Podle sebe nehodlám soudit tebe -2-

21. ledna 2014 v 18:41 | Maggi |  P.S.N.S.T.
Ahoj!
Je tu úterý, den kdy mám nejvíc volno. Tak jsem sesmolila další díl P.S.N.S.T. Když nad tím teď tak přemýšlím dochází mi, že jsem si přikázala, že dneska dokončím N.M.P.
Ups.
Zdá se mi, že tady z Lokiho dělám takové miloučké štěně. Také si trochu zandáváme na jeho účet. No, uvidíme. :D




,,No. A je fuč." Prohlásila jsem, když jsme vyvedli Lokiho z Quinjetu, on pobaveně luskl prsty a zmizel.
,,Neříkej!" Strčil do mě Tony.
,,Do hajzlu.." Ulevil si Clint, chytl Natašu za ruku a odešel s ní do věže.
Steve přešel k nám. ,,V tom obleku ti to sluší." Usmál se.
,,Vždyť vidíš jen ten oblek." Namítla jsem.
,,No právě." Hlesl Tony a rozchechtal se.
Protočila jsem oči vzletěla do vzduchu. Byla jsem ráda, že všichni to Lokiho zmizení neberou moc vážně, jinak bych se asi musela někam přestěhovat. Nemám ráda místa, kde se zabydluje deprese. Vyletěla jsem až na terasu před Tonyho bytem, tam jsem přistála a robotické ruce ze mě sundaly oblek. Měla jsem potřebu se nějak odreagovat, tak jsem si do pokoje došla pro kabelku a vyrazila do města. Ty dvě hodiny se beze mě obejdou. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se nevrátím do obleku. Nakonec jsem usoudila, že Iron Man s kabelkou by nevypadal zrovna moc v pořádku. Takže pěšky. Stihla jsem vlézt do výtahu dřív, než přiletěl Tony, čímž jsem si ušetřila spoustu času. Když jsem vylezla na ulci přemýšlela jsem, kam jít. Neměla jsem náladu nakupovat ani třeba jíst. No, dokon
ale jsem se zmýlila. Při cestě do parku jsem potkala staré kamarády, takže se výlet na dvě hodiny, protáhl na celý den. Možná bych vydržela i přes noc, ale ostatní už ode mě chtěli mít pokoj. Nejsem snad tak nesnesitelná.
Šla jsem ulicí plnou lidí, osvětlenou velkými zářícími nápisy na budovách, světlami aut a lamp. Tu a tam jsem se zastavila u nějaké výlohy. Bylo mi trochu chladno, měla jsem kroksky vyměnit za nějaké tenisky. Došla jsem k přechodu, vedle kterého byl také tmavý podchod. Hm. Měla bych jít přes přechod, čímž bych ztratila čas, při čekání na červenou pro auta? Nebo to vzít rychlejší cestou a to podchodem, kde mi nehrozí přejetí autem. Ale také je tam jisté riziko. Ale já mám nebezbečí svým způsobem ráda, takže volím podchod. S tichým čvachtáním jsem seběhla schody a nahlédla do chodby s matně žlutými žárovkami na stropě.
Ninkde nikdo.
Trochu jsem se uvolnila a vyrazila. Když jsem se dostala do poloviny tunelu, něčí ruka mě chytla za rameno. Dlouhé tréninky v podání Nataši mě naučily čapnout ruku a přehodit si nepřítele přes rameno. To bych ale musela mít větší sílu. Zmohla jsem se jen na strhnutí ruky z mého ramene. Místo toho abych začala zdrhat a volat o pomoc, jsem se prostě otočila na útočníka a chtěla mu vlepit facku. Až potom bych začala utíkat a volat o pomoc. Napřáhla jem ruku, ale zase jem jí rychle spustila. No jistě, to se dalo čekat.
,,Předpokládám, že mě sleduješ celý den."
Kývnutí.
,,Potřebuješ něco?"
Kývnutí.
,,No, já myslím, že ti nijak neposloužím, takže sbohem. Jo, a ještě si rozmyslím, jestli tě budu nahlašovat." Otočila jsem se na patě (nemám podpatek) a pádila jsem pryč. Bohužel mi ruka přistála na rameni ještě jednou.
,,Sakra, co chceš?"
,,Já nic."
,,Tak mě nech být.." Do těch očí jsem se neměla dívat. Začala jsem se propadat v té modrozelené barvě. Pozvedl jedno obočí.
,,Něco bych přece jenom potřeboval."
Cokoli..
,,Máš smůlu."
,,Co mi brání v tom, abych k vám přišel až budete spát a všechny vás pozabíjel?"
,,Co přesně bys potřeboval?" Změnila jsem vražedný tón na podlézavý.
,,Odlákat pozornost." Chvíli jsem mlčela, protože jsem čekala, že bude pokračovat. Prohrábla jsem si vlasy.
,,A?"
,,To je všechno." Spojil prsty na rukou a povýšeně na mě shlížel.
,,Já bych jen potřebovala vědět, od čeho přesně mám tu pozornost odvézt."
,,Ode mě! To je přece jasné!"
,,Takže stačí, aby jsi se všem tak dva týdny neukázal na očích a máš to." Usmála jsem se a otočila se k odchodu. Začínala mi být zima.
,,Počkej, asi mi moc nerozumíš. Chci aby jsi zařídila, aby mě Fury nenašel. Budu přebývat v jednom domě tady v New Yorku. Už jsi ho viděla. Poprvé jsme se tam setkali." Na tváři se mu objevil zasněný výraz.
,,Ehm, bylo to dneska ráno." Podotkla jsem.
On se zamračil. ,,Víš co máš dělat." Ukončil rozhovor a opět zmizel.
To už je za dnešek po druhé a vždycky tak těsně. Dobře, mám úkol od největšího zloducha vesmíru a ten je takový, že se mám postarat o to, aby ho nikdo nenašel. Skvělá práce pro sestru ochránce Světa Antonyho Starka. Nikdy na to nesmí přijít. Povzdechla jsem si a vykročila k věži.

,,Kde jsi byla tak dlouho?" Přivítal mě Tony sedící na gauči, se sklenicí nahnědlé tekutiny v ruce.
,,Byla jsem s přáteli." Zadrmolila jsem a prkeně vběhla do pokoje. Odhodila jsem kabelku do rohu místnosti a z šuplíku vytáhla teplé ponožky, které jem si nasadila místo kroksek. Usedla jsem na postel a zírala na dveře. Ty se po chvíli otevřely a do místnosti vešel bratr.
,,Něco se stalo, že?"
Co mi brání v tom abych k vám přišel až budete spát a všechny vás pozabíjel?
,,Ne. Nic se neděje."
Nedůvěřivě na mě pohlédl. ,,Nejsi moje sestra jen kvůli tomu abych nepoznal, až ti něco bude. No tak, vyklop to." Nasadil prosebný tón a posadil se vedle mě. Už jsem se nadechovala, ale zazvonil mi mobil.
,,Promiň." Usmála jsem se omluvně na Tonyho a hovor přijala.
,,Jess?" Ozvala se Nataša.
,,Hm?"
,,Tohle by jsi měla vidět."
,,Ale co?" Zamračila jsem se na své ponožky.
,,Vyjeďte s Tonym sem nahoru, ano?" Řekla a hovor ukončila.
,,Dobře?" Dodala jsem ještě nejistě.
,,Co se děje?" Vyzvídal hned Tony.
,,To kdybych věděla. Každopádně, máme jít nahoru."
Bratr pozvedl obočí, ale vstal a šel se mnou. V nejvyšším patře se k nám namačkali ostatní a vyjeli jsme na střechu. Nechala jsem všechny vylézt přede mnou a až poté je opatrně následovala. Postavili se vedle sebe na okraj střechy. Vtěsnala jsem se mezi Tonyho a Clinta.
,,To je debil." Poznamenala jsem, když jsem uviděla centrální park v plamenech. Kdybych zapojila trochu fantazie, viděla bych Lokiho poskakujícího okolo hořících stromů. S věnečkem z kytek na hlavě. Hahaha.
Clint na mě prozírvě pohlédl.
,,Je to debil, protože zapálil ten park." Zalhala jsem a radši se mu ani nepodívala do očí.
Co já vím, třeba umí agenti číst myšlenky.Jak mám Lokiho sakra krýt, když podpálí nejnavštěvovanější část NY. Jestli mě pak bude chtít vyhledat a uškrtit za to, že ho S.H.I.E.L.D. našel, naservíruju mu tohle rovnou pod nos. Hlupák. Povzdechla jsem si.
,,Měli by jsme něco udělat." Poznamenal nervózně Steve a přešlápl.
,,A co bys jako chtěl dělat? Běhat okolo s hadicí a plíst se do cesty profesionálům?" Zvolal s úšklebkem Tony a nevěřícně zavrtěl hlavou.
,,Možná, že tam Loki ještě někde bude." Zastal se Bruce Steva.
,,Jistě, bude stát opodál a čekat, až se tam uráčíme přijít, abychom ho zase strčili do nějaké sranda cely." Protočila jsem očima tentokrát já.
,,Sranda cela?" Zamračila se Nat.
,,To znamená, že ta cela je úplně na prd." Vysvětlila jsem a sledovala naoranželovou záři nad parkem.
,,No, nevím jak vy, ale já mrznout na střeše nebudu." Prohlásil po chvíli bratr a otočil se k odchodu.
My ostatní s ním. Najednou jsem ale měla nesnesitelnou potřebu na střeše ještě chvíli zůstat. Zastavila jsem se.
,,Co se děje?" Otočila se na mě Nat.
,,Nic. Já jen.. Ještě chvíli zůstanu na vzduchu." Usmála jsem se.
Nataša mě probodla nedůvěřivým pohledem, ale nakonec se nacpala do výtahu k ostatním. Znovu jsem si stoupla na kraj střechy a pozorovala město. Na krku jsem ucítila něčí dech. Pff, něčí! Já přece věděla, kdo to je.
,,Nic jsem neřekla." Hájila jsem se, aniž bych Lokiho stojícího za mnou pustila ke slovu.
,,Nepřišel jsem tě sem.. Potrestat. Ale očividně nemáš čisté svědomí, když se hned bráníš." Pousmál se a zvláštně se mu zablýsklo v očích. Nebo to byl možná jen nějaký odraz.
,,Tak proč jsi tady?" Zeptala jsem se nejistě a byla bych couvla. Jenže to bych se pak taky mohla rozprsknout chudákovi Tonymu na terase. Kdo by to uklízel.
,,Vadí ti má společnost?"
,,Aha? Takže to není žádné strategické jednání?"
Uchechtl se.
,,Jsi jako Stark."
,,Takyže jsem jeho sestra."
,,Neříkej?" Pozvedl jedno obočí.
,,To nedělej." Založila jsem si ruce v bok a pohlédla na kamínky, na kterých jsem stála. Počkat. Já mám pořád ty ponožky?
,,Co nemám dělat?" Pozvedl i druhé obočí.
,,Nezvedej to obočí."
,,Proč ne?"
,,Klepou se mi z toho kolena."
,,Ach tak." Usmál se a pomalu začal couvat, se samolibým úšklebkem na tváři.
,,Počkej, ty už jdeš?" Vyhrkla jsem nevěřícně.
,,Nerad bych ti přivodil zástavu srdce." Nadhodil s pozvednutou bradou a stále s tím samým úšklebkem.
,,Vtipe." Protočila jsem oči, abych skryla své pravé emoce.
Ty bych mohla přirovnat k výbuchu motýlkovské atomovky v břiše a srdíčkovým hurikánem v hlavě.Loki vyměnil couvání za blížení se ke mně. Doufám, že mi srdce neprorazí hrudník. Teď už byl tak blízko, že jsem se bála, aby neslyšel mé divoce bušící srdce.
,,Proč tohle děláš?" Zašeptala jsem a upřeně mu zírala do očí. Pousmál se.
,,Musím jít." Oznámil a opět se vypařil.
Už po třetí. Hned na to se na střechu vrátil Steve se zprávou, že mě chce Tony doma.

,,To seš tak línej vlízt si do výtahu a zavolat mě sám?" Kdyby měl ten výtah normální dveře, práskla bych s nimi. Takhle jsem jen mohla bouchnout do linky.
,,Co tě tak naštvalo?" Zeptal se nenuceně bratr a lokl si alkoholu přímo z láhve.
,,Ale nic. Dej to sem." Přešla jsem k němu, vytrhla mu flašku z ruky a pořádně se napila.
,,Proč sis mě sem volal?" Zasípala jsem, protože alkohol byl trošku silnější, než jsem čekala.
,,Vlastně nic, jen jsem nechtěl, aby jsi spadla ze střechy."
To si dělá srandu? Přimhouřila jsem oči, zavrtěla hlavou a přesunula se do koupelny. Dneska se mi bude špatně spát.

,,Hola hola, Fury volá." Probudil mě Tonyho veselý hlas.
,,Jak můžeš být tak svěží?" Poznamenala jsem a zakryla si polštářem obličej, protože mi na něj svítilo slunce. ,,Pokouším se vstávat dřív, jak ve dvě odpoledne."
,,Vážně?" Zahuhlala jsem do polštáře. Kde se to ve mě bere.
Otráveně jsem se převlékla a vešla do kuchyně.
,,Co je k svačině?" Zeptala jsem se a promnula si oči.
,,Nic, máme zpoždění." Prohlásil bratříček, popadl mě za ruku a dotáhl do výtahu.
Když jsme vešli do místnosti, kterou jsem považovala za zasedací, všichni už tam byli.
,,Máte zpoždění." Prohlásil nekompromisně Fury. Tony po něm vrhl výmluvný pohled a ukázal na mě. Velitel si povzdechl a začal mluvit.
Tak prý, že budeme pátrat po Lokim. Já a brácha ze vzduchu, ostatní na zemi.
,,Vy dva," ukázal na mě a na Tonyho, ,,se podíváte tam, kde byl když jste ho sebrali včera."
,,V té domkové čtvrti?" Vyvalila jsem oči.
,,Ano."
,,To vyrazíme těm lidem dveře a obrátíme jim bydlení na ruby, aby jsme našli Lokiho?"
,,Když to bude potřeba."
Sakrasakrasakra.
,,Jdeme?" Ozval se Tony.
,,Jo, jistě." Křečovitě jsem se pousmála a vyrazila za ním.
Sakrasakrasakra.
,,Netváříš se zrovna dvakrát natěšeně." Konstatoval brácha, když se nacpal do obleku.
Já přemýšlela, jestli nezvolit jinou barvu než stříbrnou, aby něměl Loki důvod mě případně podezírat. A nějaký přístroj na mutování hlasu by se taky hodil. Nakonec jsem skončila se zeleno zlatým oblekem. Jak příhodné.
,,Letíme." Oznámil Tony kamsi do prostoru a vystartoval z budovy ven stále neopraveným oknem.
,,Jestli se bojíš, že se ti něco stane, tak se neboj." Prohlásil, když jsme přistáli v oné čtvrti. Kéž bych uměla komunikovat pomocí myšlenek. Nestojím o to, aby nás Loki všechny pozabíjel jen kvůli mé neschopnosti.
,,Pokusím se." Pomalu jsme procházeli ulicí. ,,Takže teď budeme dělat co?"
,,Prohledáme ty domy."
,,Budeme vyrážet dveře?" Zeptala jsem se dychivým tónem.
,,Ne, budemem klepat." Sesadil mě Tony na povrch Země.
,,A neupozorníme tak Lokiho na nás?" Namítla jsem a pokračovala za ním po úzké pěšince, vedoucí k domovním dveřím. ,,No tak ho při nejhoršim budeme hledat jinde. A proč jsi seš vůbec tak jistá, že tady je?"
,,Instinkt."
,,A ty máš dobrý instinkt?"
,,No, řekla bych, že ano." Přitakala jsem a čekala na otázku, která prostě musela přijít.
,,Tak co ti říká tvůj instinkt. Kde je Loki?" Iron Man se ke mě otočil čelem.
Vypadal trošku hrozivě. Dobře. Teď musím plácnout úplnou pitomost. Co třeba támhle ten nóbl dům? Loki by přece nechtěl být nápadný. Kdyby v tom domě opravdu byl, tak budu do smrti pochybovat o jeho duševním zdraví. To bych ale nepochybovala dlouho.
,,Támhle." Ukázala jem na vilu.
,,Jseš si jistá?"
Pokrčila jsem rameny a sama k domu vyrazila. ,,Teď budeme klepat?" Zeptala jsem se a napřáhla ruku, připravená ujmout se klepání.
,,Ne." Prohlásil jistě Tony, odstrčil mě a jedním zábleskem vyrazil dveře z pantů. No vyrazil. Spíš je rozprášil, takže po nich nezbylo nic. Vešla jsem jako první a naskytl se mi neuvěřitelný pohled.
Debil. Blbec. Hlupák. Nepřemýšlející bytost.
Uprostřed chodby zrovna stál Loki, ukusujíc si z housky. Vypadal, že má někam namířeno. Takhle s jednou nohou nakročenou a pusou otevřenou a připravenou k zakousnutí se do housky.. Ano, vypadalo to hodně komicky. Také jsem se neubránila menšímu záchvatu smíchu, který jsem zamaskovala v záchvatu kašlání. V tom jsem ještě zamaskovala slovo 'uteč' mířené Lokimu.
První se z šoku probral Tony, který po bohovi vypálil ohnivou střelu. Pak se probral Loki, luskl prsty a nechal po sobě jenom nakousnutou housku.
Hlupák.
Jak ho jen mohlo napadnout, usadit se v tom nejmíň normálně vypadajícím domě v téhle čtvrti? Tak apoň že teď nevím, kde je.
,,Jo, instinkt máš dobrý. Ale reflexy by jsi měla trochu zlepšit." Zasmál se Tony a vyšel z domu.
Doběhla jsem ho.
,,Tobě nevadí že nám takhle proklouznul? Zase?" Zamumlala jsem a sledovala rodiny postávající před jejich obydlími. Musel to být pohled, vidět v téhle poklidné a zapadlé části New Yorku hned dva Iron Many.
,,A mám bejt naštvanej? Už v tom mám praxi a stejně ho za nedlouho zase najdeme. Navíc už se konečně uráčil přijít Thor, takže by nám měl pomoct." Řekl a vyletěl k nebi.
,,Aha."

Znovu jsem výtahem vyjela až na střechu a posadila se tam do tureckého sedu, s módním časopise v ruce.
,,Co to čteš?" Ozval se za mnou známý hlas který mi málem způsobil infarkt. Trošku jsem povyskočila, ale ne moc, protože v tureckém sedu se skáče hodně blbě.
,,Vylekal jem tě?" Loki se posadil vedle mě.
,,Ano!" Postěžovala jsem si. Mé vnitřní já si už na Lokiho přítomnost začínalo zvykat, takže už nebylo tak rozběsněné, jako včera. Tím líp pro mé sebeovládání.
Naklonil se blíž ke mě, aby zjistil, co čtu. Voněl nádherně. Jako vzduch v zimě, jako déšť.. Dost.
,,Být tebou, tohle si nikdy neobleču." Poznamenal a zabodl prst do jednoho obrázku s modelkou, která na sobě měla pánské kalhoty, jen podprsnku a přes to všechno obrovský šál z růžových pírek. Bleh.
,,To jsou jen ulítlé návrhy některých lidí, kteří si myslí, že na tohle mají talent. Normálně se to nenosí." Vysvětlila jsem rodičovským tónem.
,,Pozemšťani." Odfrkl si.
Nějakou dobu jsme byli ticho a já listovala časopisem. Po chvíli si Loki opřel bradu o moje rameno. Měla jsem co dělat, abych překvapeně neztuhla.
,,Zlobíš se?" Zamumlala jsem a prohlížela si další módní výstřelek. I když jem to neviděla věděla jsem, že se trochu zamračil.
,,Proč bych měl?"
,,Za to, jak jsme vpadli do tvé vily."
,,Nezlobím se." Řekl po chvilce přemýšlení.
,,Byla to hloupost." Poznamenala jsem.
,,Co?"
,,Vybrat si takovýhle barák."
,,Líbil se mi." Objasnil mi svůj pohled na věc.
Musela jsem se usmát. Jak se mohl tenhle chlap pokusit ovládnout Zemi? Trochu jsem nadhodila ramenem, abych ho donutila zvednout hlavu. Můj úmysl se zadařil, pohlédl na mě.
,,Proč jsi chtěl vládnout Zemi?"Zeptala jsem se zvědavě.
Odvrátil se ode mě a pohledem probodl bývalý central park.
,,Chtěl sis něco dokázat? Stačilo ti přece, aby jsi získal teserakt."
,,O tomhle nechci mluvit." Odsekl, sebral ze země kamínek a žmoulal ho v prstech.
,,Promiň." Zahučela jsem.
Pousmál se.
,,Čemu se směješ?" Zamračila jsem se a sledovala ho.
Koukl na mě. ,,Jsi zatím jediný člověk, kteý se mi kdy omluvil."
,,Vážně? Za celý tvůj život?"
Přikývl.
Pokrčila jsem rameny. ,,Podle legend nejsi zrovna poslušný beránek." Už jsem málem řekla muflon, ale stihla jsem se včas zarazit.
,,Berani ale nejsou poslušní. Myslíš si, že když mu řekneš jdi spát, tak doopravdy spát půjde?" Ušklíbl se.
,,Ne, tady na Zemi se to jen tak říká. Je tam u vás snad nějaký poslušný tvor?" Namítla jsem a zaklapla časopis.
,,Thor by ti jich vyjmenoval spousty, ale myslím, že tam žádné takové stvoření není." Znovu se pousmál a já také. Nedá se neusmívat se, když zíráte na ten jeho úsměv. Podle mě je nejlepší ten s tím zlodušským nádechem. Opřela jsem si ruce o zem. Loki hodil kamínek, který dosud žmoulal v ruce, někam do města. Pak mě chytl za ruku. Tak diskrétně, nenápadně. To se mi líbí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kaucus (loki) kaucus (loki) | Web | 21. ledna 2014 v 20:09 | Reagovat

jediná věc kdy jsem se opravdu pořádně nahlas zasmála bylo u "hola hola fury volá" :D super :D když jsem to dočetla všimla jsem si že se usmívám takovým tím zasněným úsměvem :D

2 Lucy Lucy | E-mail | Web | 21. ledna 2014 v 20:11 | Reagovat

Tak prvně... Jééé, další kapitola!:D Druhá položka... Iron Man s kabelkou a 'Poprvé jsme se tam setkali." Na tváři se mu objevil zasněný výraz.
,,Ehm, bylo to dneska ráno."' to prostě zavražili:D Dobře se to čte, Jess je dobře otrkaná a sranda cela mě dostala:D Jinak Loki... ach, to by bylo na dlouho, můj vztah k té 'nepřemýšlející bytosti' jistě znáš:D

3 Chane Chane | Web | 21. ledna 2014 v 21:11 | Reagovat

Tak to mě dostalo. Jasně instinkt by měla ale spíše na hledání než ukrývání. Jo a v tureckém sedu se skákat dá ale bolí to. Jinak opravdu boží kapitola po celém tom chmurném dni mě potěšila. Nemohu se dočkat další.

4 Maggi Maggi | Web | 21. ledna 2014 v 21:58 | Reagovat

[1]: To byl takový můj neúmyslný cíl! :D A díky :) Jó, ještě když mě mamka podobně budila do školy.. :D

[2]: Ano, myslím, že jsme na tom skoro všichni stejně, někdo víc, někdo míň :D Moc mě těší, tyhle pozitivní a vysmáté reakce. :D

[3]: :D Upřímě, skákat v tureckém sedu jsem nezkoušela, ale tak nějak instinktivně (zase ten instinkt?!) jsem tušila, že do metru nad zemí mě to nevyhodí. :D

5 Vendy Mat. Vendy Mat. | Web | 22. ledna 2014 v 15:19 | Reagovat

Mě se to taky líbí :3 BOžíííííí :3

6 Maggi Maggi | Web | 23. ledna 2014 v 15:42 | Reagovat

[5]: To mě těší. :D :)

7 Stencee Stencee | 27. ledna 2014 v 16:57 | Reagovat

Supeer! :D
PS: četla jsi už 5. díl na mém blogu?
P.PS: je nějaký delší :D

8 tereslookingart tereslookingart | Web | 27. ledna 2014 v 19:12 | Reagovat

Povedené..:)

9 Maggi Maggi | Web | 27. ledna 2014 v 21:36 | Reagovat

[7]: Díkees! :D Ano četla a ano, je vážně nějaký delší. :D

[8]: Díky, moc. :) Nědo nový? To mě těší. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama