N.M.P. -15-

3. března 2014 v 21:24 | Maggi |  N.M.P.
Ani si nedokážete představit, jak jsem se sebou spokojená. Konečně (KONEČNĚ) jsem napsala to slibované pokračování na Nepřekonatelné myšlenkové pochody. Tenhle díl bude krátký, takyže je to jen uvedení do příběhu. Nějaké věci (počítám, že přibližně jedna) tu zůstanou nevysvětlené, buďto na dobro nebo než mě napadne, jak je vysvětlit.
Také mám v plánu udělat si nějaký nový dess, tenhle mi už drásá nervy (ten Jessiin pohled mi připadá celkem strašidelný) (jsem divná, já vím). Nejspíš zítra. A Podle sebe nehodlám soudit tebe se ještě zdaleka neblíží ke konci, to ne. Takže ti, kterým se tahle povídka líbí, ať nemají strach. :D
Mimochodem, prázdniny mi začaly (teď už je po prázdninách) nádherným způsobem - vymohla jsem si štěně. :3 Já jsem byla ochotná se o další psisko starat, proto rodiče svolili (jakobych se už nestarala o ty obrovský potvory, co se mi každej večer snažej vecpat do postele.. ale mám je ráda).
Můžete hádat, jak originální má tenhle štěněčí chlapeček jméno. :3 Tady ho máte vyfoceného (děkujte mému úžasnému postřehu a rychlím reakcím mého milého Nikonu, který jsem dostala k předloňským Vánocům). -->

Netuším, čeho je to kříženec, ale to, na co se dere je jeho máma, takže je jisté, že tatík bude nějaké černé psisko. :D
A teď už konečně k prologu. Vážně jsem se u toho překonávala, takže buďte shovívaví. :D A berte kapitolu s nadhledem. Obvzlášť ten začátek. :D Nebo spíš celý děj téhle kapitoly. :D



Zabil jí. Zabil mi mou malou holčičku. V tu chvíli jsem necítila žádné pocity. Možná jen jeden pocit by tu byl. Nepřekonatelný hněv.
,,Co jsi to provedl?" Hlas se mi zlomil už v prvním slově.
Thanosovi se na tváři objevil zlomyslný škleb.
,,Řekl jsem to jasně. Buď Loki nebo ona. Bohužel se Loki rozhodoval příliš dlouho. To už ale není moje věc," řekl zlomyslným tónem a zamyšleně si prohlížel drápy na rukou.
Pohlédla jsem na zkrvavené děvčátko v mém náručí. Její modrá očka už nezářila jako dříve a její oříškově hnědé vlasy, jakoby zešedly.
,,Co jsi to provedl?" Zopakovala jsem, aniž bych si to uvědomovala. Chystala jsem se vstát, ale Lokiho paže mě srazila k zemi. Stoupl si přede mě.
,,Proč jsi to udělal!" Zařval a vrhl po něm vykouzlenou dýku. Té se však Thanos bez obtíží vyhnul a zasmál se ďábelským smíchem.
,,Měl jsi na rozhodnutí času dost," rozhodil rukama. ,,Můžeš být rád, že už tě nechám na pokoji," dodal ještě a otočil se k bratrovi zády.
Chyba. Loki mu skočil po krku a rukou, kolem které mu proudila magie, mu vrazil do hrudníku. K mému překvapení se ruka nezastavila o brnění, ale projela skrze něj. Thanos ztuhl v šoku, Loki využil příležitoti a škubl rukou tak, že z titánova těla vyletěla a ne sama. V dlani totiž měla našedivělou hroudu, která připomínala něco, jako srdce. Ha, ono to srdce vlastně bylo. Hystericky jsem se zasmála, čímž jsem si od bratra vysloužila starostlivý pohled. Thanos zatím padl mrtvý k zemi, tomu však nikdo z nás dvou nevěnoval velkou pozornost. Udělaly se mi mžitky před očima a s přiblblým úsměvem na tváři jsem omdlela.

Probudilo mě nesnesitelně pravidelné pípání a nepříjemný pocit v nose. Odlepila jsem od sebe víčka a trhavě si prohlédla bílou místnost, ve které jsem byla. Na levo ode mě byl zdroj toho nesnesitelného pípání a já měla chuť ho nakopnout. To bych, ale nesměla viset na přístrojích. Po chvilkovém zkoumání hadiček zapíchaných v mých rukou a nose (ano, to je ten nepříjemný pocit), jsem si uvědomila, co se vlastně stalo.
,,Kde je?!" Zaječela jsem vyděšeně a pokusila se postavit. Jediné, co jsem však dokázala, bylo posadit se.
Do pokoje vběhl Loki, Tony a Clint.
,,De-e, ty-" Tony se pokusil mi nějak potvrdit to, co se stalo, ale do řeči mu skočil Clint a se slovy, "je mi to líto" přešel k posteli a pokusil se mě přes všechny ty hadičky obejmout. Chvíli jsem se nechala kolíbat v jeho náručí, a poté jsem roztáhla ruce.
,,Hromadné obětí," zamumlala jsem Clintovi do hrudníku a za chviličku jsem na sobě cítila další dva páry rukou. Teď jsem konečně začala pořádně brečet. V hlavě se mi vybavily všechny vzpomínky na Katrin.
Jak jsem se s Lokim, Tonym, Thorem a Clintem pohádala, když jsme rozhodovali o tom, jak se bude dítě jmenovat. Pohled jejích zářících očí, když konečně přestala ječet a otevřela je. Její první úsměv, zoubky, krůčky a slova ("Blíz a Gejd!"). Záchvaty vzteku a radosti. Facka, kterou uštědřila Tonymu za to, že nevyvenčil psy, a ti se později postarali o nadílku v kuchyni. Její první návštěva školky, která netrvala ani pět minut, protože se pověsila Clintovi na nohu a nehodlala se pustit, dokud jsme nebyli doma.
Vybavovalo se mi toho víc a víc a to mě dohánělo k dalším zbytečným slzám. Zhluboka jsem se nadechla a všechny, co mě objímali odstrčila. Prudce jsem zavrtěla hlavou, abych zahnala všechny vzpomínky a vytrhala ze sebe všechny hadičky. Potom jsem s úspěchem vstala, našla ve skříni v pokoji své věci, v koupelně se převlékla a obešla trochu zpomalené kluky, kteří zřejmě nechápali, jak jsem se mohla tak rychle oklepat. Ale já se rozhodla v sobě ten smutek dusit. Nikdy jsem nebrečela víc, než bylo nutné. Navíc, brek mi Katrin nevrátí a já vážně nestála o bolesti hlavy a rýmu, která se u mě začala vyskytovat až po příchodu na Midgard. Nepovšimnutá jsem vyšla ze Stark Toweru, ve kterém se ta menší nemocnice nacházela a vyšla si to po rušné ulici. Chtěla jsem se nějak odvázat, ale ve společnosti cizých lidí. Na soucitné pohledy jsem neměla náladu. Pohlédla jsem na svůj odraz v jedné výloze. Vypadala jsem otřesně, ale trocha magie mou imidž hned vylepšila. Přemýšlela jsem, jestli nezměnit podobu úplně, ale došla jsem k závěru, že mě stejně nikdo jiný kromě Avengerů, Furyho a nějakých agentů nezná.
Terapie nakupováním? Těžko, zas tolik peněz jsem u sebe neměla. Opít se? Ne, to by mi u S.H.I.E.L.D.u asi neprošlo, kdybych všem vyžvatlala, jak se na základnu dostat a že existují i vyspělejší civilizace, než je ta, na planetě Zemi. I když, kdo by věřil opilé blondýně.
Netuším, co mají midgarďané s tím, že blondýny jsou hloupé. Já osobně si myslím, že jsem celkem chytrá. Jen málokdo ovládá magii a já se divím, že mě ještě nikdo neuctívá. Jsem tak neslavná, až to bolí. Jak jsem tak procházela kolem Starbucksu a nějaké partičky nezletilých, něco mě napadlo. Třeba nejsem tak neslavná, jak si myslím. Třeba přede mnou všichni mou slávu jen tají, aby mi to nestouplo do hlavy. Těmihle myšlenkami se mi dařilo vypudit z hlavy smutek, tak jsem se rozhodla, že zjistím, jak velká star vlastně jsem.
Otočila jsem se kolem své osy a do očí mi padla jedna postarší žena. Třeba je to na Zemi tak, jako na Asgardu- čím starší, tím moudřejší. I když tohle pravidlo samozřejmě neplatí na mě a na Lokiho. My jsme moudří a chytří už od narození.
Přešla jsem až k babče.
,,Můžu se vás na něco zeptat?" Otázala jsem se s úsměvem a sebejistě několikrát zamrkala.
,,Ale jistě," babička se také usmála. Tak, jdeme na to.
,,Říká vám něco jméno Denae? Myslím, že by to měla být postava řecké mytologie."
,,Ne, nezdá se mi nijak povědomé," odvětila babča se zamyšleným výrazem na tváři.
Mé ego právě utržilo velkou ránu. Smutně jsem si povzdechla a zamířila jsem si to k menšímu hloučku lidí, stojících u přechnodu. Ale bezvýsledně. Nikdo mě tu nezná. Ale pro úplnou jistotu bych se potřebovala zeptat všech lidí, co na světě žijí, ale to se mi vážně nechtělo. Rozhodla jsem se vrátit zpět do Stark Toweru a odvážně čelit soucitným pohledům.

V Tonyho patře na mě naštěstí čekali jen Clint, rozvalený na gauči se skleničkou čehosi v ruce a flaška alkoholu na lince.
Dárek od Tonyho.
Ochotně jsem jí vzala a napila se přímo z ní. Pak jsem přešla ke gauči a zhroutila se Clintovi do klína. První prolomil ticho on.
,,Předpokládám, že se o tom nechceš teď bavit, že."
,,Není o čem se bavit. Chceš snad probírat to, jak umřela? Nebo vzpomínat na chvíle, kdy ještě patřila mezi živé?" Odsekla jsem a zamračila se na obraz Paříže, který visel na stěně.
Clint se uchechtl. Vážně to udělal?
,,Čekal bych od tebe všechno, jen ne tohle."
,,Jsem silnější, než se zdám."
Byl tam ten obraz vždycky?
,,Jak to bereš ty?" Zeptala jsem se po chvíli ticha trochu nejistě, protože Clint nikdy nebyl moc na ty pocity. To bylo v tuhle chvíli možná dobře, protože ho smrt jeho dcery nemusela tak sebrat. Cítila jsem, jak pokrčil rameny.
,,Jsem na smrt zvyklej. Smutnit můžu první hodinu, pak se přes to prostě přenesu," znovu pokrčil rameny. ,,Život jde dál," prohlásil poté a jednou rukou mě obejmul kolem pasu.
Souhlasně jsem přikývla.
,,Myslím, že s tím citovým vnímáním jsme na tom stejně," pousmála jsem se.
Proč je ten obraz černobílej? Víc by se sem hodila nějaká barevná varianta. Někdy to upravím.
Jak řekl můj drahý manžel: život jde dál. A já začnu žít nový život.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chane Chane | Web | 3. března 2014 v 22:48 | Reagovat

Tak to mě opravdu zaujalo a překvapilo. Chudák De e. Moc se těším na to co vymyslíš. :)

2 Electra Electra | Web | 4. března 2014 v 18:58 | Reagovat

Wow! Chudák holka. Nový život, co????
Doufám, že to všechno dobře skončí.

Diki za každý tvoj komentář na mojom blogu.

3 Kaucus Kaucus | 4. března 2014 v 19:28 | Reagovat

Na začátku jsem se zapřemýšlela jako voco go ale pak mi to došlo :D chudák De-e mno :/ ale vypadá že se to snaží nějak nevímat stejně jako Clint :D
a jak už psala [2]: taky doufám že to dobře dopadne :D

4 Maggi (nepřihlášená) Maggi (nepřihlášená) | 6. března 2014 v 16:10 | Reagovat

NESMÍM NA PC DO ODVOLÁNÍ! (to zn. neaktivita :D)

5 Veri Veri | E-mail | Web | 6. března 2014 v 18:15 | Reagovat

Jé, jsem zvědavá, jak to bude dál... :D

6 Lucy Lucy | E-mail | Web | 6. března 2014 v 20:52 | Reagovat

Tohle mi přpomíná, že bych si konečně měla přečíst první díl:D
Šťěňátko je sladké:3

7 Krystý Krystý | Web | 8. března 2014 v 22:24 | Reagovat

Nádhera! Jsem zvědavá na pokračování :D
Hafánek je úžasný. My máme doma taky tři psy a teď připustíme jednu fenu takže budeme mít štěňátka a máma si chce jedno nechat...

8 Xanya Xanya | Web | 16. března 2014 v 20:45 | Reagovat

Chudák De-e,ale jsem zvědavá na ten nový život :O :)
Ten pejsek-:333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama