Podle sebe nehodlám soudit tebe -10-

23. února 2014 v 22:59 | Maggi |  P.S.N.S.T.
Už vás někdy někdo nazval přecitlivělou zebrou?
Mě tak nazval můj vlastní bratr, a to když jsme se koukali na film Gravitace. Ale kdo ten film viděl, tak musí uznat, že se u toho prostě nedá nebrečet.
Každopádně jsme byla nominovaná na zodpovězení různých otázek od Stencee a Kaucus. (teď fakt nevím, jestli je tam č nebo c, takže se případně hluboce omlouvám :D) No, tak tady to je.
Od Stenc-
Nejoblíbenější písnička? - aktuálně (už asi půl roku) to bude Monster od Imagine Dragons.
V kolik hodin jsi dnes vstávala? - v pět třicet. Sestra je tak bezcitná.
Kolik máš sourozenců? - dva.
Vidíš rozdíl mezi coca colou a pepsi? -nepiju Colu, nepiju Pepsi. Ale Pepsina bude lepší. (Kofola forever.)
Máš nějaký divný zvyk? - když přemýšlím, bezmyšlenkovitě si mnu kořen nosu. Je to divné?
Na jaké starně postele spíš?- no, nemůžu se chlubit zrovna velkou postelí, ale usínám u zdi, budím se na kraji. Někdy i na zemi.
Ukradla jsi někdy dopravní značku? - ne-e.
Okousáváš tužky když si nervózní? - v životě jsem tužky neokousávala, a ani nehodlám. :D
Máš strach z výšek?- Jop. Když to tak vemu, jediné, z čeho nemám strach je, že si pro mě přijde Loki a odnese mě na Asgard.
Máš raději černé nebo zelené olivy? - zelené.

Od Kaucus-
Jedla jsi někdy kočku? - jestli jí neobsahuje čínské jídlo, tak ne.
Umíš kreslit kolečko? - v kolečkách jsem dobrá. (nehledejte v tom dvojsmysl)
Nejhorší známka, kterou jsi kdy dostala? - 5. Matika.
Snědla jsi někdy něco co bylo na zemi víc jak 10 minut? - držím se hesla, že co je na zemi déle, jak pět sekund, je nepoživatelné.
Umíš běhat jako postranecký? - neřekla bych. :D
Nejoblíbenější video? - crack videa, Tom videa, trailery na filmy...
Znáš seriál Grim? - jen z ukázek na Coolu.
Umíš lyžovat? - jop, ale dávam přednost snowboardu.
Nejoblíbenější snídaně? - pro CiniMinis bych zabíjela.
Oblíbené zvíře? - vlk.

No, tak to by bylo. :D
Teď vážně netuším, jestli už jsem to říkala, ale nu což..--->
Poslední dobou prostě nemám čas a nestíhám moc navštěvovat moje oblíbence, kterých je už docela dost. (Proč jste všichni tak skvělí pisálci?!) Snažím se ale stejně číst všechno co přidáváte, ale komentář výjde jen na někoho.. To jen tak pro info, aby jste věděli, že čtu všechno. Asi se uchýlím jen k hodnocení hvězdičkami. :D Ale já se budu snažit komentovat, jen v menší míře. Také bych chěla říct, že o vašich komentářích u mě vím, neodpovídám jen z těch časových důvodů. :D Tím pádem také právě píšu, že moc děkuju Xanye, Lucy, Stencee, Kaucus, Veri, Electře a Artemis, The Escapist, Clarisse (noví čtenáři mě taky nakopávají kupředu) a těm zbloudilým duším, co se tu někdy ukážou a hodí sem komentář. :D
V každém případě už nebudu plýtvat vaším časem a přejdu rovnou k nové kapitole. :3 A příště se budu snažit o delší, slibuju. ;D A také přemýšlím, jestli udělat nějaký díl 15+.. Tak se k tomu můžete v komentářích vyjádřit. ;)
Loki se chopí trůnu (jak jinak, než podle filmu) a Jess se vrátí domů (na chvíli).
Pozor, kapiola je plná nesmyslného žvatlání! Jak si jí tak pročítám, nedává mi smysl celá. Slabota. -_-



Po tom, co jsem zjistila, že jsem usnula, mě probudilo tiché puf. To způsobil Loki, který se rozhodl, že mě nechá prospat se. Všimla jsem si, že venku je ještě světlo a já nebyla natolik unavená, abych prospala celý den. Oblékla jsem si šaty, které jsem našla ve skříni. Tu jsem v tom přebytku prostoru hledala docela dost dlouho. Kupodivu se obsah skříně plnil jen samými červenými nebo šedými kousky. Vzala jse si šedou, protože jsem nechtěla Lokiho naštvat. I když jisté pokušení tu bylo. Ach, jak se mi stýskalo po mém obrovském šatníku, který posloužil jako dobrý dárek k mým narozeninám! Začínalo se mi stýskat po Tonym. Tady to byly dva nebo tři dny, ale kolik to bylo na Zemi? Hmh.
Rozhodla jsem se jít poohlédnout po Thorovi, ale narazila jsem jen na Sif.
,,Nevíš, kde je Thor?" Vyhrkly jsme obě najednou.
,,Ne." Také jednohlasně.
Potom jsme prostě jen pokrčily rameny a každá si šla svou cestou. Rozhodla jsem se jít za Odinem. Ten by to měl vědět. U trůnu na mě však čekal jen Loki. Možná, že bez toho jen. Na rtech mu pohrával roztomilý úsměv a ruce měl sepjaté za zády. Když jsem k němu došla, naklonila jsem hlavu na stranu a pozvedla jedno obočí.
,,Čekal jsem, že si ještě zdřímneš."
,,Na spaní je času dost. Chtěla bych jít na Midgard."
,,Mohla by jsi tu ještě chvíli počkat?"
,,Pročpak?"
,,Možná by jsi se chtěla na něco podívat."
Čekala jsem všechno, jen ne to, že se před mýma očima přemění v Odina.
,,Počkat. Jsi Loki, co se přeměmnil na Odina nebo Odin, co se přeměnil na Lokiho a teď mi ukazuje, že je to on," ukázala jsem na něj prstem.
,,Jsem Loki, co se přeměnil na Odina. Teď se někam schovej, ať odsud nejsi vidět."
,,Proč?"
,,Prostě to udělej," trochu netrpělivě mě postrčil za trůn, na který si sedl. Uposlechla jsem a trochu se přikrčila.
Do místnosti hned na to vešel Thor a rozhodným krokem si to namířil k Lokimu/Odinovi.
Vedli spolu nedlouhý rozhovor o tom, kdo nastoupí na trůn a kam půjde Thor. Dostali se k závěru takovému, že na trůn usedne Loki. Thor věděl, že žije? Své veselé vyjeknutí jsem v sobě zadržela stěží. Ale zadržela.
Jakmile se za bohem hromu zavřela brána, vyskočila jsem ze svého úkrytu a vrhla se Lokimu do náruče.
,,Už se nebudeš pokoušet o ovládnutí Země?" Zeptala jsem se, když se teď už Loki, ne Odin se mnou v náručí přestal otáčet kolem své osy. Postavil mě na zem a zahrál zamyšlený pohled a jednou rukou si mnul bradu.
,,No, to ještě není tak jisté. Když budu vládnout Asgardu, budu mít větší šanci ovládnout i-" jeho začátek řečnění jsem přerušila polibkem, protože mě v tu chvíli nic jiného nenapadlo. Ale nevadilo mu to. Zabuřil ruce do mých vlasů, já mu své obtočila kolem ramen. Po chvíli jsem se trochu odtáhla.
,,Pořád chci navštívit Tonyho," zašeptala jsem s úsměvem. Odstoupil ode mě a chytl mě za ruku.,,Myslíš, že potřebuju dobrovod? Moment, nemáš ty být náhodou mrtvý?"
Na mé otázky odpověděl pousmátím a pokrčením ramen, přičemž se proměnil na Sif. Byl nějaký moc zamlklý. Ale to budu řešit až budu mít náladu na chápání jeho nálad. Pustila jsem jeho ruku, protože držet za ruku Sif bylo vážně hodně zvláštní, i když na chodbě nebyl nikdo, ani stráže. To mě také udivilo, ale rozhodla jsem se to prostě nechat být. To je Odinova povinost, dělat si s tímhle starosti, ne moje. Loki přejel okolí nespokojený pohledem, který v podání Sif vypadal ještě nespokojeněji. Dobře, to není dobré, když se to zdá divné i Lokimu. Přidal do kroku, takže jsem mu stěží stačila. Sif měla delší nohy než já, což jí umožňovalo dělat i delší kroky. Nesnáším svou výšku.
Vyšli jsme před palác, kde už bylo o poznání plněji, než uvnitř. Tak proto byl všude takový klid. Všichni se museli rozloučit s Thorem, který se sice snažil proklouznout nepozorovaně, ale nepovedlo se mu to. Kdo by si ho také nevšiml, že. Tím pádem jsme se k Bifrostu dostali mnohem snáze, než jindy. Nikdo nám tu nevěnoval pozornost.
Loki si teď ponechal svou podobu a propletl si se nou prsty.
,,Nevadí ti, že tě Heimdall uvidí?" Zeptala jsem se, zatímco jsme si to ruku v ruce vykračovali po duhovém mostě. ,,Stejně už o mně ví," řekl nenuceným tónem a neodolatelným poloúsměvem.
,,A on o tobě neřekl Odinovi?"
,,Ten o mně taky ví."
,,Počkej, cože? A on tě nenechá zavřít? Prostě tě nechá jen tak vládnout?"
Loki se zastavil a otočil se ke mně čelem. ,,Máš s tím snad nějaký problém?" Zamračil se.
,,Ale jistě že ne. Jen mě to udivilo," odsekla jsem a vydala se k Bifrostu sama. Bez obtíží mě doběhl.
,,Neurážej se hned."
,,Já se neurážím!" Zvolala jsem.
,,To ale znělo uraženě," ušklíbl se na mě a chytl kolem ramen.
,,To není fér."
,,Co není fér?" Pozvedl nechápavě obočí.
,,Nemá smysl se na tebe naštvávat, protože na tebe nedokážu být naštvaná dýl, jak pár sekund."
,,A můžu se zeptat, proč jsi na mě naštvaná?"
,,Počítá se jako odpověď i to, že to prostě chci zkusit?"
,,Nemůžeš se naštvat bezdůvodně," namítl.
,,Ale můžu. Stačí udělat něco špatného, co mi ublíží a pak to hodit na tebe. Voala, už jsem na tebe naštvaná, protože jsi mi ublížil."
,,Geniální," vydechl s ironickým podtónem, který jsem schválně přeslechla.
To už jsem došli až k Heimdalovi, který nás očekával. Stoupla jsem si na druhý konec kopule a otočila se na Lokiho, který mi byl v patách.
,,Ty jdeš se mnou?"
,,Ne, jen bych se rád rozloučil."
,,Budiž." Za mnou se objevil vír a Loki mi pokynul směrem k němu.
Obejmul mě a já se divila, že s tím nemá před Heimdalle problém. Poté přišla na řadu krátká pusa. Pousmála jsem se, rozloučila, otočila se čelem k výru a nechala se do něj vtáhnout.

Kupodivu jsem nepřistála na všech čtyřech, což byl znatelný pokrok. Rozhlédla jsem se kolem a zapřemýšlela, jestli bude Tonymu vadit, že má na terase kruhovitý ornament. Může to brát jako památku na mou maličkost. Byla tu už tma, možná něco kolem jedenácti veřer. Nebo také čtyř hodin ráno. Seběhla jsem těch pár schodů, co mě dělilo od prosklené stěny. Teď už jen stačí najít stejně skleněné dveře. To mi také pěknou chvíli zabralo, protože jsem nikdy nebyla schopná si zapamatovat, kde jsou v té průhledné stěně sakra zabudované. Můj příchod ohlásil Jarvis a to takovým způsobem, že mi oznámil, že brácha není doma. To není zrovna slušnost. Ukážu se tu asi po týdnu a nikdo mě tu nečeká s dortem na uvítanou.
Cinkl výtah. Hle?
,,Jessico?"
,,Pepper?" Tu jsem vážně nečekala. A že bych zrovna chtěla skákat radostí, to zas ne. ,,Kde je Tony?" Vyhrkla jsem.
,,Jess, je mi to moc líto, ale.."
,,Kde je?" Zašeptala jsem, když Pepper na chvíli zmlkla.
,,Je v nemocnici," dostala ze sebe nakonec.
Spadl mi kámen ze srdce, protože ať už se stalo cokoli, je to přece nejslavnější osobnost světa, jeho budou muset zachránit, kdyby mu šlo o život.
,,Odvezeš mě tam?" Otázala jsem se nejistě, protože Pepper nevypadala zrovna svěže.
,,Jistě, to není problém."
Tipická Pepper. Roztrhá se pro všechny kolem, i když oni jí za to nic nedají. To se mi na ní líbilo.
Sjely jsme výtahem do přízemí, kde jsem narazila na Natašu. Přívítala mě celku s radostí a já zjistila, že jsem byla pryč přibližně dvanáct dní. Tady ten čas plyne nějak moc rychle.
V autě jsem nasedla na sedadlo spolujezdce a Pepper vyjela. Zdálo se mi, že překračuje povolenou rychlost, ale radši jsem nic nenamítala. Už tak vypadala, že toho má nad hlavu a já jí přece nebudu přitěžovat nějakými zbytečnými, dobravními pravidly.
K nemocnici jsme dojely během několika minut, dovnitř už mě Pepper nechala jít samotnou. Poptala jsem se na Tonyho a jeden sypatický doktor mě doprovodil k jeho pokoji. Ještě před otevřením dveří jeho pokoje jsem musela doktorovi vysvětlit, že jsem zadaná, protože mi začal vnucovat svoje telefoní číslo.
Když uraženě odkráčel, nasbírala jsem všechnu odvahu a nesměle pootevřela dveře. Naskytl se mi pohled na zuboženého bratra spícého na nemocničním lůžku, na stole vedle sebe ten nechutný čaj, který podávají jen tady a vázu s čerstvými květinami. Pepper tu asi před chvílí byla.
Přisunula jsem si k posteli židli a chvíli Tonyho jen tak pozorovala. Kruhy pod očima už neměl tak výrazné, jako dřív. Pobyt tady mu zřejmě alespoň trochu ulevil od toho nekonečného stresu a bezesných nocí strávených v dílně. Měl skoro průsvitnou kůži, čelo lesklé od potu a tu a tam se neklidně zavrtěl. Nahlédla jsem do desek ležících na stolku vedle lůžka. Z těch jsem zjistila, že to jednu noc přehnal s alkoholem a pak si blbec pokusil bezdůvodně vyměnit reaktor. Samozřejmě, že se mu podařil vyndat, ale zpět už to šlo hůř. Tím pádem do hrudníku nový reaktor nedostal a skolaboval.
Někdy pochybuji, jestli je to vážně takový génius, jakým se zdá být.
Nadprůměrné množství alkoholu v krvi, nedostatek spánku a střepy v srdci vzali za své a málem nechali Tonyho umřít. Naštěstí se tam z čista jasna objevila Pepper a zavolala sanitku.
Odložila jsem desky na stůl a měla chut bratrovi jednu fláknout. Na druhou stranu mi ho bylo líto a měla jsem výčitky svědomí, že jsem ho opustila. Já, ta dobrá duše která se cítí špatné za blbost druhých.
Tony sebou cukl a pootevřel oči.
,,S hadičkama v nose vypadáš legračně," okomentovala jsem jeho stav.
,,To je všechno, co na to řekneš?" Zachroptěl s jistou námahou. Pokrčila jsem rameny.
,,A teky jsi neskutečný blbec. Co kdyby jsi umřel? Vrátila bych se sem a první zpráva, která by mě uvítala, by byla 'ahoj Jessico, Tony je mrtvý'," rozhodila jsem rukama a nevěřícně u toho vrtěla hlavou.
,,Promiň."
Probodla jsem ho obviňující pohledem a založila si ruce na prsou.
,,Promiň," zopakoval, ne, protože bych ho předtím mohla přeslechnout, ale proto, aby to slovo ještě zdůraznil.
Hlasitě jsem si povzdechla, vstala ze židle a posadila se na kraj jeho postele.
,,Už se o to nikdy nepokoušej, ano?"
,,Dobře." Pousmála jsem se a pevně ho objala.
,,Jess?"
,,Hm?"
,,Jsem rád, že jsi zpátky."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | E-mail | Web | 24. února 2014 v 0:25 | Reagovat

Jééé, roztomilý Tony! Ale opravdu, jestli nechceš být v budoucnu zavražděna ve spánku, zvaž větší zakomponování roztomilého Tonyho. A Lokiho. A nech si to patentovat:D
A dává vůbec smysl děkovat za poděkování? No co, stejně děkuju:)

2 Electra Electra | Web | 24. února 2014 v 15:41 | Reagovat

Tak Ódin o tom vie? To to nemohol s Thorom vibaviť sám? Čo mi tajíš?!?!?!

A vadilo by ti keby sme si ťa dali medzi obľúbené odkazy??? Nechcem byť utlčená notebookom.

3 Maggi Maggi | Web | 25. února 2014 v 12:33 | Reagovat

[1]: Pokusím se, slibuju. :D Taky děkuju za to, že děkuješ za to, že jsem ti poděkovala. :D Ale není to třeba. :D

[2]: Popravdě řečeno.. Já sama nevím. :D A do oblíbenců si mě klidně dejte, jenom mě to potěší. :3

4 Chane Chane | Web | 26. února 2014 v 9:51 | Reagovat

No teda kapitola plná překvapení. Lokina trůně, blbej Tony. Je to úžasné těším se na další nemohu se dočkat. :)

5 Veri Veri | E-mail | Web | 1. března 2014 v 22:01 | Reagovat

Jé ... Loki na trůně - moje oblíben scéna :D
A díky za podkování :DD

6 Veri Veri | E-mail | Web | 1. března 2014 v 22:01 | Reagovat

*poděkování :DD

7 Simona Gray Simona Gray | Web | 13. dubna 2014 v 17:26 | Reagovat

Žeriem to. Neskutočne to žeriem. Je to dokobalé. Lúčim sa - idem n'a ďalšiu časť.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama