Different Love -2-

25. července 2014 v 22:24 | Maggi |  Different Love
Oukej, tak jsem tu s další (hodně kecací) kapitolou.
Dneska jsem četla, že Downey nejspíš nebude hrát v IronManovi 4. Nevím jestli už to víte. Asi ano, já jsem poslední dobou celkově nějaká opožděná. :D Celkem mě to vzalo, sice by to i s Downym byla kravina, ale s tím chlápkem, co hrál Alexandra Velikého (na ten film jsem se koukla jenom kvůli Jaredovi Leto) to bude ještě větší blbost. (Tonyho Starka má hrát on) (ten, co hrál Alexandra) Sice se to ještě neví jistě, jestli Downey bude v tom filmu hrát, nebo ne, ale spíš ne. Z Marvelu se vymlouvají na to, že i Supermana, Spidermana a Bonda hrálo několik herců. Pche. No nic!
Jinak jste si mohli všimnout, že jsem se srala s novým layem. Teda s celým vzhledem.
A o tom, jestli budu pokračovat v N.M.P. sem přemýšlela celkem hodně, ale nakonec jsem se rozhodla, že ne. Utvrdila jsem to tím, že mě napadla tahle povídka, ale co, vždycky musí něco skončit. :D
Všimla jsem si, že jsme všichni vlastně jedna velká rodina. V komentářích jsem našla snad sedm dvojčat. :D
A možná teďka budu míň aktivní, jedu na týden pryč a nevím, jak to bude s připojením.. (a samozřejmě jsem nestihla předepsat ani challenge :D) (ale já se pokusím být aktivní.. v rámci možností..)
Už se klidím.




"Kde je Fury?" Zeptal se nějakého agenta Clint.
"Je v laboratoři. S panem Starkem a doktorem Bannerem."
"Díky."
Tak jsem šli. Další bludiště chodeb.
"Jak se tady v tom vůbec vyznáš?" Vychrlila jsem ze sebe a stěží popadala dech, protože Clint šel dost rychle a já nějaký úseky cesty i popobíhala, abych mu vůbec stačila.
"Je v tom systém. A jestli sis nevšimla, na každým rohu je plánek lodi. Nebo u sebe každej tady má GPSku. V tom je ten fígl," mrknul na mě s úsměvem.
"Chci vlastní GPSku."
"Jasně, abys odsud mohla zdrhnout."
"Zdrhnout? Vždyť jsme sakra vysoko nad zemí. A stíhačku jsem se ještě řídit nenaučila."
"Jen tě zkouším."
"Zas tak blbá nejsem, pořád mám ukončenou základku."
"Kolik ti vůbec je?"
"Neptal si se už?"
"Ne."
"A řekneš mi ty, kolik ti je?"
"Ne."
"Tak ti to neřeknu ani já."
"Chmhm. Já si to můžu kdykoliv najít."
"Ale já taky."
"Myslíš?"
"Jo. Vsadíme se, hej? Když já budu vědět kolik ti je dřív, než ty uhádneš kolik je mně, tak mě naučíš střílet s tím lukem."
"Proč? To už by jsme byli dva." Zněl dost ztrápeně.
"Já bych to nikomu neřekla."
"A když prohraješ ty?"
"Dohodím ti Nat."
Pohlédl na mě s přimhouřenýma očima. Jakoby zkoumal, co mám v úmyslu.
"To pro tebe ale nebude trest."
"Pro tebe je trest naučit mě střílet z luku?"
"Jistě!"
"Tak to jako trest neber."
"Ale sázka je o trestech."
"Tak je tohle vyjímka."
"Seš hrozná, víš o tom?"
"Ne, seš první, kdo mi to řek. Zlomil jsi mi srdce."
"Sorry."
"Omluva se nepříjmá."
"To na mě vážně budeš naštvaná? Řek sem jenom krutou pravdu."
Strčila jsem do něj.
"Jo, budu. Ale možná mi jako olmluva postačí nějaká kytka. Nejradši mám tulipány."
"Naser si."
"Seš zlej."
"To ty sis začala."
"Já?"
"Jo, ty."
Zastavila jsem se v prostředku chodby. Kdybych neměla pouta, dala bych si ruce naštvaně v bok. Clint se taky zastavil a otočil se na mě. Trochu couvl, když si všiml mého naštvaného výrazu.
"Víš co? Za všechno může Fury," prohlásil.
"Ok. Ale ty tulipány chci stejně koupit."
"To se ti pak bude Nataša dohazovat hodně špatně."
"Proč?"
"Kdyby viděla, jak ti jen tak dávám tulipány."
"Jsou to omluvný tulipány."
"Jen za to, že seš hrozná. Myslíš, že tě ty kytky napravěj?"
"Buď ticho."
"Pokud vím, vězeň jsi tady ty. Já bych tady měl říkat, ať jsi zticha."
"Už tam budem?"
"Jo. Sou to tyhle dveře."
Zastavili jsme se před nima.
"Tak mi otevřeš?" Pozvedla jsem ruce v poutech na znamení mé bezmocnosti.
"Jak si přeješ." Otevřel mi dveře s malou úklonou. Blbec.
Uvnitř stál Nick, Tony a Bruce. O nečem se vášnivě dohadovali, takže si nás ani nevšimli. Odolala jsem nutkání si odkašlat. Hlasitě si za mě odkašlal Clint. Všichni se na nás otočili a já se zasmála. Tony Stark stojí přímo přede mnou. Chachá!
"Čemu se smějete?" Zeptal se Fury vážným hlasem. První člověk, který mi tady vyká.
"Ničemu." Nepřestávala jsem se přiblble usmívat. Musela jsem udělat hodně dobrý dojem.
"Kdo je to?" Poukázal na mě Bruce nějakým šroubovákem.
"Já jsem-"
"To je ta, co zhmotňuje věci." Skočil mi do řeči Clint.
"To ty jsi vytvořila mě a a Hulka? Jenom v hlavě?" Pozvedl nedůvěřivě obočí Tony, když si mě pečlivě prohlédl.
"Jop. Řekla bych, že jsem to byla já."
"Ukaž."
"Emm.. já nevím jestli se mi to teď podaří."
"Proč by nemělo?"
"Já nevím! Máte snad nějaké záznamy z kamer, ne?"
"To jo, ale takhle to má větší efekt a dokonce je to ve 3D!" Zvolal Tony a vytáhl z kapsy pytlík borůvek. "Chceš?" Nabídl mi a sám si jednu vzal.
Ještě jsem sušené borůvky nejedla, tak jsem pokrčila rameny a jednu si vzala.
"Jsou dobré," přiznala jsem.
"Vidíte?" Stark se ohlédl po ostatních a ukázal na mě prstem. Pak se na mě usmál. Málem jsem omdlela Clintovi do náruče.
"Vidíme dobře, ale já chci taky vidět tu její schopnost," Bruce opět máchl šroubovákem. Je s ním nebezpečný. O krok jsem od něj poodstoupila (šlápla jsem Clintovi na nohu). Jen pro jistou, nechci přijít o oko.
Fury mlčel a koukal z jednoho na druhého.
"Tak jí nechte. Myslim, že toho dneska na ní bylo dost," zachránil mě Clint a šťouchl mě do ramene.
"Bartone, odveďte slečnu Bernice do jejího pokoje," prohlásil Fury a vyšel dveřmi jako první. Jak ví, jak se jmenuju? ..jo počkat. Je to přece velitel Shieldu.
Já s Clintem za ním, jen jsme se dali opačným směrem. Bruce a Tony zůstali v laboratoři.
"Sundáš mi pouta?" Optala jsem se, když jsme se vydali dalším labyrintem chodeb. Tentokrát do mně přiděleného pokoje.
Nedůvěřivě na mě pohlédl.
"Nic neprovedu. Přísahám! Stejně bych proti tobě neměla šanci." Ta poslední věta ho přesvědčila.
"Jakto?" Zamumlal, když mi sundával ta proradná pouta.
"Aby tě aspoň moje fantazie přeprala, musela bych mít stejný výcvik, jako ty."
"Tak proto se chceš naučit střílet z luku," usmál se a dal se znovu na cestu, já popobíhala za ním.
"Ale jistěže ne kvůli tomuhle."
"Tak kvůli čemu?"
Chvíli jsem přemýšlela, proč se vlastně chci naučit s lukem.
"Jop, máš pravdu. Je to kvůli tomu," přiznala jsem na konec.
"A co je vlastně to tohle?"
"To je to, jaks' říkal, že se chci naučit střílet z luku."
"Kvůli tomu."
"Čemu?" Už jsem se do toho začínala solidně motat.
"Aby jsi mě mohla přeprat. Jsme tady."
"To byla rychlost."
"Jo, laboratoř je odsud asi tak dvacet metrů. Dokonce odtud vidíš i dveře."
"Ach tak."
"Dej sem palec."
"Kam?"
"Sem."
Poslechla jsem a přiložila palec na malý display vedle dveří, které se odsunuly stranou.
"Wau. Kolik to tady má hvězdiček?" Řekla jsem, když jsem si prohlédla můj pokoj. Asi tak tři metry čtvereční, ale takový "luxus" jen proto, aby se sem vešla postel dohromady s koupelnou.
"Kušuj. Pořád je to tady lepší, jak v cele."
"Ta cela je třikrát větší, než tohle!"
"Můžu tě tam vzít, jestli chceš."
"Jenom, když si s sebou budu moct vzít polštář a peřinu."
"To ti asi neprojde."
"Tak zůstanu tady."
"Nezdáš se, ale seš celkem chytrá."
"Mám to brát jako kompliment?"
"Vem si to jak chceš, já to jako kompliment nemyslel."
"Blbče," odstrčila jsem ho ze dveří, o které byl opřený a vyšla na chodbu.
"Kde tady máte nějakou restauraci? Stačí trí hvězdičková." Rozhlédla jsem se kolem a pokusila se učesat si rukama vlasy.
"Co máš pořád s těma hvězdičkama?"
"Jsem zvyklá všechno hodnotit, už jsem se tak narodila!" Svedla jsem to na den svého narození. Achacha.
"Pojď. A mlč." Rozkázal mi Clint, když už jsem chtěla znovu otevřít pusu.
Vešli jsme do velké místnosti, prostě jídelna. Barton mě posadil k jednomu stolu a pak nám přinesl jídlo. Šťouchla jsem do svého přídělu několikrát vidličkou, pak talíř odstrčila.
"Není to tak hrozný, jak to vypadá." Začal jídlo pohotově bránit Clint.
"Vždyť to vypadá, jako kdyby to už někdo jednou sněd."
"Nekaž mi chuť."
"Chuť toho jídla de ještě zkazit?" Nevěřícně jsem pozvedla obočí a opřela se s rukama založenýma na prsou.
"Nesuď to podle vzhledu. Ochutnej to," nedal si pokoj. On se s jídlem kamarádí víc, jak Pumba.
Povzdechla jsem si a pomalu k sobě talíř přišoupla. Něco na způsob těstovin v sýrové omáčce. Zhluboka jsem se nadechla a strčila si do úst jedno sousto. Hned jsem to vyplivla a zapila vodou, která patřila k dnešnímu jídelníčku.
"Ale no ták! Zas tak hrozný to není. A navíc, jestli se tady máš v plánu zabydlet, měla by sis na tohle jídlo zvykat."
"Vy všichni už musíte mít úplně odumřelý chuťový buňky. Proto se bojíte ochutnat něco tak dobrýho, jako sou borůvky." Naklonila jsem se blíž ke Clintovi. "Explodoval by vám jazyk!" Zašeptala jsem.
"Cha! To určitě!"
"Ale jo! Půjdu si stěžovat k Furymu."
"Bejt tebou počkám, než se trochu otrkáte."
"Já mám času dost."
Když jsme dojedli (já své jídlo hodila do květináče), odpakovala jsem se do svého pokoje. Clint se někam vytratil, jak to mají agenti ve zvyku. Sedla jsem si na postel a opřela se o chladnou zeď.
Jsem na Hellicarrieru. Mám super schopnost a kamarádím se s Legolasem. Super! Začala jsem se z plna hrdla smát. Jsem šťastnej člověk. Zatím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wolf Wolf | Web | 25. července 2014 v 23:41 | Reagovat

Myslím, že kecají. Doufám, že kecají. A nechápu, proč chtějí udělat čtyřku...
Jo a vím, že jsi se s tím... srala, ale.. ehm... špatně se mi to čte. Je to pěkný, zajímavé motto, nebo jak to nazvat, ale to bílé písmo se pak ztrácí.
Povídka... je úžasná, dokonalá a líbí se mi. Nemůžu se dočkat pokračování a těším se, až se Bernice sblíží s Tonym. :D

2 Chane Chane | Web | 26. července 2014 v 19:34 | Reagovat

Povídka super mc mě nadchla už jsem si jí stihla oblíbit. K tomu Iron Man 4 četla jsem a a dosti mě zklamali jestli to teda hodlají natáčet tak s nikým jiným než s RDJ na to nepůjdu a taky nechápu moc o čem by to bylo když mu v trojce ten reaktor vlastně vytáhli, no uvidíme. Moc se těším na další kapitolu :)

3 Clarissa Clarissa | Web | 26. července 2014 v 20:12 | Reagovat

Fakt je to boží. :3
Miluju ty tvoje dialogy. Tlemím se při nich jak idiot. :3

4 Veri Veri | 4. srpna 2014 v 1:04 | Reagovat

Já doufám, že kecají... :D
A kapitola byla zábavná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama