to vyskočila a došla si pro kafe na lince. Když jsem se nějak pohodlněji usadila a vytáhla zpod gauče notebook, přišel Thor. Sedl si vedle mě.
,,Jestli ti na tom zrcadle záleželo, opravím ho hned, jak budu mít svou moc zase zpět." Asi to měl být pokus o omluvu. ,,Hmh." Zabručela jsem do hrnku a pročítala jsem zprávy na internetu. ,,Hele, není to to tvoje kladivo?" Zeptala jsem se Thora a natočila k němu noťas.
,,Ano, máš pravdu."
,,Tak to máš štěstí. Ten les kam spadlo je kousek odtud." Zamávala jsem rukou směrem někam na východ.
,,Skvělé, tak jdeme!" Zvolal potěšeně Thor a vyskočil z gauče, jakoby byl na pérko. Vyvalila jsem na něj oči.
,,Počkej, počkej. Ty chceš jít teď? Vážně?"
,,No jistě. Proč ne?"
,,Venku je zima."
,,To ti ještě před chvílí nevadilo." Namítl Thor a znovu se posadil.
,,Jenže teď už jsem rozehřátá."
,,Nemůžeš se tak rychle rozehřát."
,,To by ses divil." Podotkla jsem a trochu úchylně se zasmála.
Po nějaké době přemlouvání, prošení a slibů jsem svolila. Někde ze skříně jsem vyhrabala teplý rolák, hodila na sebe bundu, obula boty a přešla k trpělivě čekajícímu Thorovi u dveří. Když jsme vyšli ven, chtěla jsem se vrátit do tepla v chatě, ale Thor měl na neštěstí větší sílu než já.
Jakmile jsme začali stoupat do prudkého kopce, zvedl se velký vítr, takže jsem nechala Thora aby šel přede mnou a prorazil mi cestu tím větrem. Tu a tam jsem mu řekla směr, kudy dál. Za nedlouho jsme ulyšeli rozrušené reportéry, kteří o něčem hlasitě diskutovali. Thora jsem nechala opodál a vyšla jsem na výzvědy.
,,Mám špatné zprávy." Konstatovala jsem, když jsem se vrátila k Thorovi. Pozvedl obočí.
,,Kladivo tam není, někdo ho musel sebrat."
Přejel si rukou po obličeji.,,Jsi si jistá, že kladivo spadlo vážně sem?"
,,Jo, vždyť je tam kráter. Netušíš, kdo ho mohl vzít?" Pokrčil rameny.
,,Mohl to být kdokoli." Řekl. Najednou jsme za sebou uslyšeli pobavený hlas.
,,Já vím, kdo ho sebral." Otočili jsme se za původcem hlasu a mě se málem podlomila kolena. Před náma stál ještě krásnější krásný Loki. Jak to jen v těch filmech dělají, že jsou herci tak podobní skutečnosti?
,,Bratře, dej mi to kladivo." Promluvil klidným tónem Thor. Až teď jsem si všimla, co Loki drží v pravé ruce. Ten teď kladivo pozvedl a s hraným zájmem ho prohlížel. Využila jsem toho, že si mě ještě nevšiml a postavila jsem se do stínu Thora. Doufám, že brzo nezačne svítat. To by šlo slunce přímo na mě.
,,Proč bych ti ho měl dávat? Ani ho neuneseš. I když bych ti ho s radostí nechal. Já ho stejně nebudu používat." Lokiho řečnění přerušilo vycházející slunce.
Sakra.
,,A hele." Neviděla jsem Lokimu do obličeje, ale stejně jsem věděla že se umál. ,,Zase ses zamiloval? Někdy by jsi měl brzdit Thore." Loki se ušklíbl. Já pohlédla na Thora a tušila jsem, co chce říct. Ať to neřekne. Ať to neřekne.. Prosím! No, bohové mě samozřejmě nevyslyšeli.
,,Maggi nic neuděláš." Zavrčel Thor.
No, tak to je skvělý. Dal Lokimu záminku mě zabít.
Loki si mě pozorněji prohlédl. Podivně se mu zablesklo v očích. Poté se znovu ušklíbl. ,,Ty. Fenrir mi o tobě říkal. A předpokládám, že už ti Thor řekl co znamená, když někde Fenrira uvidíš a on tě hned nezakousne." Na sucho jsem polkla a vrhla vyčítavý pohled po Thorovi. Loki s hlasitým zaduněním pustil kladivo na zem a zamířil ke mě.
Teď nebo nikdy. Vytáhla jsem foťák, vyblejskla si překvapeného Lokiho rozběhla se z kopce dolů. Můj brilantní plán na útěk však nevyšel. Loki mě chytl za kapuci a strhl k zemi. Trochu jsem zakašlala a promnula si krk. Loki mě pohoršeně sledoval.
,,Jak se jen opovažuješ.." Zasyčel, chytl mě pod krkem a vytáhl na nohy. Ne nevytáhl. Teď visím ve vzduchu pár cenťáků nad ním a dusím se.
No, to byly pěkné Vánoce. Řekla jsem si, ještě než jsem omdlela.
,,Uááá!" Zaječela jsem když jsem bolestivě dopadla na zem a těsně kolem hlavy mi proletěla kulka. Doplazila jsem se za nejbližší strom a když jsem byla nějak tak v bezpečí, porozhlédla jsem se, co se děje. Všude pobíhali agenti a stříleli po Lokim, který se jim odvážně bránil. Thora jsem nikde neviděla. Když kolem mě proletěla další zbloudilá střela, raději jsem se pořádně schovala, zacpala jsem si uši a pevně zavřela oči. V této pozici jsem setrvala, dokud mě něco nechytilo za zápěstí. Aniž bych otevřela oči, začala jsem okolo sebe kopat a bušit. To něco mi chytlo i druhé zápěstí. ,,Neblibni, už je pryč."
Aha, tak to byl Thor. Uklidnila jsem se a otevřela oči.
,,Ne, není!" Zakřičela jsem vyděšeně, když jsem pohlédla přímo na Lokiho, který mi pevně svíral zápěstí. Ten se kupodivu pobaveně uchechtl.
,,Ty si na mě už asi nevzpomínáš, co?" Konstatoval a pustil mě.
,,Ne, měla bych snad.." Můj mozek najednou začal šrotovat na plný obrátky. Asi to bylo vidět, protože se Lokiho úsměv ještě rozšířil. Všimla jsem si, že máme úplně stejné oči. Takový modrý zářivky. Pokud chci, můžu vykouzlit stejný ďábelský úsměv. Proč nejsem mým rodičům podobná? Proč si nepamatuju, co se stalo v době, kdy mi bylo od osmi let dolů?
Tohle všechno vyplodil můj mozek? Páni. Zase jsem pohlédla na Lokiho, který teď přede mnou seděl v tureckém sedě. ,,Asi potřebuješ pomoct." Povzdechl si, přisunul se trochu blíž a přitiskl mi svou ruku na čelo. Les mi zmizel z očí a nahradila ho velká podivná místnost. Utíkala jsem prostředkem té místnosti, ale ze zadu po mě něco skočilo. Povalilo mě to na zem a já se řechtala o sto šest. Vlk mi oblízl obličej a seskočil ze mě, abych mu mohla zase utéct. Mohlo mi být tak pět let. Pak se obraz změnil. Byla jsem v ledové jeskyni a přede mnou stál Loki. Věděla jsem, že je to rok od té doby, co jsem si hrála s Fenrirem. Těsně kolem mě přešel Odin. Zvědavě jsem si ho prohlížela.
,,Je příliš nebezpečná na to aby se jen tak procházela po Midgardu." Promluvil na Lokiho. Ten se pousmál.
,,Lidé si někdy zaslouží nějaký trest." Řekl a mrkl na mě. Já se jen nevině usmála.
,,Lidé trpí až moc. Půjde vládnot do podsvětí."
Lokiho úsměv ztuhl.
,,Je na to moc malá! Ještě ani není dospělá!" Namítl a pohodil ruku směrem ke mně.
,,Na to, že je tak malá, působí až moc velké škody. Měl sis Hel hlídat, Loki. Máš smůlu." Podotkl chladnokrevně Odin a zmizel. Já přešla k Lokimu.
,,Tati?" Promluvila jsem, aniž bych chtěla.
,,Hm." Zabručel.
,,Že tam nebudu muset jít?" Zeptala jsem se ho.
Dřepl si aby se mi mohl podívat do očí. Smutně se pousmál a pohladil mě po vlasech.
,,Už to vypadá, že budeš muset."
Mě po tváři tekly slzy. Loki mě obejmul. Poté se obraz zase změnil. Utíkala jsem. Za sebou jsem slyšela štěkot psů a křik asgardských strážných. Měla jsem ho. Ten zvláštní modrý kvádr, který si vždycky tak přál tatínek.
Uvědomila jsem si, že myšlenky co se mi honí v hlavě jsem nevytvořila teď, ale při tom zběsilém útěku.
Vběhla jsem do hustého lesa a skryla se na svém tajném místečku v kořenech starého rozložitého dubu. Počkala jsem až vojáci přeběhnou, potom jsem ze skrýše vylezla. Přede mnou se objevil ledový obr. Ten, se kterým jsem se dohodla na našem plánu. Předala jsem mu kvádr a on mě pochválil. Najednou se silně zablýsklo a přímo vedle nás se objevil Odin. Probodl obra a popadl kvádr, který kouzlem poslal zpět na Asgard. Já nebyla schopná slova. Všeotec na mě pohlédl. ,,Zradila si Asgard! Paktuješ se s nepřáteli! Ukradla si věc, díky které udržujeme vratký mír s ledovými obry!" Zakřičel a já se rozbrečela.,,Nechala si podsvětí bez dozoru! Ani si nedokážeš představit, co se tam teď děje! Vykazuji tě z Asgardu! Beru ti tvou moc! Odtud už nikdy! Nikoho! Nespatříš! Nevzpomeneš si!" Zaburácell a chytl mě za límec tuniky. Ocitli jsme se v Bifröstu. Odin mě hned strčil do víru a já se ocitla na Zemi.
A zapoměla jsem.
Loki sundal ruku z mého čela a já prudce vydechla. Z očí mi tekly slzy a mozek se mi už přehříval, jak jsem si stále vzpomínala na nové a nové věci.
Jak skáču Lokimu do náruče. Jak kráčím podsvětím s Fenrirem. Jak obalamucuji stráže a kradu ten zvláštní kvádr. ,,Bože můj.." Zašeptala jsem. Všimla jsem si, že Lokimu taky po tvářích tečou slzy. Já vzlykla a vrhla se mu do náruče. ,,Jak ses o mě dozvěděl?" ,,Hledal jsem tě celou dobu co jsi tady. A viděla jsi přece Fenrira, ne? Řekl mi o tobě."
Pousmála jsem se.
,,Hel, příště se mě zeptej, než se budeš chystat něco ukrást, ano?" Zašeptal mi táťka do vlasů.
Byl ten nejkrásnější dárek k Vánocům.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tamten Loki Tamten Loki | Web | 23. prosince 2013 v 21:59 | Reagovat

Nějak jsem poslední dobou nepsala ani nečetla (ještě že jsem měla pár povídek do zásoby :-D), ale když jsem tu zahlédla "jednorázovka", znělo to zvládnutelně :-) Btw, víš, že je v texťácích tlačítko "zpět"? Je to taková šipečka. Když si něco smažeš, jde to vrátit. :-D
A pěkná povídečka, moc pěkná. Z toho by mohla být pořádně dlouhá kapitolovka, vzala jsi to hopem :-)

2 Maggi Maggi | Web | 23. prosince 2013 v 22:09 | Reagovat

Jo, to mně to právě vrátit nešlo :D To tlačítko prostě nereagovalo, šmejd jeden :D A díky, abych pravdu řekla- ani mě to jako kapitolovka nenapadlo :D Tak třeba příště :D

3 Xanya Xanya | Web | 23. prosince 2013 v 23:04 | Reagovat

Je to boží a Loki byl skvělý jako vždycky. :3 Myslím,že bych se asi zbláznila kdyby mi na zahradu přistál Thor(tuna svalů) místo Lokiho(nejhezčí člověk pardon bůh na světě :33). Tomu vážně říkám zákon schválnosti.
Btw,dobrý menu. Clint v čepičce. :DD

4 Maggi Maggi | Web | 24. prosince 2013 v 11:01 | Reagovat

Díky, díky, díky :D  Já bych Thora nějakým způsobem donutila, aby se vrátil na Asgard a vyměnil se za Lokiho :D (už se vidím :D)

5 kaucus (loki) kaucus (loki) | Web | 24. prosince 2013 v 11:32 | Reagovat

wow suprový :D vážně nejlepší jednorázovka kterou jsem v poslední době četla :D

6 Maggi Maggi | Web | 25. prosince 2013 v 18:57 | Reagovat

Díkes :P

7 Tamten Loki Tamten Loki | Web | 26. prosince 2013 v 22:37 | Reagovat

[2]: To já tě nepoňoukám to roztahovat, to jen že potenciál by byl. Hele, a víš, že ti to tu celé hrozně... bliká a hýbe se? :-D

8 Maggi Maggi | Web | 30. prosince 2013 v 20:31 | Reagovat

[7]: Ne. A vůbec mi to nezasekává pc. Ne, ani trošičku.

Když mě se to tak líbí! :D

9 Vendy Abbygail Matthews Vendy Abbygail Matthews | 3. ledna 2014 v 19:30 | Reagovat

Sakra, měla sme nápad a on už to někdo napsal, no nic :D Boží :3 já bych to napsala hůř :D

10 Maggi Maggi | Web | 4. ledna 2014 v 0:20 | Reagovat

[9]: Ale di :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama