Different Love -4-

29. července 2014 v 11:21 | Maggi |  Different Love
Ten pocit, když Vám k svačině hrajou OneRepublic.
Poslední dobou se hodně mluví o srazu. Ta myšlenka se mi líbí. Ovšem, i kdyby se nějaký sraz konal, moje drahá matička by mě asi stejně nepustila. (Už tak mě pustí samotnou sotva nakupovat -_- ale jakmile jdu s bratrem, je všechno samozřejmě v pořádku -_-) ALE! Bydlí někdo v okolí Poděbrad? Mám tam babičku.. jakože by jsme čistě teoreticky mohly třeba do tý Prahy potom jet spolu. Kdyby se něco konalo. (i když pochybuju, že by mi vůbec někdo dovolil jet "takovou dálku" s někým "cizím". Přece jenom, známe se jenom přes blog. V tom jsem teda s rodinou za jedno. (jediný puberťák toho názoru :D)) ale stejně se kdyžtak ozvěte, k babičce do Poděbrad si už cestu nějak probojuju :D



Bloumala jsem po prázdných chodbách a hledala Jamie. Asi před hodinou a půl šla na záchod a ještě se nevrátila. Snad není na dámských záchodech nějaká červí díra.
Konečně jsem jí našla, jak bezmocně stojí na jedné "křižovatce".
"Hej," upozornila jsem na sebe a Jamie zděšeně uskočila snad metr ode mě.
"Díky bohu! Už jsem myslela, že tady umřu na dehydrataci!" Zvolala a vrhla se mi kolem krku. "Jak jsi mě našla?"
"Taky jsem bloudila. Teď by se ale šiklo najít naše pokoje."
"To nebude problém, vyškrábala jsem na naše dveře křížek."
"Tys je ale zatím nenašla."
"Ne. Ale třeba jsem je přehlédla."
"To těžko. Bydlíme na nejvíc frekventované chodbě a tady není vůbec nikdo."
"A není to divný?"
"Ne? Jamie, je jedna hodina ráno."
"Aha. Tak dem, ne?" Usmála se a táhla mě za zápěstí směrem, kterým jsem přišla.
Asi po třech odpočkách vlevo a snad padesátipěti vpravo, jsme konečně narazily na hlavní tepnu. Už jsem byla po té cestě pěkně rozladěná, a když jsem rozladěná, mívám dobré nápady.
"Počkej, pojď ještě se mnou," pobídla jsem Jamie a zamířila k Tonyho pokoji. Teda doufám.
Zaklepala jsem na dveře, které jsem považovala za ty jeho.
"Seš si jistá, že bydlí tady?"
"Ne, nejsem," odsekla jsem a civěla na dveře, které se pak uráčily otevřít. Ha! Trefa.
"Co vy tady. Nemáte už bejt dávno ve svejch postýlkách?"
"Kéžby. Ale něco potřebuju."
"Vážně je to tak nutný, že s tím za mnou deš v půl třetí ráno?"
"Jo," prohlásila jsem a odstrčila Tonyho stranou. Jamie se protáhla za mnou a Stark za námi rezignovaně zabouchl.
"Co chceš?"
"GPSku."
"GPSku? Kde bych sakra ukrad GPSku?"
Pozastavila jsem se.
"Clint říkal, že.."
"Clint si z tebe dělal prdel," vysvětlil pobaveně Tony a zamířil si to k baru "Dáte si?" Optal se a zatřepal s prázdnou skleničkou.
"Jo. Díky." Jamie si sedla na proti Tonymu a pozorovala ho, zatímco nám naléval něco záhadného do skleniček. Vyměnil si s ní několik nechápavých pohledů. Když jsem se posadila vedle ní, vzdal to.
"A co chceš ty?" Zamručel do skleničky a přišoupl k nám ty naše.
Tu svou jsem vyprázdnila na ex. Pak jsem dostala záchvat kašle. Nikdo mi nevěnoval pozornost. Nevděčníci.
"Kde je Loki?" Zeptala se bez obalu Jamie.
Tony se uchechtl.
"Jestli není mrtvej, nebo někde zavřenej, tak nejspíš sedí na trůně a posílá všech devět světů do záhuby."
"Proč si myslíš, že je to špatný vládce?"
Tony věnoval Jamie upřímně starostlivý pohled.
"Kdyby ho Hulk tenkrát nedostal, vládl by díky těm hnusnejm potvorám teď mrtvé pustině. Tomu bych neříkal zrovna dobrej přístup. A je to špatnej diplomat."
"Možná, že kdyby všichni neupřednostňovali Thora před ním, choval by se jinak." Jamie se dostává do ráže.
"Ale oni ho neupřednostňovali! Je prostě starší, to Loki si pořád namlouvá, že je na trůn lepší on sám."
"Ale on je lepší! Nemuseli ste ho kvůli tomu posílat do vězení!"
"Tam jsme ho neposlali my! To ten jeho nevlastní tatík!"
"Vidíš?! Upřednostňujou Thora!"
"Vždyť ho přece vyhostil na Zem."
"No a nenapadlo někoho z vás někdy, že ten Odin bere Zemi jen jako odpadkovej koš?"
"..ne."
"Tshe!" Jamie vypila svůj příděl a odkráčela pryč.
"Páni. Ta je horší, jak ty." Ohodnotil ten výstup Tony.
"Byla odjakživa Lokiho člověk. A potřebovala se vyřvat na někoho, kdo je pod její úroveň."
"Děláš si srandu? Tím nade mě povyšuješ i sebe?"
"Jop."
"To byla těžká podpásovka."
"Není zač."
"Seš hrozná."
"Je zajímavý, že to říkáš zrovna ty."
"Pokud vím, říkal to i Legolas. A to už tak zajímavý nebylo."
"Nevím, možná si na tebe dovoluju proto, že pro mě bez obleku nepředstavuješ žádnou hrozbu."
"Ta žádná hrozba má oblek tady ve skříni."
"Už mlčím."
"Nezdáš se, ale jsi chytrá."
"Proč mě tady všichni podceňují?"
"Cože?"
"To samé mi řekl i Clint."
"A to je to všichni?"
"Dva lidi je taky hodně."
"A co chceš, máme tě snad uctívat?"
"No ano!"
"To byla ironie."
"Ale já to jako ironii nemyslela."
"Seš celkem drzá, všimla sis?"
"A tak špatně drzá, dobře drzá, nebo sexy drzá?"
"Špatně drzá."
"Lžeš!"
"Ne, nelžu."
"Ale jo!"
"Ale ne."
"Ale jo!"
"Ale ne."
"A jo!"
"Smiř se s tím, já nikdy nelžu."
Byli jsme k sobě nahnutí přes pult a téměř se dotýkali nosy. Ještě kousek a.. Tony si naši vzájemné blízkosti všiml první a s nevinným odkašláním se odtáhl a kopl do sebe obsah své skleničky. Já civěla na linku před sebou a hryzala si spodní ret.
"Máš pravdu."
"Hmh?" Odtrhla jsem pohled od linky.
"Lhal jsem."
Po tváři se mi rozlil sebeuspokojující úsměv.
"Nejsi špatně drzá."
"A jak jsem teda drzá?"
"Ty seš.. promiň, nemůžu si pomoct. Ty seš špatně drzá."
"Měl jsi říct sexy drzá!" Zvolala jsem a hodila jsem po něm sklenici, které se mistrně vyhnul. Nejspíš už v tom má praxi. Sklenice se roztříštila o zeď za Tonym.
"No tak, byly jenom tři. Teď už dvě," ublíženě na mě pohlédl.
"V tom případě to beru jako čest, že jsem z ní mohla pít."
"Co jsi říkala o té sexy drzosti?"
"Nic."
"Ne. Říkala jsi, že jsem měl říct, že jsi sexy drzá. Mám to říct? Potěší tě to?"
"Mě potěší všechno, co mi rekneš."
"Jsi neohrabaná."
"Hej!" Máchla jsem po něm rukou, s účelem vlepit mu facku. Nepovedlo se.
"Teď si říkala, že ti nic vadit nebude!"
"To jsem ale čekala, že rekneš, že jsem sexy drzá."
"Ne. To už ne. Teď jsi otravná. Ale ne sexy."
Vyšpulila jsem spodní ret a smutně na něj pohlédla.
"Bože, ty ženské zbraně! Promiň, já to tak nemyslel!"
"Super. Nejradši mám tulipány."
Chvíli na mě nechápavě hleděl.
"Co máš zas s tulipány?"
"Čekám, že dostanu nějakej omluvnej dárek."
"Ach tak. Omluva nestačí?"
"Možná jo, ale nějaká pěkná."
"A co jsem vlastně provedl?"
"Řekl jsi, že sem otravná. A neznělo to sarkasticky."
"Nemyslel jsem to tak."
"Víš, co se mi tady na tom všem tak líbí?"
"Ne?"
"Všichni se mi tady omlouvají v podstatě za nic. Každej druhej člověk mi řekne, že jsem kráva a myslí to vážně. Takže Tony," obešla jsem pult a chytla ho za rameno, "to, že jsem otravná, beru ještě jako poctu. Ale ty tulipány bych chtěla, Clint mi je zatím ještě nedal."
"A co ti provedl on tak strašného?"
Pokrčila jsem rameny.
"Už ani nevím."
Potlačila jsem zívnutí, ale nejspíš si toho všiml.
"Běž spát, seš na takovéhle ponocování ještě malá," rozhodl a odvedl mě ze dveří ven na chodbu a pak k pokoji. Nic jsem nenamítala, v tu chvíli mě přepadla vážně silná únava.
Před mými dveřmi jsme se zastavili.
"Tak dobré ráno," usmál se.
"Dobré ráno," opáčila jsem, také s úsměvem.
Chvíli jsme tam ještě stáli, pak jsem se odhodlala líbnout ho na tvář a bleskově zapadla do pokoje.

Vzbudilo mě bušení na mé dveře.
"No jo, pořát!" Zařvala jsem rozespale a vypadla z postele. Otevřela jsem dveře, zatímco jsem si druhou rukou mnula oko.
Ve dveřích stál Clint a bavil se s někým, který nestál v úhlu mého pohledu. Zřejmě se dobře bavil.
"Vzbudil jsi mě proto, abych si prohlídla tvůj dokonalý profil?" Upozornila jsem na sebe podrážděně.
Pohlédl na mě.
"Ha, šípková růženka už vstala!"
"Jak by ne, když mě jeden náhodný procházející vysvobodil z věčného osvobozujícího spánku."
"Osvobozující spánek? Neřek bych. Fury zuří," prohlásil škodolibě.
"Jakto?"
"Měla jsi přijít do laboratoře v osm ráno."
"Vždyť nic neříkal," námitla jsem a navlíkla si džíny, pak vyšla z pokoje a zavřela za sebou, pomocí magické síly mého palce. Pohlédla jsem za roh, s kým se to Clint bavil, ale ten záhadný člověk už byl pryč.
"Neposloucháš. Mimochodem, je jedenáct."
"Jaktože mě Jamie nevzbudila?!"
"Ta taky ještě spí, pro tu du teď. A ty pojď se mnou, nevím, kde bydlí."
"To poznáš, má na dveřích vyrytý křížek."
"To je ničení veřejného majetku."
"Nevadí, pojďme."
Popadla jsem ho za loket a dotáhla k Jamieninu pokoji.
"Tady to je."
"Super," zabručel a zabušil na její dveře.
"Nechte mě!"
"Vstávej! Fury čeká!"
"Ať si čeká třeba rok!"
"Týká se to Lokiho!" Pomohla jsem Clintovi.
Jamie byla během dvou minut venku z pokoje.
"Co, kde?" Vyhrkla.
"Dělám si prdel, budou nás zkoumat," věnovala jsem jí zářivý úsměv.
"Nee!" Zaječela.
"Joo!" Clint celkem přesvědčivě napodobil její hlas a pomohl mi jí dostrkat do laboratoře.
Celkem jsem se těšila, protože jsem sama chtěla zjistit, co ty moje schopnosti zavinilo. Jamie nebyla toho názoru.
"Nechte mě být!" Zvolala ještě ve dveřích, ale hned se přestala bránit, jakmile uviděla Furyho naštvaný pohled.
"Jdete pozdě," poznamenal Tony neurčitým tónem, i když bylo vidět, že nemá daleko k záchvatu smíchu.
"Jdete o tři hodiny déle, než jste tady měly být. To bylo naposledy."
Žádný trest? Nick je celkem dobrák.
"Prej, že nás zabije," zašeptala jsem směrem ke Clintovi. Jen se nevinně usmál.
"Co nám budete provádět?" Zeptala jsem se potom všech v místnosti.
"Vezmemu si váš vzorek krve," vysvětlil Banner a připravil si injekci.
Jamie zbledla. Nesnášela krev. Nemohla vidět ani komára rozmáznutého na zdi.
"Nešlo by to nějak jinak?" Bezmocně pohlédla na injekční stříkačku.
"Zavážu ti oči, jestli chceš," ozval se Stark. Jamie po něm vrhla nenávistný pohled.
"Jamie. Je to důležité. Copak nechceš vědět, co způsobuje to, že jsi neviditelná?" Zkusila jsem.
"Stejně to bude zase nějaká radiace," zamumlala.
Povzdechla jsem si a přešla k Bruceovi, který nahmatal žílu na mé ruce.
"Mám jí držet?" Optal se Tony a chytl mě za ramena.
"Možná," prohlásil doktor a odložil stříkačku, kterou si do teď připravoval a sáhl za sebe pro mnohem větší stříkačku, se sakra dlouhou jehlou. Ani jsem netušila, že tyhle vážné existují.
"Počkat! Vždyť tohle se používá na zvířata, ne?!" Zvolala jsem a snažila se dostat z židle pryč. Tony měl ale pevný stisk a já se sotva zvedla. Začala jsem celkem panikařit.
"No tak, doktore Bannere, Starku," promluvil Fury, který celý ten výjev pobaveně pozoroval.
"Dobře," poznamenal Bruce a spolu se Starkem se hlasitě rozesmál.
Pak si vzal obyčejnou injekci a vzal mi krev.
"Ste vážně magoři!" Ulevila jsem si a vstala ze židle.
"Škoda, že ses neviděla!" Dostal ze sebe se smíchem Tony.
Jen jsem na něj vražedně pohlédla.
"Jamie, seš na řadě," upozornila jsem kamarádku, ve které by se teď krve nedořezal.
Opřela jsem se o zeď vedle Clinta, kterému dělalo potíže se nesmát.
"I ty?" Povzdechla jsem si.
Pokrčil rameny. Nakonec jsem se taky musela zasmát. Vypadali jsme jako jedna velká usmířená rodinka ze seriálu. Teda kromě Jamie, ta se tvářila, jako když jde na popravu.
Posadila se na židli, pevně zavřela oči a natáhla před sebe pravou ruku. Když jí Bruce bral krev zatínala zuby ze všech sil. Pokud vím, krev jí nebrali od sedmi let a od té doby nebyla ani nijak vážně nemocná.
"Už to je, hrdino," řekl Tony a poplácal jí po hlavě.
Jamie z židle vyletěla jako raketa, ne-li rychleji. Vyběhla ven z laboratoře a obtěžovala se s proklínáním Shieldu.
"Tak panickou hrůzu z krve jsem ještě u nikoho neviděl," poznamenal Clint a ještě vyhlédl za Jamie, která právě zapadla do pokoje.
"Čeho se vůbec bojíš ty?" Pohlédl na mě.
Tohle bylo osudové přiznání. Fury radši odešel.
"Je mi trochu blbý to říkat."
"No tak, Jamie je teď před tebou v nevýhodě," Tony se pokusil o štěněčí pohled.
"Bojím se ohně," řekla jsem a čekala na jejich reakci. Kupodivu byli tak ohromení, že se mi ani nezačali smát.
Vyšla jsem z laboratoře a psychicky se připravovala na nekonečné posměšky. Zapadla jsem do pokoje a uvědomila si, že mám šílený hlad. Tak jsem znovu vyšla na chodbu, kde jsem se srazila s Tonym.
"Proč?" Zeptal se a šel za mnou, protože já rovnou vyšla tím směrem, kde jsem tušila jídelnu.
"Co proč?"
"Proč se bojíš ohně."
"To tě nemusí zajímat."
"Řeknu ti, co žere mě."
"Uvádíš mě v pokušení. Ale ne."
"Prosím! Když už jsi to téma načala.."
"To vy jste to po mě chtěli vědět!"
"Říkej."
"Ty první."
"Pepper se na mě vykašlala."
"Ona existuje?"
"Chm."
"Tak to je mi líto."
"Co. Že se se mnou rozešla, nebo že existuje?"
"Že existuje. Kdyby neexistovala, nebyl bys teď smutnej."
"Seš hrozná."
"Já vím."
"A nejsem smutnej."
"Proč se na tebe vykašlala?"
"Prej mi nemůže věřit, co se týče ostatních pozemšťanů ženského pohlaví."
"A je to pravda?"
"Než jsi přišla, tak to pravda nebyla."
Usmála jsem se.
"To mám brát jako poklonu?"
"To bych řek."
"Tak díky. Už mi nemusíš kupovat ty tulipány."
"Ale kdo ti je pak koupí?"
"Pořád mi je dluží Clint, pamatuješ?"
"Jo. To se jich určitě dočkáš. Ale teď se přiznej. Proč se bojíš zrovna ohně?"
"..než jsme bydleli v NewYorku-"
"Zkrať to."
"..než jsme bydleli v NewYorku, žili jsme v chatce v Alpách. Bylo tam krásně. Ale protože ta chatka byla ze dřeva, brzo jí nějakej maniak zapálil. Doma jsem byla jen já a sestra. Hádej, kdo ten oheň přežil."
"Promiň."
"Za co?"
"Asi to není moc rozebíratelný téma."
"To není."
"Ale stejně nechápu-"
"Vážně?"
"Stejně nechápu, proč se toho ohně bojíš."
"Tony! Uhořela mi sestra, je jasné, že to ve mně zanechalo nejaký psychický následky! Někdo by po tom nechtěl sourozence, nebo chatu, no a já se bojím ohně! Nemůžu za to, prostě to tak je."
"Už toho nechám."
"Jo, to bych uvítala."
"Ale-"
"Mlč, Tony."
"Dobře, dobře."
"Kde je ta pitomá jídelna?"
"Tady doleva, pak doprava a máš to před sebou."
"Ty nejdeš se mnou?"
"Nemám to tam rád. To jídlo ti ničí chuťové buňky."
"To mi něco připomíná."
"Jsou tam kamery a odposlechová zařízení, slyšel jsem všechno, co jsi v té jídelně řekla a jsem stejného názoru. Pojď se najíst ke mně."
"Tak dobře," usmála jsem se.
Chytl mě za ruku (má věští duševní exploze) a šli jsme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chane Chane | 29. července 2014 v 12:14 | Reagovat

Hrozně moc jsi mi touhle kapitolou zvedla náladu protože trčím v nemocnici a Jamie naprosto chápu mam taky panyckou hrůzu z krve a jehel jinak kapitola byla vážně super obzvláště Tony

2 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 29. července 2014 v 14:22 | Reagovat

Wow! Tak to je super kapitola.. Těším se moc na pokračování! :D
A s tím srazem.. Já jsem z Hradce a když jedu do Prahy, tak jedu přes Poděbrady (je to asi půl hodiny) :) Takže já celkem blízko bydlím :3

3 Chane Chane | 29. července 2014 v 15:29 | Reagovat
4 Chane Chane | 29. července 2014 v 15:30 | Reagovat

moc se omlouvám že tu tak blbnu jen že já jsem z Nymburk takže atyk celkem blízko :) [3]:

5 Iko Iko | E-mail | Web | 29. července 2014 v 16:27 | Reagovat

Ehehe! -tahle kapitola byla naprosto suprová, nevím, jak jinak to vyjádřit.. :D A ohledně toho srazu..- já bydlím kousek od Prahy, ale i tak je to celkem daleko od Poděbrad.. :/

6 Wolf Wolf | Web | 30. července 2014 v 0:18 | Reagovat

Poděbrady jsou daleko, ale kdyby byla nějaká možnost, zkusila bych se tam dostat. Kvůli nějaké té zajímavé památce, nebo nějaké další věci, která je na Poděbradech výjimečná. :DDD
Kapitola úžasná, ale proč se nepolíbili? Skoro se políbili! No tak! Vždyť Tony Stark měl v mých povídkách tolikrát sklony k pedofilii! :D Nádhera, opět jsi mi zlepšila noc, pobavila jsem se.
Můj bratr má z injekčních stříkaček takový strach, že jednou ta ampule naplněná jeho krví odletěla, jak měl vysoký tlak ze strachu. :D

7 Veri Veri | 4. srpna 2014 v 1:31 | Reagovat

Taky jsem si tak nějak říkala, že se měli políbit :D
Všici tu mluvjej o stříkačkách, který já mám ráda... takže oheň - brr, nedá se říct, že bych měla fóbii, ale rozhodně ho nemusím (a proto mam pyromanskou kámošku -_-)¨:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama