Different Love -3-

27. července 2014 v 22:42 | Maggi |  Different Love
Můj pokoj zamořili mravenci. Samozřejmě, že jenom MŮJ pokoj. -_- Do teď jsem je drtila papírovejma kapesníkama, a ty potvory byly snad nesmrtelný. Doufám, že už se další neukážou.
Asi teďka nebudu moc komentovat, protože jsem zjistila, že když máte týden hlídat v podstatě dvě děcka a menší zoo, tak si na nic jiného čas neuděláte. Jsme tu sice i s rodičema (to je jasné, když nikdo z nás nemá řidičák), ale ti většinou ráno navařej a pak vypadnou na ryby, nebo nakupovat. No, a mě to všechno zůstane doma na starost. Proč jen nejsem jedináček?
Našla jsem si na tumblru nějaký fotky, jak bych si asi představovala Bernice a Jamie. Tak se nezlobte, že Vám pokazím fantazii, už jsem prostě taková. >:D
Tu je Bernice->


A tu je Jamie->


Už mizím.



Jakmile jsem se vzbudila (dala jsem si šlofíka), měla jsem v úmyslu vyrazit na svačinu. Doufám, že se tady podává.
Neohrabaně jsem vstala a snažila se otevřít ty posuvné dveře. Asi po čtvrt hodině jsem si všimla toho displaye. Jsem fakt vnímavá, to jo. Přiložila jsem palec na označené místo a ty dveře se otevřely. Finally.
Vyrazila jsem k nejbližšímu plánku téhle "lodi". Chvíli jsem si ho bezmocně prohlížela.
"Hledáš něco?" Ozval se za mnou hlas, který mi pak uštědřil ránu pěstí do ramene.
"Au!" Pohoršeně jsem se otočila. Tony. No samozřejmě. Otočila jsem se zpět k plánku, aby neviděl, jak se červenám. Bože, jsem jak nějaká pošahaná puberťačka.
"Hledám nějakej obchod. Máte tady Gate, nebo tak něco?" Zeptala jsem se, jak nejvíc nezúčastněně to šlo.
"Ne. Ale možná se něco najde u mě v pokoji."
"Pochybuju, že tam bude moje velikost."
"Tak se pojď kouknout."
"Ale já mám hlad."
"Co vlastně hledáš? Gate nebo jídelnu?"
Nejdřív jsem si prohlédla mé zmačkané oblečení a pak se snažila změřit stupeň mého hladu.
"Gate."
"Tak pojď," pobídl mě. A tak jsme šli. Celkem mě děsilo, že je tak společenský.
"Co se děje?" Zeptala jsem se za chůze.
Pohlédl na mě.
"Co by se mělo dít?"
"Nevím. Něco. S tebou."
"Se mnou?"
Protočila jsem oči.
"Ne, s tím druhým Tonym."
"Uf, tak to se mi ulevilo."
"Hej!"
"Co hej?"
"Něco tě žere?" Žere? Žere? Dori forever.
"Jo."
"A dál?"
"Proč bych ti to měl říkat? Známe se ani ne pět minut!"
"To ty jsi mě praštil do ramene, ne já tebe."
"Máš ramena k praštění, za to já nemůžu."
"Neříká se k nakousnutí?"
"Jo, ale ty buď ráda, že je k nakousnutí nemáš."
Musela jsem se zasmát. A děkovala jsem bohu za to, že ze mě už opadla ta počáteční puberťácká euforie.
Zastavil se a já do něj nešetrně vrazila.
"Kroť se, jsme na veřejnosti," napomenul mě Tony s šibalským úsměvem a otevřel dveře do svého pokoje.
"Tady nebydlíš," vydechla jsem při pohledu na tu obrovskou místnost. Tony si to namířil ke skříni, ve které se začal hrabat.
"Ne. Bydlím v Malibu."
Nevěnovala jsem mu pozornost a přejela dlaní po nablýskaném baru.
"Proč já mám tak mini pokoj a ty tohle?"
"Mám takovej pocit, že odpověď znáš sama."
Prikývla jsem, i když mě s hlavou strčenou ve skříni nemohl vidět.
"Ale stejně.." sesunula jsem se do křesla.
"Seš tady v podstatě jako vězeň."
"Už přece nemám pouta."
"Ale když odtud budeš chtít vypadnout, nebudeš smět."
"Kdo by odtud chtěl vypadnout?"
Jenom se zasmál.
"A co moje rodina. A Jamie?"
"Tvoje rodina.. viděla jsi někdy muže v černém?"
"Jop."
"No, tak jsme jí nějak podobně vymazali paměť."
"Oni nevědí, že mě mají?" Zeptala jsem se třesoucím se hlasem.
Vytáhl hlavu ze skříně a pohlédl na mě. Čert vem moje zmuchlné oblečení, že.
"Ne, jen to ne," zamumlal, když viděl, jak se mi po tvářích koulejí slzy, které jsem nestihla setřít.
Ta vize, že moji vlastní rodiče nevědí, kdo jsem, mě prostě dostala. Tony si sedl vedle mě na opěradlo a nejistě mě chytl kolem ramen. To neměl dělat. Rozbulela jsem se ještě víc.
"No tak. Každý z nás musel položit nějakou oběť."
"A jakou? Ne tak velkou, jako já.. Sakra, vždyť jsem tady jenom chycená a hned musím přijít o rodinu?!"
Mlčel. To mě naštvalo ještě víc.
"Kde je tady telefon?" Řekla jsem a rázně vstala z křesla. Tony to nečekal, takže do něj sletěl a dal si pořádnou pecku do nosu.
"Dopredleproč?!" Zahuhlal a držel se za nos.
Nevšímala jsem si ho a popadla telefon, který byl položený na kuchyňské lince. Čert to vem, že byl Tonyho. Zběsile jsem namačkala Jamienino číslo a přiložila jsem si mobil k uchu. Popotáhla jsem a otřela si z tváří slzy, které se netvářily, že by měly přestat téct.
"Tady Jami-"
"Jamie! Díky bohu, to jsem já, Bernice!"
"Ty vole, kde seš? Už hodiny se ti nemůžu dovolat! Musím ti něco říct! Je to fakt suprový!"
"To já taky!"
"Ztište to!" Zvolal raněný a vpadl do koupelny.
"Kdo to byl? A proč zníš tak ubrečeně?"
"To je na dýl, první říkej ty." Zamluvila jsem to a znovu se posadila do křesla, už v trochu lepší náladě.
"Normálně, zjistila jsem, že umím být neviditelná!"
"Cože?"
"Jo, fakt! Boží, že jo?!" Byla z toho úplně mimo. Musela jsem se smát.
"A kde seš?" Zeptala jsem se, protože už dneska měla přiletět z Flo Ridy.
"Jsem na Hellicarrieru!" Zašeptala vzrušeně.
"Kde? Kde tě ubytovali?" Nemohla jsem uvěřit svým uším. Takovéhle štěstí mě nepotkalo.
"No, já ani sama nevím, přivezli mě před chvílí, ale je to tady fakt mrňavý."
"Kdo tě tam přivezl?"
"Nataša."
"Počkej chvíli," nakázala jsem a rozběhla se ke koupelně.
"Tony! Tony!" Řvala jsem a zběsile bušila na dveře.
"Tony?!" Zaslechla jsem zvolat Jamie v telefonu.
"Co je!" Jmenovaný vylezl z koupelny, s nosem v naprostém pořádku.
"Pojď mi pomoct najít Jamie! Ty se tady v tom vyznáš."
"Ha, to si jenom myslíš. A kdo je Jamie?"
"Prosím, dneska jí sem přivezli!"
"A je pěkná?"
"Co?"
"Jenom se ptám," zasmál se a vyšel ze dveří. Vyběhla jsem že ním.
"Vydrž." Houkla jsem do telefonu a zavěsila.
"Uvědomuješ si, že se nám teď bude hledat mnohem hůř?" Pozvedl obočí Stark, když jsem mu podávala mobil.
"Ne, my teď musíme najít Nat."
"My?"
"Přesně tak. Tak kde je zabydlená?"
"To, že hledáme Romanovovou, jsi měla zmínit dřív," povzdechl si a vyšel opačným směrem, než jakým jsme doteď šli.
Zastavil se přede dveřma, které nebyli tak daleko od těch jeho. Začal klepat a nepřestal, dokud mu Nataša podrážděně neotevřela dveře.
"Co je?" Zamumlala a promnula si oči, jakoby právě vstala z postele.
"Prý jsi sem přivedla Jamie," odhodlala jsem se promluvit.
"Koho?"
"Tu brunetu."
"Jo, to jo. A to říkáš proč?"
"Chci vědět kde teď bydlí."
"Jo, tak pojď," řekla a vyšla ven z pokoje.
Tony mě ještě chytl za zápěstí.
"Musím jít taky?" Zeptal se a nasadil štěněčí pohled.
"Ne." Usmála jsem se a doběhla Natašu.
"Proč jí chceš najít?" Věnovala mi jeden tázavý pohled.
"Je to moje nejlepší kamarádka," vysvětlila jsem.
"A ty se jmenuješ jak?"
"Já jsem Bernice. Blbý jméno, já vím."
"Ne, je v pořádku. Pořád lepší, než narazit hubou do zdi," usmála se a já s ní.
Cestou jsme narazily na Clinta.
"Devatenáct!"
"Třicetdva!"
Zvolali jsme oba naráz a ukázali na sebe. Já si ten věk sice jen typla, ale podle jeho výrazu jsem usoudila, že správně.
"Takže máme oba správně!" Zvolala jsem nadšeně.
"V tom případě se to ruší," oznámil Clint dřív, než jsem stihla ještě něco říct a zamířil pryč.
"Ale-"
"Bez debat!" Zvolal, než zmizel za rohem.
"Co to mělo být?" Zeptala se mě Nat a palcem ukázala má místo, kde zmizel Clint.
"Sázka," vysvětlila jsem a pokrčila rameny.
Zřejmě jí to jako vysvětlení stačilo. Chvíli jsme ještě postávaly na mistře.
"Jsou to tyhle dveře," prolomila ticho Nataša a s úsměvem si to odkráčela zpět k sobě do pokoje.
Nadechla jsem se a několikrát zaklepala.
"Bernice!"
"Jamie!"
Vděčně jsme si padly do náručí a doškobrtaly dovnitř místnůstky. Prosadily jsme se na postel.
"Co tady děláš?" Vyhrkla a v očích jí poskočily jiskřičky.
"Pamatuješ se na to, jak jsem ti asi před třema rokama ukázala Tonyho?"
"Uhm."
"No, tak teďka už tu schopnost můžu kontrolovat."
"Páni. Ukaž!"
Tak jsem vedle ní vytvořila přesnou podobu Lokiho. Málem jí trefil šlak. Chudák. Opatrně se dotkla jeho ramene.
"Je pravý," zašeptala ohromeně.
"Ne, není," pousmála jsem se a nechala Lokiho zmizet. Jamie se trochu zamračila, ale pak se hned usmála.
"To je skvělé! Až budeme doma, tak uděláš naše kopie a necháš je u nás v pokojích a my můžeme jít třeba do nějakýho klubu!"
"Jamie.. my už se domů asi nikdy nevrátíme."
"Počkej, cože?" Zeptala se ještě s úsměvem.
Byla jsem zticha a pohlédla na svoje nehty.
"Cože?" Zašeptala teď už Jamie.
Už jsem znovu začala nabírat na slzách. Ona se mnou. Opět jsme se obejmuly a brečely jsme si do ramenou.
Někdo zaklepal na dveře.
"Hej, chce vás Fury." Uslyšela jsem Clinta.
"Jo, jdeme!" Zavolala jsem a vstala. Chytla jsem Jamie za ruku a společně jsme vyšly z pokoje.
Když Clint uviděl naše ubulené obličeje smutně se pousmál a obě nás na chvíli obejmul.
"Tak dem," nakázal a sám se dal na cestu. Jamie se do mě zavěsila a šly jsme za ním.
Vešli jsme opět do té velké řídící místnosti vpředu lodi. Musela jsem Jamie podpírat, aby se nesložila k zemi. Já sama se sebou měla co dělat, i když jsem tu už jednou byla. U oválného stolu na vyvýšené podlaze seděli všichni z Avengers. Jakože všichni.
"Pane bože, to je Thor!" Zasyčela mi Jamie do ucha a trochu se za mnou skryla. Měla jsem chuť se skrýt já za ní. V tu chvíli jsem se cítila nějak.. nesvá.
Fury, který jediný stál, nám pokynul k volným místům mezi Tonym a Thorem. Využila jsem toho, že jsem byla před Jamie a sesula se vedle Starka, takže ona musela mezi mě a Thora. Ale nijak jí to nevadilo.
"To je ona? Ta Jamie?" Naklonil se ke mně nenápadně.
Kývla jsem.
"Pěkná. Ale ty máš lepší vlasy."
"Díky," sebevědomě jsem se usmála.
"Není zač. Teď bys měla pochválit něco ty mně."
"Ticho!" Napomenul nás Nick a plácl dlaní do stolu. Všichni mu okamžitě věnovali pozornost.
"Máme tady problém. Vlastně dva problémy."
"My jsme problém?" Naznačila jsem ústy. Tony pokrčil rameny.
"No, co umí Bernice už víme, ale co umí tahle?" Ozval se Steve a poukázal na židli vedle mě.
"Ta tahle, se jmenuje Jamie," zahučela kamarádka a založila si ruce na prsou.
"Promiň. Jamie, co umíš?" Opravil se a trochu zrudl.
"Být neviditelná," odvětila s úsměvem.
Tony vedle mě se zaklonil, aby na ní líp viděl.
"Vážně?"
Jamie se ještě víc usmála a pak zmizela.
"Ty vole," uchechtl se Clint. Všichni ostatní (včetně mě) jen zírali na místo, kde ještě před chvílí Jamie seděla. Po chvíli se zase objevila.
Nějakou dobu jsme všichni Jamie obdivovali, než nás opět Fury prerušil.
"Slečno Bernice," to nikdo neví, jaké mám příjmení? "Zajímá mě, jestli to vaše zhmotnění zvládnete i teď." Řekl a provrtával mě pohledem. Všichni ostatní na mě zvědavě pohlédli. Tony do mě drkl.
"Tak se predveď."
Chvíli jsem na něj hleděla a poté i na všechny ostatní. Pak jsem pohlédla někam za ně a vytvořila tam jejich přesné kopie. Byli tím unešení, nejvíc asi Thor. Fury měl pocit, že je za tím nějaká Lokiovina. Musela jsem ho několikrát přesvědčit, že ne, není. Naštěstí se ostatní postavili na mou stranu. Ještě několikrát jsem někoho nebo něco zhmotnila, pak Jamie zneviditelnila Thora a mě a Fury byl spokojený.
"Vítám Vás v mém týmu," prohlásil slavnostně a odkráčel pryč.
Všichni zajásali a skončili jsme v hromadném uvítacím obětí. Nečekala jsem, že budou všichni tak..milí?
Hned na to se po nás chtělo, aby jsme se předvedly v akci. Strčili nás obě do nějaké místnosti, kde proti nám vypustili agenty. Každá jsme měla jednu zbraň. Jamie se vedlo dobře, protože se zneviditelnila a pak mohla nepřítele sundat zezadu. Chvíli trvalo než jí došlo, že mě by měla zneviditelnit taky. Ale došlo jí to, takže jsem byla neviditelná a místo mě a Jamie jsem tam nechala jen hmotné iluze. Šlo nám to spolu dobře, takže jsme po chvíli boje dostali agenty na kolena. Byla jsem si jistá, že se zítra nepohnu. Už teď jsem měla něco s ramenem, když jsem si zakopla o vlastní nohu a flákla sebou o zem. Všem, co nás pozorovali si mysleli, že je to strašná sranda.
"Jau," sykla jsem a promnula si ono rameno, když jsme vyšly na chodbu. Do toho samého ramene mě předtím bouchl Tony, takže už bylo načaté a ten pád ho dorazil. No super.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 28. července 2014 v 16:01 | Reagovat

Tony!♥ :D To s tim Clintem.. :D
Vážně super! Moc se těším na další.. Kdy přidáš další? :D Jojo..Nessa je netrpělivá! :D
Tony!♥Tony!♥Tony!♥Tony!♥Tony!♥Tony!♥Tony!♥Tony!♥Tony!♥Tony!♥ :D Nehrabe mi.. :D

2 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 28. července 2014 v 17:22 | Reagovat

Tak jsem dohnala moje restíky na tvém blogu. Tahle povídka má zajímavý nápad a těším se na další díl,  je to super. Jen se bojím, že mě jednou prohlásíš za kopíráka, protože už několik věcí, co jsem tak u tebe četla (třeba jednu zrovna dneska) mám taky naplánováné do WTDCT :D.

3 Chane Chane | Web | 28. července 2014 v 18:46 | Reagovat

Hrozně moc mě pobavil Tony kapitola byla úplně super, začíná se to rozjíždět moc se těším jak to bude dál :) Opakuji se promiň ale jinak mi to nejde :)

4 Wolf Wolf | Web | 28. července 2014 v 22:09 | Reagovat

Úžasné. :3 Zlepšila jsi mi den... noc. Krása, těším se na další.
Mimochodem velké díky za úpravu laye... nechtěla jsem být rýpal... :( :D

5 Iko Iko | E-mail | Web | 28. července 2014 v 22:11 | Reagovat

Každá kapitola kterékoli z povídek, co píšeš mně vždycky hrozně rozesměje a prostě mi tak nějak celkově zvedne náladu. :D Prostě super, nemůžu se dočkat až přidáš další kapitolu a hodně štěstí s mravenci.. :D Já mám zase pokoj plný dotěrně otravných mušek.. -_- :D

6 Veri Veri | 4. srpna 2014 v 1:15 | Reagovat

Je to super žůžo :D :3
A good luck s mravencema, u nás v obýváku si loni udělali dálnici -_- :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama