Different Love -5-

30. července 2014 v 22:00 | Maggi |  Different Love
K dnešní kapitole.. doufám, že mi Wolf (a i Vy) odpustí, protože se to teďka bude nejspíš trochu (trochu víc) (i když ne zas tak moc) podobat Frost & Fire. Ale bylo to v podstatě i trochu nechtěné.. :D No, Wolf, doufám, že ti to nebude vadit. Kdyby jo, napiš to, protože vždycky ten příběh můžu změnit. :)




Vzbudila jsem se v pohodlné měkké posteli, s něčí rukou kolem pasu. Pousmála jsem se a znovu zavřela oči. Ty jsem pak ale vyděšeně otevřela. Nadzvedla jsem se na jedné ruce a pohlédla na osobu vedle mě. Tony. Vypadal spokojeně, ze spánku se i trochu usmíval.
"Panebože," šeptla jsem a hodila nohy přes okraj postele.
Chytla jsem si bolavou hlavu. Nejvíc mě asi děsilo to, že jsem měla úplný okno. Kdy mě to stihnul Tony tak opít? Jo, jasně, už si vzpomínám. 'Dej si.' 'Ne..' 'No tak, jedna sklenička tě nezabije.' 'Tak dobře, ale jenom jednu.'
Tak to asi neskončilo u první sklenky. Chm.
Došourala jsem se do kupelny a tam si dala sprchu. Pokoušela jsem si na něco vzpomenout. Když jsem si začala tvořit vlastní teorie, radši jsem to vzdala.
Vylezla jsem z koupelny ven a zkontrolovala, co mám na sobě. Nic. Aha. Popadla jsem první kus oblečení, který mi přišel pod ruku (moje mikina), hodila ho na sebe a vyletěla z pokoje. Nevšímala jsem si hvízdajících agentů a snažila se co nejrychleji dostat do mého pokoje. Vpadla jsem do něj a sesunula se na postel. Má chvíle klidu nebyla moc dlouhá, protože někdo zaklepal na dveře.
"Minutu!" Zavolala jsem a popadla kalhoty, které mi byly přidělené ještě s košilí a spodním prádlem. Natáhla jsem si je a pak otevřela dveře. Jamie.
"Můžu dovnitř?" Zeptala se nervózně.
"Ale jistě," usmála jsem se a ustoupila jí z cesty.
Sedla si na postel a rozhlédla se kolem, jakoby tady byla poprvé. Posadila jsem se vedle ní.
"Co se děje?"
"Zdál se mi sen.."
"A?"
"Byl tam Loki."
"A?"
"Mluvil na mě."
"A?" Už jsem začínala být netrpělivá.
"Já nevím! Nevím co říkal!" Zvolala a lehla si.
"A to tě tak trápí? Vždyť sny s Lokim jsou u tebe naprostá samozřejmost."
"Ale tohle bylo jiné, já to nedokážu vysvětlit. Víš co? Neřeš to, nejspíš máš pravdu."
"To bych řekla."
Další zabušení na dveře. Bezeslova jsem otevřela. Samozřejmě, že Clint.
"Co tady chceš?"
"Už asi víme, co způsobilo ty vaše schopnosti."
Pozvedla jsem obočí.
"Aha. Neříkej."
"Co takhle přívětivější tón?"
"Dneska ne," odsekla jsem a zamířila si to do laboratoře, Jamie s Clinte šli za mnou a něco si šeptali. Nejspíš jestli se mě zbaví dnes, nebo zítra. Vešla jsem do laborky, kde už byl Bruce i s Tonym. Ten po mě vrhl zvláštní pohled. Rozhodla jsem se ho ignorovat. Aspoň na chvíli.
"Tak co?" Zeptala jsem se, když už jsme v laboratoři byli všichni.
Bruce poklepal na průhlednou desku, na které se objevily ty provazce DNA, či jak se tomu říká. Tyhle byli ale jiné. Místo toho, aby to byl v podstatě jeden "zatočený žebřík", byli to žebříky dva. Zamračila jsem se na ten obraz.
"Čí to je?" Zeptala se Jamie a stoupla si vedle mě.
"To je Bernice," odpověděl a starostlivě na mě pohlédl.
"Cože?" Vyhrkla jsem a koukla na všechny ostatní. "A co to jako znamená?"
"Nemáš DNA člověka."
"Jakože jsem z jiné planety? Mimozemšťan?"
Prikývl.
"Ale to už je klišé! Není možné, abych byla z jiného světa. Ještě řekněte, že jsem z Asgardu a bude to kompletní!"
"Z Asgardu nejsi."
"Uf."
"Jsi z jiné planety, to ano-"
"A není to Krypton? Nejsem jen tak náhodou sestra SuperMana?"
"To je vyloučené. Krypton sice existuje, ale SuperMan ne."
"On existuje Krypton? Ve větší prdeli už to být nemůže." Zašeptala jsem užasle.
"Seš si tím jistá?" Zeptal se Tony a stoupl si za desku vedle Bruce.
"To ano."
"Jsi z Jotunheimu."
"V tom případě je to v největší prdeli až teď."
"Dělám si srandu, seš pozemšťanka."
Chytla jsem se za hlavu a posadila se na nejbližší židli.
"Jamie, ty jsi s tím ozářením měla v podstatě pravdu. Nemáš žádné nevýhody až na to, že hrozí, že brzy tu neviditelnost přestaneš ovládat. Prostě zmizíš," Banner se otočil na Jamie.
"Jak je ta hrozba velká?"
"Padesát na padesát. Podle toho, jak se k tomu budeš chovat."
"A jak se k tomu mám chovat?"
"To nevím."
"Jakto? Jsi vědec!"
"A ty jsi ta, která má tu schopnost. Měla by ses naučit jí pořádně rozumět," přidal se Stark.
"Ty se do toho nepleť," sykla na něj.
"Proč? To ty tady děláš problémy."
"Já? Já nemůžu za to, že jsem tady zavřená jak morče v kleci!"
"Trefné přirovnání."
"Sklapni."
"Co kdyby jsi pro jednou mlčela ty."
"Já mlčím celou dobu! To ty máš ke všemu poznámky!"
"Já si to ale můžu dovolit."
"Dovolit? Pokud vím, máš jenom oblek a svou hlavu."
"Pořád je to o dvě věci víc, než máš ty."
Jamie zatla pěsti a mně začalo nepříjemně pulsovat v hlavě. Vložila sem obličej do dlaní a snažila se neposlouchat jejich hádku.
"Copak, došli ti argumenty?"
"Nech si to posmívání pro někoho, kdo je slabší než ty."
"Tím chceš asi naznačit, že jsi lepší, jak já že?"
"Vem si oblek a pojď ven."
"To neudělám, nechci ublížit takové hezounké tvářičce."
"Kdo je u tebe hezounká tvářička?!" Zvolala Jamie a vrhla se na Tonyho.
"Dost!" Vykřikla jsem, protože pulsování v hlavě už se nedalo vydržet. Zářivka několikrát zablikala, pak zhasla.
"Sakra Bernice, ovládej se! Jak teď trefím na záchod?"
"Slez ze mě! Říkám slez ze mě!
"Kdo je tady hezounká tvářička, hm?"
"Bernice, musíš se uklidnit."
"Kde jsou ty zasraný dveře?"
Rozblikalo se červené nouzové světlo. Podle všeho jsem zhasnula všude.
Jamie seděla na Tonym a snažila se mu dát pěstí, Clint chmatal po zdi a snažil se najít východ a Bruce na mě trochu vystrašeně koukal.
Zatla jsem pěsti a zavřela oči. Pulsování ještě neustalo.
Najednou se moje tělo stáhlo v šíleně bolestivé křeči a já sletěla že židle. Pomalu jsem se nadechla a přestávala vnímat blikající světlo. Pak křeč přišla ještě jednou a já vykřikla bolestí. Ale místo výkřiku se z mého hrdla vydralo zběsilé kňučení. Toho zvuku jsem se lekla a vykřikla ještě jednou. Opět jen kňučení. Začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Všechno bylo černobílé, dokázala jsem rozlišit jen modrozelenou barvu. Naštvaně jsem zavrčela a to mě také dost vyděsilo. Takže jsem se vrátila ke kňučení.
Jamie, Clint, Tony a Bruce byli zády přitisknutí ke zdi a zděšeně na mě zírali. Už mě pískalo v uších z toho alarmu, takže jsem se chtěla postavit, běžet do pokoje a zjistit, o co go. Místo toho, abych se normálně postavila, stoupla jsem si na všechny čtyři. Chtěla jsem se postavit jen na nohy, ale vždycky se mi povedlo odlepit ruce jen několik centimetrů od země. Pohlédla jsem na ně a uskočila jsem, protože ty nebyly mé. Byli psí, nebo vlčí. Spíš vlčí. Začala jsem kníkat ještě zběsileji, než doteď a cítila jsem, jak mám stažený ocas mezi nohama. Ocas. Bože.
Snažila jsem se utéct, ale místo toho jsem se jen rozplácla na podlaze, protože jsem si neuvědomila, že stojím na všech čtyřech končetinách. Zoufale jsem ze sebe vydala něco podobného štěknutí a schovala se pod nejbližší stůl.
Světlo přestalo blikat a zářivky se znovu rozsvítily. Všichni si dřepli, stále u zdi a fascinovaně si mě prohlíželi.
Mě došlo, že jsem se v něco proměnila. Asi ve vlka, konkrétně. Ale proč? Co jsem komu udělala? A jak se dostanu zpátky do svého těla? Nechci až do konce života běhat po čtyřech a vidět dvoubarevně. Už jsem si sebe začínala uvědomovat, ale také jsem si uvědomovala toho vlka. Já měla hlad a vlk říkal, ať jdu lovit. Mám před sebou kořist, jako na podnose. Potřebovala jsem na záchod a vlk říkal, ať vykonám potřebu pod tím stolem. Celkem se to ve mně bilo a já měla pocit, že se mi rozskočí hlava.
Naštvaně jsem zavrčela a všichni se zase urychleně postavili. Pomalu a opatrně jsem začala vylézat z pod stolu a uši našpicované, aby mi neunikl žádný zvuk. Zkusila jsem zavětřit. Ty vůně, které jsem si doteď neuvědomovala, mě praštily do nosu. Cítila jsem kov, pot, alkohol, něčí kolínskou, střelný prach, jahody a další nezařaditelné vůně.
Pak tu byl jeden zvláštní pocit. Cítila jsem jakousi podřazenost, ale v dobrém slova smyslu. Věrnost, to je to slovo. K Jamie, Clintovi a Tonymu. K lidem, které tady znám nejvíc. A taky povinnost je bránit. Věděla jsem, že cokoli přikáží, já udělám. Byla to pro mě taková samozřejmost, jako je pro člověka samozřejmé jíst a pít. I když se mi to trochu příčilo.
Bylo to zvláštní. Věděla jsem, že takovéhle vlastnosti mají psi, ale ne vlci. Nevěděla jsem, co mám dělat, nebo na co myslet. Pořát jsem byla zmatená, ale rychle jsem si na vlka zvykala.
Popošla jsem ještě kousek k ostatním. Zdálo se, že se pokouší vpít se do zdi. Mě by se to na jejich místě povedlo. Napadlo mě, že asi nepůsobím tak důvěryhodně, jak si myslím, tak jsem začala vrtět ocasem. To se mému vlčímu já naprosto příčilo.
"Co se ti to stalo?" Šeptla Jamie a trochu se ke mě naklonila.
"Stala se z ní vlčice. To se stalo," prohlásil Tony a dřepl si přede mě. Clint zaváhal, ale pak si dřepl vedle něj.
"Ale proč?" Zeptal se a nechal mě, abych mu drkla do ruky studeným čumákem. Pak mě podrbal za uchem. Bylo to příjemné.
"To zjistíme," řekl Bruce a šel si pro injekci. Zpanikařila jsem a málem rafla Clinta do ruky.
"Dávej pozor!" Okřikl mě a já zahanbeně kníkla a stáhla ocas. To se zase příčilo mému normálnímu já.
Pak jsem ucítila, jak mi Bruce píchl injekci do zadku. Začala jsem kolem sebe kousat a snažila se dostat jehlu ven z mého těla. Tony s Clintem mě chytili kolem krku a těla, takže jsem sebou mohla sotva hnout. Jamie to celé zoufale pozorovala.
Když Banner vytáhl stříkačku, uklidnila jsem se a zastyděla jsem se za svou neposlušnost. Pak jsem zavrčela, když jsem si uvědomila své pocity. Ale vlk byl silnější, jak já, takže pocit hanby se zvětšil, já si lehla, položila hlavu na přední packy a vrhala smutné pohledy po Clintovi, Tonym a Jamie.
"Člověk na tebe nemůže bejt naštvanej, i když jsi mu málem ukousla ruku," poznamenal Clint a cvrnknul mě do čumáku.
V tu chvíli do laboratoře vtrhlo několik agentů, v čele s Furym. Tony vstal a ochranářsky se přede mě postavil. Milé, i když jsem věděla, že bych se dokázala ubránit sama. Nevím jak, ale to není podstatné.
"Co se jí stalo," prolomil ticho Fury.
"To nevíme," odpověděl Bruce dřív, než Stark stihl upustit nějakou trefnou poznámku.
Fury na mě pohlédl a já trochu couvla, což bych v reálu nikdy neudělala.
"Proč ti agenti? Jsou tu tři Avengeři a jedna z fantastický čtyřky," prohodil Tony směrem k Nickovi.
"Sklapni, Tony." Jamie.
"Předpokládám, že vlčice.. Bernice nemá důvod na vás útočit, když jste v podstatě její přátelé. Ale na někoho cizího-"
"V podstatě cizího," skočil mu do řeči Tony.
"-v podstatě cizího by mohla klidně zaútočit. A mám takové neblahé tušení, že by jste jí nechal, Starku."
"Vaše neblahé tušení je oprávněné."
Zasmála jsem se, ale ve finále to znělo, jako kdybych měla škytavku.
"Co to dělá?" Zeptal se Fury.
"Řek bych, že se směje," zkusil Clint a věnoval mi tázavý pohled.
Štěkla jsem na souhlas. Bože můj, jestli se takhle budu muset dorozumívat pořád, brzo mi začne hrabat. Štěk sem, zavrtění ocasem tam.
"Páni, netušil jsem, že máš i smysl pro humor," mrkl na mě Stark a pak se s vítězoslavným úsměvem otočil zpět na Furyho.
Ten ho probodával ne zrovna příjemným pohledem.
"Nechte si toho vlka. Ale žrádlo jí obstarávat nehodlám," prohlásil nakonec, otočil se na patě a vykráčel ven, na chodbu.
Při slově 'žrádlo' jsem si vzpomněla, že mám hlad. Jediné co mě napadlo bylo, zakousnout se někomu nejbližšímu do nohy. Opět to schytal Clint. Zařval bolestí. Chudák.
"Asi má hlad," hádal Tony s klidem a pak si poklepal na stehno. Nejspíš to měl být signál na mé přivolání. Pustila jsem Clintovu nohu a natočila hlavu na stranu, to teď bude hodně časté gesto.
Stark to s povzdechem vzdal.
"Pojď, poletíš se nažrat."
Tomu už jsem rozuměla. Dokonce mi ani nevadilo, že se mnou jedná, jako se psem (a že řekl 'poletíš'). Ovšem dělalo mi starosti to, jak jsem se s vlkem rychle smířila. Myslím, že to nebude trvat tak dlouho a své lidské já zapudím úplně. Začala jsem přemýšlet, jak se vrátit zpět do své kůže. To mi ale netrvalo dlouho, protože jsem se začala věnovat očuchávaní každé nohy, která se kolem mě mihla.
Ach jo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Chane Chane | 31. července 2014 v 8:23 | Reagovat

Wow tak to byla vážně super kapitola ten začátek mě moc pobavil a konec no žůžo

2 Hekate Hekate | Web | 31. července 2014 v 9:48 | Reagovat

Ou, chudinka Bernice!
Jinak... Wow! Sice tuším, co bude dál, ale tak stejně.... Božácky užasný!

3 sτεncεε ♥ sτεncεε ♥ | 31. července 2014 v 14:00 | Reagovat

To bylo úžasný! Chudák, nechtěla bych se zničeho nic proměnit ve vlka a pomalu zapomínat své lidské přednosti... :D
Omlouvám se, že jsem dlouho nekomentovala, ale neměla jsem čas, teď už to bude ok! ;)

4 sτεncεε ♥ sτεncεε ♥ | 31. července 2014 v 14:00 | Reagovat

[3]: Teď se koukám, že už nejsem v seznamu Affs :/

5 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 31. července 2014 v 15:42 | Reagovat

Jééj! To je super :D Ten život z pohledu vlka se mi strašně líbí. Super kapitola, těším se na další :3

6 Wolf Wolf | Web | 1. srpna 2014 v 11:23 | Reagovat

Mě to připomíná spíše Medvědí bratry, takže ok. :D
Je to úžasný, pobavilo mě to. Těším se na další. Rozhodně to je zvrat, který jsem nečekala. :)

7 Lucíí Lucíí | 3. srpna 2014 v 17:24 | Reagovat

Wow! Toje úžasný! :D Těším se na další! :)

8 Veri Veri | 4. srpna 2014 v 1:44 | Reagovat

Wow, super :D Sice nejsem moc fanda psovitejch šelem, ale to neva :D
Těším se na další... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama