Podle sebe nehodlám soudit tebe -4-

28. ledna 2014 v 20:45 | Maggi |  P.S.N.S.T.
Ano, já vím, já vím! Psala jsem, že dneska (možná) bude N.M.P., ale já to prostě nemůžu ukončit. :D Ale zato jsem se pěkně rozjela v téhle povídce. :D Tady se pro změnu nemůžu zastavit a trochu tím i zanedbávám učení, takže si tímto dávám volno do konce týdne. (od blogu, ne od učení) :D
Ať se nová kapitola líbí! :) S délkou jsem i nejsem spokojená. Mohla bych být lepší. :D Dnes půjde trochu do tuhého. ;) (trošičku)




Trouchu jsem ho od sebe odstrčila a s mírným úsměvem jsem řekla, ,,Tony mi sice odpustil za to, že jsem s tebou něco malého měla, ale nezmínil se o tom, že by odpustil tobě," zapíchla jsem mu ukazováček do hrudníku, zatímco mě vedl parketem.
,,To mě zatím moc netrápí," zářivě se na mě usmál a pak se ohlédl přes rameno směrem, kde seděl Tony. Také jsem tam pohlédla a s hrůzou zjistila, že se Clint dívá naším směrem.
,,Dívá se na nás?" Zeptala jsem se celkem zbytečně. Loki na mě pohlédl.
,,Vadí mu, že tančím já s tebou nebo že tančíš ty se mnou?" Zeptal se na oplátku on s úšklebkem na tváři.
,,Já vím, hloupá otázka," přiznala jsem a začala tančit na špičkách, abych viděla Lokimu přes rameno. Clint se teď nakláněl k Nataše a chtěl jí něco říct, stále s poledem upřeným na nás. Ani chvíli jsem neváhala, odstrčila Lokiho a rozběhla se k Hawkovi. Popadla jsem ho za ruku a dotáhla na taneční parket.
,,Řekl jsi jí něco?" Vyhrkla jsem, hned jak jsem se dali do pohybu.
,,Ne, přiběhla jsi včas," odpověděl a vyčkávavě na mě hleděl. Vlasně jsem nevěděla, co říct na svou obranu. Pozvedl obočí.,,Co mi k tomu řekneš?" Zkusil mi pomoct k tomu, abych se rozmluvila.
,,Tony o tom ví," zamumlala jsem.
,,A souhlasí s tím?"
Pokrčila jsem rameny. Nemohla jsem mu nic vysvětlit, aniž bych nezačala od úplného začátku.
,,Bude to na dlouhé vyprávění," upozornila jsem ho, aby si pak nemohl stěžovat. Přikývl. Tak jsem mu řekla vše, od mého prvního setkání s Lokim. Jediné, co jsem vynechala, byly mé pocity při hovorech s ním. Když jsem skončila, přemýšlivě na mě hleděl. Celkem mě to znervózňovalo. Třeba vážně umí číst myšlenky?
,,Nemůžu uvěřit tomu, že by jsi udělala takovou pitomost," prohlásil nakonec.
To je všechno?
,,Já za to nemůžu."
,,Ale můžeš."
,,Jakto?"
,,Mohla jsi přece hned říct, že na střeše je Loki. Ale neudělala jsi to. Takže jsis to v podstatě všechno zavinila sama." Chvíli jsem nad jeho slovy přemýšlela a došla jsem k závěru, že má pravdu.
,,Budeš ho chtít zabít?" Zeptala jsem se.
,,Když se mi dostane pod ruku, tak ano."
Vůbec se mi nelíbilo, s jakou jistotou to prohlásil.
,,To by jsi mi neudělal," namítla jsem a pomalu ho vedla pryč z parketu.
,,Takže ho miluješ," usmál se na mě Clint.
Zastavila jsem se na místě a povzdechla jsem si. ,,Já nevím. Ještě před chvílí jsem si slibovala, že jestli ho ještě někdy uvidím, praštím ho pánvičkou po hlavě. Ale teď.." Nemohla jsem najít vhodná slova pro to, abych se dostatečně vyjádřila.
,,Když ho ode mě udržíš dál, nepokusím se ho zabít," povzbudivě mi stiskl rameno.
,,Řekneš to Furymu?"
Trochu se zamračil. ,,To nevím," povzdechl si.
,,Prosím," udělala jsem nejlepší štěněčí oči, jaké jsem zvládla.
,,Tak dobře!" Zvolal nakonec a poraženecky rozhodil rukama.
,,Díky!" Zavískla jsem a obejmula ho.
Pak jsem si to nenápadně namířila ven na chodbu, kde bylo příjemně chladno. Také jsem doufala, že tam narazím na Lokiho. Opřela jsem se o stěnu a na chvíli zavřela oči. Když jsem je zase otevřela, málem jsem vyskočila dva metry do vzduchu. Přede mnou stál v celé své kráse Fury, s dost rozčileným výrazem v obličeji.
,,C-co se děje?" Vykoktala jsem a pomalu se sunula ke dveřím.
,,Loki. To se děje," prohlásil.
,,Loki? Kde?" Snažila jsem se hrát nevědomou. Myslím, že mi to celkem šlo.
,,Nehraj si na hloupou, Jessico. Vidíme všechno. I to, co nechceš, aby jsme viděli. Máme tu kamery, které zaznamenaly, jak tančíš s Lokim. Myslíš si snad, že jen proto, že nemám jedno oko, jsem hned slepý?!"
Dobře, nevědomou bych možná hrát uměla, jen kdyby neexistovaly ty zrádkyně kamery. Byla jsem radši ticho, abych ho nenaštvala ještě víc svými hloupými řečmi. Po chvilce rozzuřeného ticha začali z místnosti vybíhat všichni návštěvníci, hnaní kupředu agenty S.H.I.E.L.D.u. Za nimi pak zhrozený Tony, zmatený Steve, poker face Clint, klidný Bruce a tochu rozzuřená Nataša.
,,Co to má znamenat!" Zvolal brácha a těkal očima mezi mnou a Furym.
,,Vaše sestra má poměr s Lokim," obeznámil všechny se situací. Provrtala jsem Furyho zlostným pohledem.



,,Vážně?" Prohodil Clint a schválně dal na slovo důraz.
,,Věděl jste o tom snad?" Otočil se na něj Fury.
,,Ne, kdybych věděl, že tady Loki je, už by tady ani nebyl."
,,Počkat. Takže Loki je stále tady? Myslela jsem, že už té snahy o ovládnutí Země nechal," vložila se do hovoru Nat.
,,On byl teď tady?" Zeptal se Steve a ukázal palcem na dveře za sebe.
,,Ano," přitakal Fury a pak se otočil na mě. ,,Ty půjdeš na výslech," přikázal a kývl na dva agenty, kteří se tam teď objevili. Oba dva mě chytli za předloktí a snažili se mě odtáhnout pryč.
,,Nikam nepůjde," zastoupil cestu agentům Tony. Jak šlechetné. Ale trochu zbytečné, protože už měl nějaký ten alkohol v sobě a jeden z agentů ho prostě odstrčil stranou a vedl mě dál. Já se v šatech nemohla pořádně hýbat, takže šance na únik byla nulová. Věděla jsem, že jestli mě přivedou do výslechové místnosti je konec, protože já jsem snadno ovlivnitelná, ať chci nebo ne.
,,Pusťte jí!" Vykřikla najednou všudypřítomná Nataša a přeběhla ke mně. Zamračila se na agenty a ti mě hned pustili. To bych také chtěla umět..
,,Agentko Romanovová, Jessica se provinila těžkým zločinem."
Proč mám takový pocit, že jsem jediná z celého S.H.I.E.L.D.u, komu Fury tyká?
,,Jo? Tím, že si zatančila s neodolatelným bohem?" Bránila mě.
Clint si hlasitě odkašlal.
,,Vypadá to, že se vám vrátily pocity," prohlásil Fury nemilosrdně.
Nataša naštvaně zaklapla pusu. Pro ní to asi musí být neskutečná křivda, když o ní někdo řekne, že má pocity. Pak se všechno odehrálo až neskutečně rychle. Nějakým způsobem se před námi objevil Loki a popadl mě za ruku a přemístil se se mnou na střechu věže. Tam ale stál vrtulník S.H.I.E.L.D.u, takže Loki potichu zaklel a znovu jsme se přemístili.
,,Co blbneš?!" Zvolala jsem, hned jak mě přešla počáteční nevolnost.
,,Zachraňuji tě před nudou? Třeba?" Pozvedl obočí.
,,Poslední dobou jsi až moc hodný. Nespolčil jsi se náhodou s Tonym?" Přimhouřila jsem oči.
,,Nejsem hodný. Jen šetřím energii na zítra."
,,A co bude zítra, smím li se ptát?"
,,Ovládnu Midgard."
Chvíli jsem byla zticha, pak jsem to ale nevydržela a vyprskla smíchy. Loki mě pozoroval s mírně svraštělým obočím.
,,T-to ur-čitěee!" Vydechla jsem z těžka a znovu se začala tlemit jako šílenec. Loki trpělivě čekal, až se uklidním, s rukama sepnutýma za zády.
,,Vždyť minule jsi sotva vyvázl živý. Máš snad teď něco lepšího, než armádu těch nechutnejch potvor?" Pozvedla jsem obočí, když jsem se konečně trochu uklidnila a posadila se na pohodlnou pohovku. Rozhlédla jsem se po místnosti a zjistila jsem, že jsme v té samé vile, jako byl Loki prve.
,,Teď mám tebe."
Málem mi zaskočilo neexistující sousto. ,,Mě?!"
Loki začal přecházet sem a tam. Připadala jsem si jako na výslechu, až na to, že informace tady podával Loki, ne já.
,,Ano. Budeš něco, jako můj rukojmí," oznámil s klidem a posadil se do křesla na proti mně.
Nějakou dobu jsem potřebovala, abych tu informaci vstřebala. Rukojmí? Cože?
,,Jak mě chceš, prosím tě využít?"
,,Jednoduše. Prostě řeknu, že dokud mi nenechají Midgard, nikdy tě neuvidí," dábělsky se usmál.
,,Tony mě najde. Má k tomu prostředky," namítla jsem co nejchladněji jsem mohla.
,,Nedokáže tě najít, protože dům je chráněný magií a tu lidstvo nikdy nepochopí."
,,Takže to už od začátku byl jen plán, jak získat Zemi?"
,,Ano."
To zabolelo. A ne zrovna málo. Když si představím, že od té doby, co jsme ho poprvé spatřila v téhle čtvrti je to jen hra, chce se mi začít řvát a rozbít všechno kolem. Mimoděk jsem si promnula zápěstí a zjistila jsem, že mám na ruce kovový náramek. Uvědomila jsem si, že by v něm měl být kousek Jarvise. Loki mě nechal sedět na pohovce, vstal a šel mi z dohledu. Využila jsem příležitost.
,,Jarvisi?" Zašeptala jsem k náramku.
,,Ano, slečno?" Ozvala se mi stejně tichá odpověď.
,,Můžeš určit mou polohu?" Z vedlejší místnosti se ozval nějaký šramot. Rychle jsem se narovnala a dala ruce do klína. Ještě že jsem tak udělala, protože se Loki vrátil se sklenicí vody v ruce. On mě bude obsluhovat? Posadil se a chvíli na mě hleděl. Napil se. Tak ta voda nebyla pro mě. I když bych za něco k pití dala cokoli, měla jsem příšeně sucho v puse. Najednou se do ticha ozval Jarvis. Umělá inteligence. Umělá.
,,Bohužel vaší polohu určit nemohu, je mi líto. Ale mohu vám poslat poslat oblek, pokud to pomůže."
Zmučeně jsem zavřela oči. Na svém zápěstí jsem ucítila pevný stisk a následně mi jím projela nepříjemná bolest. Popuzeně jsem sykla a otevřela jsem oči. Loki se snažil strhnout mi náramek z ruky a povedlo se mu mě říznout. Rána teď ošklivě krvácela a mě se z toho udělalo mdlo. Bůh si odfrkl a náramek sundal pomocí magie. Magií pak také zahojil krvácející ránu.
,,Díky," odsekla jsem.
,,Není zač," zacvrlikal medovým hlasem. Kdybychom nebyli v téhle situaci, dala bych za tohle jeho chování, já nevím co.
Odstrčila jsem ho stranou a chňapla po nechráněné sklenici vody, kterou položil na konferenční stolek. Hltavě jsem se napila. Všimla jsem si Lokiho spokojeného a zároveň pobaveného pohledu. Měla jsem chuť mu tu sklenici hodit do obličeje. Hajzl.
,,Chci něco jiného na sebe," prohodila jsem nezaujatým tónem, který mi dal hodně práce. Když už jsem ta rukojmí, mám snad právo klást si nějaké nároky, ne?
,,Jak myslíš," zbytečně luskl prsty a já se ocitla v poholných volných teplácích a tílku.
,,To je lepší," pochválila jsem jeho práci nenápadně. Proč nikdy na nikoho nevydržím být naštvaná víc, jak pět minut? Jessica, ta dobrá duše.
Chvíli jsme se dívali jeden na druhého.
,,Nechceš mě seznámit se svým plánem?"
,,Už jem ti ho přeci řekl. Nebo to ten tvůj primitivní mozeček nestihl pochytit?"
Teď už jsem se neudržela a sklenici po něm hodila. Zachytil ji ale dřív, než mu stihla znetvořit obličej. Škoda. Stejně toho budu za chvíli litovat. Vlastně toho lituji už teď. Loki mi naštěstí neměl nijak za zlé, že jsem se ho pokusila zneškodnit. Nejspíš se mnou soucítil, co já vím.
,,Pusť mě."
,,Ne-e."
,,Prosím."
,,Ještě by jsi jim řekla, kde jsem."
,,Mohl by jsi změnit místo tvého pobytu."
,,Mě se tady ale líbí."
,,Na Světě jsou spousty krásných nenápadných míst a ty si vybereš zrovna tu nejnápadnější vilu v New Yorku," vyčetla jsem mu.
,,Mě se líbí tady. Takže tady zůstanu."
Přimhouřila jsem oči nad jeho lehkovážností. Zajímalo by mě, jestli je takový odjakživa. Nebo radši ani ne. Cítila jsem se pořád pěkně na nic, že jsem se nechala takhle napálit.
,,Nechceš mě alespoň trochu utěšit?"
Trochu se zamračil. Zřejmě ode mě nečekal takovou reakci na to všechno. Pak se ke mně trochu nejistě posunul a obejmul mě okolo ramen. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Takž to všechno nebyla jen hra. Věřím, že kdyby byla, vyhodil by mě teď z okna. Hahaha, jedna nula pro mě.
,,Tak nějak jsem si myslel, že ti nebude vadit být mou rukojmí," zamumlal.
Takže teď přijde citový rozhovor? Mám takové tušení, že se S.H.I.E.L.D. při popisu Lokiho pekelně zmýlil. Takhle mi nepřipadal jako krvelačný psychopat, který by nejradši zabil každého, kdo by se mu připletl do cesty.
,,Jenže já nemám na Světě jenom tebe," vysvětlila jsem jak nejsnadněji jsem mohla.
Loki si trochu zmučeně povzdechl.
,,Ty snad nikoho nemáš?" Zeptala jsem se. Jistěže nikoho nemá, jen se potřeuji ujistit.
,,Nikoho.." zahuhlal. ,,Kromě tebe," dodal po chvilce rozmýšlení.
Trochu jsem ztuhla. Jak na to mám reagovat? Ať už řeknu cokoli, bude to lež.
,,Já nevím co na to říct," kápla jsem božskou.
,,Nemusíš nic říkat," zažehnal mé dilema. Zněl trochu zklamaně. Ale může si za to sám. Kdyby mi neřekl, že jsem jeho rukojmí, teď bych se nad odpovědí nerozmýšlela. Prostě bych řekla, že tu pro něj jsem. Teď mi hlavou probleskla nepříjemná myšlenka. Kdyby se mnou chtěl Loki nějakou náhodou žít, co by bylo pak? Já bych přece stárla. A on ne. A já vážně nestojím o to, aby mě viděl, jako starou seschlou babičku. Bože, připadám si jako v Twilight. Tady je jen ten problém, že kdyby mě Loki kousl, maximálně bych vykrvácela. Žádná proměna v bohyni by nehrozila. Nejjednodušší by bylo, kdyby mě prostě teď nechal být a já bych na něj po nějakém čase třeba zapoměla. Ale tuhle variantu trošku kazí skutečnost, že jsem jeho rukojmí a musím s ním zůstat, dokud to on bude potřebovat. Magii neovládám, Jarvis je pryč. Ještě je tu vlastně takový problém, že kdyby se Loki vrátil se mnou na Asgard, stejně by ho tam vrhli do kobky a já bych k němu měla přístup jednou, maximálně dvakrát za den. Je to v prdeli. Ano, přesně tam.
Když jsem dopřemýšlela zjistila jsem, že jsme opření a já si opírám hlavu o jeho hrudník. Sakra. To není ten nejlepší postup v plánu, že bych si s Lokim neměla začínat. Musím se naučit přemýšlet a zároveň vnímat realitu, tak to umí snad jen Tony. Ale já jsem s ním jedné krve, tak bych to snad mohla zvládnout.
-----
Vzbudila jsem se úplně rozlámaná, což mě překvapilo, protože jsem spala na té měkkoučké pohovce. Uvědomila jsem si, že na ní spím jen jednou polovinou těla. Tou druhou jsem ležela na něčím hrudníku a poslouchala pravidelný rytmus jeho srdce. Trochu jsem nadzvedla hlavu a uvědomila si, kde jsem. Postupně se mi začaly vybavovat všechny zážitky včerejšího večera. Dneska se Loki pokusí ovládnout Zemi. Příčí se mi ten pocit, ale já se na to vlastně těším. Myslím, že hned jak se Tonymu dostanu na oči tak vyletí a vezme mě na svou stranu. No a Loki bude mít po srandě.
Můj živý polštář sebou škubl a začal se protahovat.
,,Jak ses vyspala?" Zamumlal, když si mnul oči.
,,Blbě."
,,Nejsem dost pohodlný?" Uchechtl se a pomalu se zvedl, takže jsem z něj spadla na podlahu.
Bylo to celkém bolestivé přistání. Ulevila jsem si pár nadávkami a pomalu se zvedla. Pak jsem se dobelhala do kuchyně, kterou jsem našla pomocí svého vynikajicího instinktu. V lednici jsem našla jablka, jogurty, mléko a ještě nějaké blbosti. Vzala jsem si jablko a posadila se k jídelnímu stolu, stojícího u okna. Odhrnula jsem záclonu a nahlédla ven. Na silnici si hrály malé děti s fotbalovým míčem, jiní zase skákaly panáka. Ani se mi nechtělo věřit, že vůbec neví o tom, že přímo v domě kousek od nich je nejhledanější existence ve všech Světech.
,,Můžeme jít?" Povytáhl jedno obočí Loki, když jsem vyhodila ohryzek jablka do koše.
,,Ještě ne," prohlásila jsem a namířila si do místnosti, kde jsem tušila koupelnu. Moje intuice byla správná, takže jsem hodila rychlou sprchu. Pohlédla jsem do zrcadla. Neprasklo, takže ještě nevypadám tak hrozně.
,,Teď," usmála jsem se a podala mu ruku.
Stiskl jí a přemístil se se mnou. Objevili jsme se v central parku, který vypadal ještě celkem poškozeně. Trvalo to jen chvíli a už se tam přihnali všichni Avengers. Nejspíš radary. Rozestoupili se před nás.
,,Co přesně chceš, ó bože," zvolal Tony, který byl v obleku, takže měl hned větší sebevědomí.
,,Midgard. Výměnou za její život," prohlásil a vytáhl dýku.
,,Počkat, cože?!" Vykřikla jsem zděšeně. To už jsem ale cítila chladný kov na svém krku.

"No a co?"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kaucus (loki) kaucus (loki) | Web | 28. ledna 2014 v 21:18 | Reagovat

tak u tohohle jsem se smála celou dobu :D nejdřív  "poker face Clint" pak ten gif, pak jsem se trochu zhrozila nad tím že by loki byl fakt takej parchoš (už ani nevím jak se vyjadřuju :D),potom to s tím twilightem (představa lokiho jak někoho kousá do krku je velmi lákavá :D, to že zrcadlo neprasklo a tak vypadá prý dobře a nakonec Tonyho "Ó bože" a poslední obrázek... je to všechno? :D fakt super :)

2 Xanya Xanya | 28. ledna 2014 v 22:20 | Reagovat

To je ale parchant! :D Už jsem myslela,že se trošku zcivilizoval. :D Fury je idiot jako vždy a Loki je sladkej a úplně blbej zároveň. XD
Těším se na další :))

3 Chane Chane | Web | 28. ledna 2014 v 22:43 | Reagovat

Tak tomu závěru neveřím tak jsem se lekla že jsem skoro odskočila od monitoru to se nedělá tohleto. Rukojmí dobrý nápad já se chudákovi holce nedivím byla bych na tom asi stejně. Moc se mi tahle povídka líbí. nemohu se dočkat pokračování. A od kdy Tony vří na bohy fakt pokrok super

4 Lucy Lucy | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 17:23 | Reagovat

Ha! Natasha se prozradila, taky není vůči Lokimu imunní!! Počkat... on někdo taky je?:D Kapitola dokonalá, hlavně veškeré hlášky, které zmiňovat nebudu, protože by to bylo na dlouho:D Ten konec to rozsekal, a rozhodně zlepšil náladu. Well... you know, crying over Hiddles. Again:)

5 Maggi Maggi | Web | 30. ledna 2014 v 15:33 | Reagovat

[1]: To mě těší! Parchoš, to je dobrý slovo. :D

[2]: Loki prostě musí být parchant. Prostě musí. :D Jsem ráda, že máš stejný pohled na pana F. jako já. :D

[3]: Dobře, budu se krotit. :D To jsem ráda. :) Dočkáš se, dočkáš. :D

[4]: Áno! Přesně! :D Možná tak moje připitomělá kámoška. :D Díky, díky. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama