N.M.P. -20- 2/2

18. července 2014 v 13:09 | Maggi |  N.M.P.
Tak a je to tady. Poslední kapitola. Teda počítám to bez epilogu. Ale napíšu ho, nebojte. Abych pravdu řekla, je mi teďka smutno, protože je to sice moje druhá povídka, ale je to první, která se dá trochu číst. Tu, co byla ještě před N.M.P. jsem zprovodila ze světa. Ahaha! Haha. Ha.
No a N.M.P. je taky povídka, nad kterou jsem strávila nejvíc času, a je snad jediná, u které jsem se vůbec nevztekala. Teda vlastně jednou, ale to se ani nedá započítat. Prostě mi nejvíc přirostla k srdci a píše se mi SAKRA líp, jak P.S.N.S.T., protože byla plánovaná, a ne zrozená přes noc. Chm. Ale já nebudu brečet. Brečí se jenom u Lvího Krále, a to už jen z nostalgie.
Já už Vás nebudu zdržovat. :D
Jo, a ještě něco. Já prostě vím, že Odin byl z nějakýho důvodu na De-e naštvanej, ale já si zaboha nemůžu vzpomenout, proč. (A jsem moc líná na to, to hledat.) Takže to berme tak, že se nic nestalo. (Jsem hrozná, ja vím. :D)
No, myslela jsem si, že poslední kapitola bude trochu delší, ale nevadí. :D
A řekla bych, že to bude (i když spíš až v epilogu) celkem happy end. :3
Nebojte, umřou jenom dva lidi. Když teda nepočítám vojáky. Proč vám to vlastně prozrazuju? Měla bych to smazat. Ale na to sem moc líná a radši sem budu psát o tom, jak líná jsem, než abych to smazala.
Teď jsem si to po sobě přečetla a zjistila, že je ta kapitola vážně krátká. Promiňte. :3



Objevili jsme se znovu uvnitř zlaté kupole.
"Denae!" Zvolal známý hlas. Pohlédla jsem před sebe. Stál přede mnou Odin.
Leknutím jsem uskočila a nechtěně zmodrala. Rychle jsem si toho ale všimla, a vrátila své kůži lidskou barvu.
"Denae," zopakoval Všeotec, "potřebujeme tvou magii."
"Proč?" Kuňkla jsem sotva slyšitelně.
"Malekith útočí. A myslím, že by se hodila-" pohlédl na Clinta a na Tonyho,"-hodily pomocné ruce."
Chvíli jsem mlčela a pak jsem prikývla. Odin se úlevně pousmál a zavolal za sebe na stráže, které přivedli každému jednoho koně.
Ohlédla jsem se na Clinta s Tonym.
"Jeli jste na tom už někdy?" Zeptala jsem se. Oba s pohledem zabodnutým na obrovské koně zavrtěli hlavou, že ne.
"Dobře, takže Clint jede se mnou a ty, Tony jedeš s Thorem."
"Ale jestli jdeme do války, jak jsi za nás tak sobecky rozhodla, potřebuju se vrátit pro oblek," namítl Stark. Chvíli jsem hleděla na něj, pak na Thora.
"Vezmu ho sebou," řekl nakonec můj nevlastní bratr. Vzal Tonyho kolem ramen -ke Starkově nelibosti- a šel se dohadovat s Heimdallem.
S menšími obtížemi jsem se vyšvihla na svého koně a pak pomohla Clintovi. Sedl si za mě a trochu křečovitě mě sevřel kolem břicha.
Vyjeli jsme.

V paláci navlíkli Clinta do nějaký tuniky a černého kabátu, fakt mu to seklo. Pak mu do ruky vrazili luk, se kterým si málem vypíchl oko, protože se s ním zacházelo trochu jinak, než jak byl zvyklý.
Já zůstala tak, jak jsem byla, jenom jsem si ukradla něco na způsob meče a několik dýk. Musím říct, že jsem byla trochu nervózní- přece jenom, byla to moje druhá bitva. Ale byla jsem připravená se na Malekitha vrhnout, hned jak mi padne do očí.
Po srdceryvném přivítání se s Friggou, jsme si to namířili za palác, kde už přešlapovaly tisíce vojáků. Jeli jsme na koni, takže jsme si cestu do přední linie prorazili snadno. Už se dokonce vrátil Tony s Thorem, kteří na nás vpředu spolu s Odinem čekali. Zaparkovala jsem koně vedle Tonyho, který už byl v obleku. Vedle mě zastavil Clint, který na svém koni vypadal ještě dost nejistě.
Odin už o Lokim věděl. Ptal se, proč tu není s námi, tak jsem mu to musela všechno odvyprávět. Ale už jsem nebulela, jako nějaká zlomená puberťačka. Spíš jsem měla strašný vztek a těšila jsem se, až ho ze sebe vypustím ve formě adrenalinu při bitvě.
Podívala jsem se na zarudlé nebe nad sebou. Vznášeli se tam nepřátelské flotily, že kterých se řinuly menší vesmírné lodě, jako roj včel. Před námi se pomalu, ale jistě zvětšovalo Malekithovo vojsko, které bylo tak klidné, až to bylo strašidelné. Ale možná to bylo těmi bílými maskami, které jim zakrývali obličej.
"Hej," Tony do mě drcnul a podal mi nějaké malé věcičky. Jednu jsem podala Clintovi.
"To je v podstatě taková zmenšená vysílačka.. když budeš mluvit, všichni tě uslyšíme-" začal vysvětlovat Stark.
"Já vím, já vím. Měli jsme to i v bitvě o New York," skočila jsem mu do řeči. Páni. Bitva o New York. Od té doby musel uplynout snad rok. Možná i víc, já se v tom midgardském čase pořád moc nevyznám.
Strčila jsem si tu věcičku do ucha s pohledem upřeným na nepřátele. Kousek před nimi se objevil Malekith. Zlostně jsem zavrčela a pokusila se ho kouzlem zabít, ale stejně jako v Avengers Tower to nefungovalo.
"Máte poslední šanci se vzdát!" Zvolal Malekith.
"Nikdy se nevzdáme tak proradnému červovi, jako jsi ty!" Zakřičel Odin a plivl před svého koně.
Věnovala jsem mu obdivný pohled. Malekithn se zvláštně zašklebil. Po chvíli mi došlo, že to byl úsměv. Pak něco zařval po elfsky a zvedl ruku se sevřenou pěstí. Elfové něco vykřikli na oplátku a pak se na nás rozběhli. A my na ně.
Nejdříve jsme je celkem lehko poráželi, protože jsme byli ma koních a oni ne. Při prvních patnácti minutách jsem si jich napočítala čtyřicet osm. Několikrát jsem nemohla najít Clinta, ale pak mi došlo, že se s lukem asi těžko bude cpát dopředu. Tony letěl nad námi a všude metal ohnivé koule, které se zbavili i pěti elfů na jednou. Brzy se naše výhoda, co se týče koní stala nevýhodou. Temní elfové začali koním podsekávat nohy a jejich jezdci jim pak přepadli přes hlavu a složili se na zem, takže se je dalo snadněji zabít. Stočila jsem koně dál od nepřátelských linií a hledala svou oběť. Našla jsem ji celkem brzo, i když né tím stylem, jakým jsem si to představovala.
Malekith se objevil za mnou a nešetrně mě strhl z koně. Padla jsem na zem a rychle se přetočila na břicho, pak vstala. Cítila jsem, že jsem si něco zlomila, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Vytáhla jsem meč (vypadalo to nejspíš trochu komicky) a rozběhla se na Malekitha. Ten vytáhl něco na způsob delší dýky a s řevem se na mě vrhl. Vyměnili jsme si pár úderů, já si ale jako první mohla započítat jeden zásah. Bodla jsem ho pod koleno, takže teď přenášel váhu jen na jednu nohu. Mým cílem bylo, bodnout ho i do té. Měla jsem chuť použít kouzlo, ale tušila jsem, že by stejně nefungovalo.
Zamířila jsem mečem na jeho rameno, abych ho oklamala a mohla ho seknout do boku. Všiml si ale, že mám meč stočený k jeho boku a ránu odrazil. Pak mě sekl do stehna, ale uskočila jsem, takže mi na noze zůstala jen malá ranka. Zatím to šlo dobře. Malekith se ale zřejmě naštval a začal mě zasypávat salvou úderů. Donutil mě tak pomalu ustupovat a já si ani nevšimla toho, že už stojíme uprostřed bojiště v malém kruhu a všichni (asgarďané i elfové) nás v tichosti sledují.
Už jsem začínala být unavená a došlo mi, že jestli to takhle bude pokračovat, brzo padnu vyčerpáním. Pokusila jsem se znovu o lest. Tentokrát jsem doopravdy mířila na bok, ale meč jsem měla skloněný k jeho podpaží. Měla jsem v úmyslu ho donutit odklonit mou ránu k jeho boku a doopravdy ho tam trefit. Bohužel mě zase prokoukl a sám mě bodl do boku. Zařvala jsem bolestí a elfové zajásali. To mě naštvalo.
Tentokrát jsem salvou úderů zasypala já Malekitha. A trefila se do jeho druhého kolene, jak už jsem měla v plánu na začátku. Zaskučel a klekl si na zem. Já nečekala vůbec na nic a rovnou mu setla hlavu. Bylo to rychlé a ani jsem neměla výčitky. Spustila jsem meč podél těla a slyšela jen tlukot svého srdce a také tiché žuch, když přede mě padl mrtvý Malekith.
Pousmála jsem se a znovu začal vnímat okolní zvuky. A zjistila jsem že někdo křičí moje jméno.
"Denae!" Zařval Clint a já se lekla toho zoufalého tónu, kterým to vykřikl.
Rychle jsem se otočila jeho směrem. Těsně za mnou stál jeden temný elf a já se zahleděla do děr v jeho masce, kde měl mít oči. Pak jsem ucítila v hrudníku bolest. Bylo to, jako kdyby mi do srdce někdo vrazil kus rozpáleného železa, které je horké tak, že až studí.
Zděšeně jsem pohlédla dolů. V mém hrudníku byl až po jílec zaražený meč a já si byla jistá, že projel skrze mě a jeho špička čouhá z mých zad. Už podruhé jsem slyšela jen slábnoucí tlukot mého srdce.
Ještě jsem se podívala na toho hajzla, kterýmu teď čelem projel šíp. Sesul se k zemi a za ním se objevil Clint, s ještě napnutou tětivou. Já jsem padla na zem na kolena a chytla obouma rukama jílec meče a pokusila se ho vytáhnout. Bolelo to ale dost na to, abych to po vteřině snažení se vzdala.
Clint padl přede mě a v rychlosti ze mě vytáhl tu zbraň, takže jsem si to ani neuvědomila. Padla jsem mu do náruče a pohlédla mu do očí, ve kterých se začínali hromadit slzy.
"De-e," zašeptal. Dala jsem mu dlaň na tvář.
"Všechno bude v pořádku. Uvidíš." Řekla jsem chraplavým hlasem a pousmála jsem se.
Jen zavrtěl hlavou a chytl mou ruku, kterou jsem měla přiloženou na jeho tváří.
"Miluju tě," šeptla jsem a přimhouřila jsem oči únavou, jakou jsem ještě nezažila.
"Neopovažuj se zavřít oči, Denae," řekl a přivinul si mě k sobě.
"De-e?" Slyšela jsem ještě Tonyho, ale pak už mě pohltila příjemná temnota a já už necítila žádnou bolest.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jessy7 jessy7 | Web | 18. července 2014 v 13:14 | Reagovat

Krásné náramky přátelství! Koukněte ;)
http://www.fler.cz/shop/jessy7

2 Veri Veri | E-mail | Web | 18. července 2014 v 14:48 | Reagovat

Fajn, a teď neprodlužuj naše trápení a sem s epilogem! Tak nějak potřebuju vědět, jak to dopadne :D

3 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 18. července 2014 v 15:41 | Reagovat

Ty! Ty! Ano ty mladá dámo! Přesně tak, myslím tebe Maggi :D! Pfff.. prý umřou dva lidi... věřila jsem si na Odina a Tonyho (Malekitha nepočítaje).. pak mi došlo, že tak hodná bys nebyla, pak mě napadl Clint, ale od poloviny článku mi to bylo jasné :D Tak jsem zvědavá na ten tvůj "happy end". (Jinak samozřejmě zase super kapitola, ale budu dělat, jako že ne :D )

4 Chane Chane | 18. července 2014 v 15:44 | Reagovat

No ták proč všichni umírají to není fér ale těším se na epilog jinak tahle kapitolovka byla vážně skvělá

5 Maggi Maggi | Web | 18. července 2014 v 15:53 | Reagovat

[2]: zítra ho tady máš. :D

[3]: Echeche, jop, tak hodná bych nebyla. Odin umřít nemohl, tu radost bych Lokimu neudělala. :D Já vím, že ta kapitola byla super, ale budem dělat, že nebyla, spolu. :D

[4]: Já nevím, všem to asi připadá jako nejjednodušší a nejuzavřenější konec. :D díky, díky. :3

6 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 18. července 2014 v 20:41 | Reagovat

To nemyslíš vážně, Maggi! :O To jako fakt? :D Jak může umřít De-e a ne třeba Odin? Jako fakt? Ts.. A z té druhé stránky to je fakt dobrá kapitola :3
Těším se na epilog :)

7 Iko Iko | E-mail | Web | 19. července 2014 v 0:20 | Reagovat

Tak jo..budu se to snažit brát klidně, s nadhledem a odolám pokušení hodit po tobě to, co mám po ruce, (je mi jedno jak to udělám, prostě nějak :D), a namlouvat si, že De-e i Lokiho vrátí Hel zpátky k životu.. :D Tahle kapitolovka byla prostě naprosto geniální a já se nemůžu dočkat až si přečtu ten epilog. :) :D

8 Maggi (nepřihlášená) Maggi (nepřihlášená) | Web | 19. července 2014 v 12:19 | Reagovat

[6]: To už je tak. :D A díky. :3

[7]: ha, a můžu se zeptat, co to po té ruce máš? :D díky, jsem přece jenom génius. :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama