P.S.N.S.T. -15-

29. června 2014 v 20:06 | Maggi |  P.S.N.S.T.
Takže, mám docela dost dobrý důvody pro to, proč jsem tu nebyla. (Opět)
Ten první důvod je to, že jsem dohromady asi čtrnáct dní dočítala všechno, co jste napsali. Ten další je, že jsem byla dalších čtrnáct dní bez internetu. Takže jsem prakticky neměla vůbec šanci sem něco přidat.. Nejlepší na tom asi je, že teďka zase budu muset dočítat.. :'D Navíc jsem dostala boží knihu, u které teď budu trávit většinu svého volného času a tak prostě nebudu schopná na ten blog znovu jít. Já vím, flákám to. Dokonce už jsem chtěla skončit, protože je to se mnou šílený. Popravdě řečeno, blog zachránil sen, kterej se mi zdál předevčírem. Prostě tam hrála úplně boží dramatická hudba ( v tom snu ) a s ní se střídaly obrázky vašich blogů. Když jsem se vzbudila, přepadl mě záchvat špatného svědomí a řekla jsem si, že hned jak budu doma něco napíšu, a vydám. No, tak jsem tady. :D
A protože už nejspíš většina z vás zapomněla, o co šlo v minulém díle P.S.N.S.T., tak vám to trochu přiblížím.
Loki se zčista jasna objevil u Jess doma, a tím pádem se přihnal sám Fury, kterej chytil Jessicu.
Jo, a napište jestli vás to ještě vůbec baví, protože, přiznám se, mě osobně víc baví N.M.P.. Tak pište, já buďto budu pokračovat s tímhle, nebo to nějak ukončím a začnu psát něco nového.
A pamatujete ještě na jednorázovky -xReader? Pište si, s kým je chcete, beru uuupně všechno. :)
Dneska to je krátké, ja vím, ale aspoň to budete mít rychlejc za sebou. ;D




Probrala jsem se do tmy. Zamrkala jsem a s překvapením zjistila, že dřepím na kamenité zemi. Kam mě to ten zrádce zavřel? Nemyslela jsem na to, že ten zrádce jsem v podstatě já.
Zaklepala jsem se při prudším závanu studeného větru a došla k závěru, že nejsem nikde zavřená, ale sedím na vyprahlé pustině. Pomalu jsem ve tmě začínala rozeznávat tvary a s překvapením zjistila, že nebe nade mnou je poseté milióny hvězd, a všechny byly vidět. Né jako v New Yorku.
Došlo mi, že buďto budu sakra daleko od nějaké civilizace, nebo jsem prostě na jiné planetě, než je Země. Takže Fury má nejspíš kontakty všude. Nebo mě mu někdo ukradl, to ja nevím, protože jsem ještě ve výtahu omdlela. Podruhé v životě a v tak pitomé situaci.
Krátila jsem si dlouhou chvíli tím, že jsem házela šutry do dálky. Pak jsem si uvědomila, že tady nejsem nijak vězněná a rozhodla se, že to tu půjdu trochu obhlédnout.
Vstala jsem a ještě jednou si prohlédla terén kolem sebe. Ne, určitě nejsem na Zemi. Mé přesvědčení ještě utvrdil pohled na naší planetu, která se nacházela nalevo ode mě. Byl to úchvatný pohled, ovšem ho trochu kazila moje situace. Kopla jsem do dalšího nejbližšího kamene a málem si zlomila palec. Zasyčela jsem bolestí a chvíli poskakovala na jedné noze.
Z mého zvláštního tanečku mě vytrhly tiché kroky. Přestala jsem poskakovat a otočila se jejich směrem.
Přede mnou stála nádherná dívka. Nepodobala se žádnému člověku na Zemi a chvíli jsem si myslela, že jde o nějakou bohyni. Ale ten nápad jsem hned zavrhla, protože přítomnost boha člověk prostě pozná. Ale stejně z ní vyzařovalo cosi zvláštního. Byla pobledlá a měla dlouhé černé havraní vlasy, svázané do copu zelenými pentlemi. Na sobě měla zeleno-béžové šaty, které ji sahaly po kolena. Hned mi došlo kdo to je. Loki se o ní jednou zmínil, a taky se zmínil, že je mrtvá. Mrtvá. Pro jednou se můj drahý zmýlil. Nebude mít radost, až mu to řeknu. Teda, jestli budu mít ještě vůbec šanci mi to říct, protože ten zlověstný úsměv, který se Sigyn mihl po tváři, se mj vůbec nelíbil.
"Zdravím," zabručela jsem sebevědomě. Ona jen kývla hlavou.
Protože se nezdálo, že by chtěla něco říct, pokračovala jsem.
"Co po mně chceš? Proč jsem tady?" Rozmáchla jsem se rukama.
"Protože zasloužíš trest," odpověděla. Zabránila jsem se hlasitému polknutí. Proč se mě většina nových lidí snaží zabít? A dál už nic, zase ticho.
"..Za co? Nic hrozného jsem neprovedla, alespoň myslím."
Sigyn si ztraceně povzdechla a přistoupila blíž ke mně.
Pak promluvila.
"Jak si mohl vybrat zrovna tebe?" Začala mě obcházet jako šelma, která si prohlíží svou kořist. "Máš moc široké čelisti. A jsi moc pohublá. Jak mě mohl nechat být kvůli tobě? Jak jen mohl?" Tohle ještě několikrát zopakovala. A mně došlo, proč jsem tady.
"Proč mě přestal hledat a všem nalhával, že jsem mrtvá? To je kvůli tobě, že? Zapomněl na mě. Ale až mě uvidí, zase si vzpomene. A tebe zavrhne. Protože kdo by chtěl pozemšťanku, když může mj asgarďanku? Loki zas takový hlupák není. Je to hlupák, ale tak velký ne. Má tě jen jako dočasnou náhradu. Zase si na mě vzpomene, ano vzpomene. Jak jen mohl?"
Zatímco si tak mluvila pro sebe (dost mi tím připomínala Gluma), jsem se pomalu šoupala z jejího dosahu. Tak rychle, jak mi jen nakopnutý palec dovoloval. Pořád jsem ještě neztrácela naději, že se tady někdo (kdokoli!) objeví a zachrání mě z moci té šílenkyně. Dřív musela být hodně oblíbená. Asi jí ta samota stoupla do hlavy.
Znovu jsem prohlédla na Sigyn, která mě teď naštvaně pozorovala.
"Proč! Jak!?" Zvolala jsem zoufale.
Pousmála se.
"Jednoduše. Mocný mě obdařil uměním magie. Pak už jen stačilo najít Lokiho a vymyslet vhodný plán, jak ho přilákat. Vzala jsem na sebe podobu toho vašeho velitele a-" luskla, "návnada stojí přede mnou." Znovu se usmála. Měla jsem chuť ji trochu srazit sebevědomí.
"Byl to moc jednoduchý plán. I já bych se zmohla na něco složitějšího a působivějšího. Vsadím se, že mám o hodně vyšší IQ, jak ty." Založila jsem ruce v bok. Ona naklonila hlavu na stranu.
"Co je to IQ?"
Mávla jsem nad ní rukou. Beznadějný případ. Ztroskotanec.
Zacloumaly mnou další poryvy větru a zaslechla jsem tiché svist.
Hle, už je tu záchrana, kterou jsem nečekala.
"Xanyo?!"
"Sigyn?!"
Chvíli na sebe zíraly s otevřenou pusou a já potlačovala nutkání si odkašlat. První se probrala Xanya.
"Jakože žiješ?" Zeptala se nepřátelským tónem.
"Nemůžeš věřit všemu, co ti Loki řekne," odsekla Sigyn a o krok poodstoupila.
Dvě dávné nepřítelkyně se znovu setkávají.
"Hej, Xanyo. Dem pryč." Sykla jsem na ní.
Naštvaně na mě prohlédla.
"Budiž." Prudce kývla hlavou a chytla mě za zápěstí připravená se se mnou vrátit na Zemi.
Sigyn se uchechtla. "Běžte si, ale Mocnému neutečete."
"Kdo je to ten tvůj mocný?!" Vyjela jsem na ní a snažila se nedrkotat zuby.
Trochu se zamračila.
"No přece Thanos."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iko Iko | E-mail | Web | 29. června 2014 v 20:56 | Reagovat

No páni- ten konec byl fakt úžasný, prostě super kapitola, i když mně mrzí, že není delší.. :D
A za mně máš jedno velké ano- mně tahle povídka hrozně moc baví. :)

2 Veri Veri | 29. června 2014 v 21:45 | Reagovat

Tvá nepřítomnost budiž odpuštěna, trestem ať je všechno to dočítání :´D
A ten sen... nevím, jestli bych se pak neprobudila s křikem hele :D
A jinak - super! Těšila jsem se na pokračování a upřímně - mám ráda jak tohle, tak N.M.P. asi tak stejně :D
Proč se mi zdá, že poslední dobou je (tak obecně) v módě nezemřít doopravdy? :D

3 Lucy Lucy | E-mail | Web | 2. července 2014 v 9:35 | Reagovat

Óóóó... Thanos. Tak tohle bude ještě zajímavé! Za tvůj návrat jsem ráda, musím si tě teď hlídat:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama