Different Love -7-

8. srpna 2014 v 20:54 | Maggi |  Different Love
Jen bych chtěla poznamenat, že jsem teďka tak trochu out of order. Takže prostě ne tak aktivní, jako jindy. To se týče psaní i komentování. Není to z důvodu, že bych neměla čas nebo tak něco, prostě jsem jenom moc líná. :D Doufám, že mi to nekomentování dopustíte, protože já to jako vždy všechno doženu. Do příštího týdne tady budou ty challenge, ale když mě políbí můza, možná přibude i nějaká ta nová kapitola.
Přiznám se, že dneska měl bejt úhel pohledu, ale smazala jsem ho. Jednoduše proto, že jsem ho psala v noci a pak mě poděsil nějaký náhodný zvuk a já celej mobil vypla, takže se ta kapitola ztratila. Sem lama, já vím. :D Tak se pro dnešek spokojte s Different Love. Mimochidem, dnešní kapitola stojí trochu za prd, protože je to jedno velké klišé. :3
Jinak jsem tuhle kapitolu po sobě vůbec nečetla, takže sorry za chyby jak gramatické, tak významové.




Probudila jsem se do noci s bušícím srdcem. Měla jsem pocit, že mi vyskočí z hrudníku. Byl to všechno jenom hodně reálný sen? Žádný vlk? Rozhlédla jsem se kolem. Byla jsem u Tonyho v ložnici. Spal vedle mě. Vypadalo to, že když usínal držel mě kolem boku . Musela jsem ho vzbudit.
"Tony! Tony!" Zasyčela jsem a zatřásla s jeho ramenem.
Něco zamručel, odstrčil mou ruku a otočil se na druhý bok.
"Tony!" Zvolala jsem, teď už nahlas.
"Co je?" Prosadil se a promnul si oči. "Ha. Už nejsi vlk. Konečně, chyběla mi tvoje všudypřítomná ironie," prohlásil a znovu si lehl.
"Takže to nebyl sen?" Řekla jsem si spíš pro sebe.
"Ne." Zabručel a přikryl si hlavu polštářem.
Takže to nebyl sen. Ta bestie je vážně ve mně. Ne. To já jsem to monstrum. Mrzelo mě to. Vždycky jsem měla vlky ráda, ale tohle bylo něco úplně jiného. Zastesklo se mi po matčině uklidňujícím obětí a tátově hlasu. Vzlykla jsem. Tony na mě vykoukl z pod polštáře. Opět se posadil. Neurčitě ze zatvářil a nahmatal mou ruku, kterou stiskl. Pohlédla jsem na něj uslzenýma očima.
"Ty seš celkem romantik, víš to?" Pousmála jsem se smutně.
"Ale jistě. Nikde to neříkej, nechci si zničit imidž."
"Dobře," slíbila jsem a přitulila se k němu.
"Vou, vou, vou. Zas takhle romantický to bejt nemusí."
"Už sis mě jednou vzal do postele, musíš počítat s následky."
"Víckrát tě sem nevezmu."
"A komu se pak vybrečím na rameni?"
"Legolasovi, to je dobrej polštář na vybrečení."
"Máš s tím nějaké zkušenosti? Jak tak premejšlím, IronHawk jsem na internetu ještě nečetla."
"Radši ani nebudu přemýšlet, co to znamená."
"Stejně ti to došlo."
"To už je samozřejmost. Jsem přece génius. Ale neuklidnilo mě to, to ne."
"Chm."
"Co jsi na tom internetu vlastně všechno četla?"
"Chceš vědět páry?"
"Nechci, ale říkej."
Potutelně jsem se usmála.
"Takže začnu tebou. Existuje FrostIron, Stony, pak tě hodně párují s Brucem, ale to si nevzpomenu, jak se jmenuje. Ještě je FrostHawk a Thor dohromady s Lokim. Nebo si taky ten, co to píše, udělá z příběhu deník a páruje sám sebe s jedním z vás."
"Bože můj. Ti fanoušci jsou pěkní úchylové."
"Dokonce o hodně víc, než jsi ty."
"Já jsem úchyl?"
"Podle některých ano."
"Skvělé. A co je vůbec Stony?"
"Ty a Steve."
"Tak to abych si rovnou šel hodit mašli. Ještěže mě nepárují s Furym."
"No, ve skutečnosti jsem i jednu takovou povídku našla."
"Bože můj," zahučel a zničeně se o mou hlavu opřel čelem.
Chvíli jsem se ještě nechala objímat, pak jsem si lehla, Tony se mnou. Opět mě chytl kolem boku a přitáhl mě zády k sobě.
"Tony?"
"Chmh?"
"Můžu tě považovat za svého.. přítele? Chodíme spolu?"
"No, nazýval bych to spíš takovým upřímným přátelstvím. To, co jsi mi před chvílí řekla budu zpracovávat ještě hodně dlouho."
"To ty jsi to chtěl slyšet. A copak existují nějaká neupřímná přátelství?"
"To by ses divila."
Chvíli bylo ticho.
"Jo."
"Co, jo?"
"Chodíme spolu. Ale neříkej tomu 'chodíme'. Je to.. Je to divný. Ani Pepper tomu tak neříkala. Ani mi to slovo nejde přes jazyk."
Usmála jsem se.
"Dobře, můj upřímný příteli."
"Nazvi mě tak někdy na veřejnosti a je konec."
"Jak ti říkala Pepper?"
"Vážně chceš teď mluvit o ní?"
"Jak ti říkala?"
"Tony."
"Tomu nevěřím. Musela ti říkat i nějak jinak."
"Na to je ještě brzo."
"Jasně. Jasně."
"Už spi."
"Dobrou."
"Chm."

"Bernice?"
Nespokojeně jsem zavrčela.
"Nechci nic říkat, ale už jsi zase vlk."
Neříkej.
Jukla jsem na něj a natočila hlavu na stranu. Teď už se se mnou asi chtít upřímně přátelit nebude.
Podrbal mě za uchem a vstal z postele. Venku už bylo světlo. Tohle byl snad jediný osobní pokoj s okny.
Zakručelo mi v žaludku. Tony to asi zaslechl, protože se na mě nespokojeně ohlédl. Nechtěl taky přijít o nohu. Chudák Clint, ještě včera pěkně kulhal.
"Máš hlad?"
Vydala jsem něco podobného štěknutí.
Rozhlédl se po kuchyni, bezradně se otočil kolem své osy a nakonec otevřel lednici, do které chvíli nahlížel.
"No. Máš chuť na jablko? Nebo mrkev?" Ohlédl se na mě. Trochu povyskočil leknutím, protože jsem se zatím přesunula těsně za něj.
"Tak co? Mrkev, nebo jablko?"
Nespokojeně jsem zavrčela.
"Dobře. Takže jablko," rozhodl a hodil mi jedno k nohám.
Jen jsem na něj vyčítavě zírala. Než zavřel lednici, ucítila jsem nádhernou vůni. Vonělo to jako něco, co se dalo jíst.
Odstrčila jsem Tonyho od lednice, vyskočila na zadní a předními tlapkami se opřela o spodní šuflík ledničky. Chňapla jsem po igeliťáku, který tak krásně voněl a vytáhla ho na světlo světa. Pustila jsem ho na podlahu a snažila se dostat k jeho obsahu packami a čumákem.
"Co to máš."
Vrhla jsem po něm 'jako vážně?' pohled. Omluvně a s úsměvem pokrčil rameny a z igeliťáku vyndal nožičku od párku. Pak jí zvedl do úrovně svých očí. Pohlédl na mě, na párek, na mě, na párek. Poté párek hodil někam za mě. Na nic jsem nečekala a chytla párek ve vzduchu. Byla jsem na sebe pyšná. Hladově jsem ho zhltla a čekala na další. Zrovna, když se mi chystal hodit další nožičku, někdo zaklepal na dveře.
"Identifikujte se!" Zvolal a párek mi hodil.
"Tady Hillová. Pane Starku, volá vás Fury. Za deset minut v řídící místnosti."
Tony se na mě podíval.
"Slyšela jsi, Pirát očekává mou příjemnou společnost. Za chvíli jsem zpět," řekl a vyšel ven ze dveří. Ještě, než se stihli zavřít, prošla jsem za ním. Nehodlala jsem být v tom pokoji zavřená celou věčnost. A navíc, nemůžu si nechat ujít, o co Furymu jde.
Můj upřímný přítel si mě všiml, ale nijak to nekomentoval. Asi už pochopil, že to se mnou má marný.
Došli jsme na požadované místo. Všichni už seděli okolo stolu, včetně Jamie. Nevím, jestli vlci štěkají, každopádně já jsem štěkla na pozdrav. Oplatila mi ho úsměvem a zamaváním. Byla jsem pyšná, že je moje kamarádka. Neopustila mě, ani když se ze mě stala tahle obluda.
Tony se posadil vedle Jamie, já si lehla kousek od vchodu, abych na všechny dobře viděla.
Fury se postavil do čela stolu a opřel se o desku rukama. Nejdříve si všechny pečlivě prohlédl a pak spustil.
"Máme problém. Řekněme, že asgardských rozměrů."
"Co se děje?" Zeptala se Nataša a přestala si nezaujatě prohlížet nehty.
"Loki. To se děje."
"Co má ten sněhulák zase za problém?" Postěžoval si Stark, nesouhlasně se zamračil a založil si ruce na prsou.
Zasmála jsem se, ale vyšel z toho neidentifikovatelný (létající předmět) pazvuk.
"Thor ho sem přivede. Odin si to tak přeje. Na Asgardu by teď prý nebyl v bezpečí před nepřítelem. Pošlou ho sem, zatímco sami se postarají o nepřítele."
"Cože? Chcete mi naznačit, že tady bude ve větším bezpečí, než na Asgardu?" Zeptala se Nataša a prokřupala si prsty.
"To není moje věc. Thorův otec si to tak přeje. Nerad se mu podřizuji, ale Odin je Odin. Jeden z vás ho bude hlídat a podávat mi informace o všem, co ten šílenec udělá. Pokud by to bylo nutné, s hlídáním by jste se i střídali."
Já a Clint jsme zavrčeli, zatímco Jamie zářila štěstím. Ani nevím, co tak znepokojilo vlka, každopádně jsem cítila jak se ve mě zvedá vztek.
"Uklidněte se, mně to taky zrovna radost nedělá," napomenul nás Fury.
"A kdy ho sem Thor přivede?" Zeptal se Bruce.
"Už tu měli být."
"A.. Vás nenapadlo nás předem nějak psychicky připravit?" Pozvedl obočí Clint, kterého Nataša chytla pod stolem za ruku. Viděla jsem to jen já, ze své pozice.
"Psychicky jsem vás připravil před minutou, s tím se musíte spokojit," odbil ho Fury.
Do čumáku mě udeřil neznámý pach. Rozhodilo mě, že ho nemůžu do ničeho zařadit a začala jsem nespokojeně vrčet. Všichni na mě zvědavě pohlédli. Nepřestávala jsem vrčet, naopak jsem vrčela ještě hlasitěji, když jsem uslyšela na chodbě kroky. Našpicovala jsem uši a ohrnula horní ret.
Všichni se podívali ke dveřím, kterými za chvíli prošel Thor a vedl spoutaného Lokiho za loket. Jamie nadšeně vypískla. Já zmlkla. Vlk se rozhodl, že na sebe radši nebude upozorňovat.
Thor, ani jeho nevlastní bratr mi nevěnovali jediný pohled. Instinkt mi říkal, že tak je to správně. Posadila jsem se a začala si Lokiho pečlivě prohlížet. Vypadal mnohem impozantněji, než ve filmu. Chudák Jamie, soudě podle jejího výrazu právě prožívá svůj první infarkt.
Bratři se zastavili před stolem. Loki všem věnoval naštvaný pohled. Zastavil se na Jamie.
"Ale? Další potížista? Jsi tu dobrovolně? Jestli chceš utéct, mohu ti pomoct."
"Být ve tvém postavení, moc bych toho nesliboval," ozval se Tony.
"Já vím. Jsi na to moc velký sobec."
"Já jsem sobec? Já, ten, který chrání nevinné před šíleným maniakem? Mimochodem, už by jsi se měl dát ostříhat. Tady ti to trochu přerůstá," poznamenal a zatahal se zezadu za vlasy.
Loki zatnul čelisti a obrátil svou pozornost na Furyho.
"Tak co. Kdo mě tedy bude hlídat? Ne, že bych to potřeboval. Na toaletu si ještě zvládnu dojít sám. A myslím, že příbor udržím. Thore, co tady vlastně dělám?"
"Budeš tady v bezpečí před Thanosem."
"On mě Thanos nějak ohrožuje? Nevšiml jsem si. A kdo mě ochrání před nimi?" Pozvedl obočí a rozmáchl rukou všude kolem. Při té skvěle provedené otočce si mě všiml.
"A kdo je tohle?"
V tu chvíli to se mnou škublo a já se proměnila zpět do své podoby. Naštěstí se mi nějakou záhadou zachovalo oblečení. Asi má nějaké superschopnosti, jako Hulkovi kalhoty.
"Já jsem Bernice," představila jsem se a narovnala si mikinu. Pak jsem vyšla ke stolu a sedla si naproti Clintovi a vedle Tonyho. Jamie po mě vrhala nadšené pohledy.
"Starku? To jsi se konečně usadil?" Loki pozvedl jedno obočí a prohlížel si nás dva s narůstajícím zájmem. To tak dobře vycítí emoce?
"Jsme spíš upřímní přátelé," ušklíbl se a pohlédl na Furyho. "Tak kdo ho bude tak zbytečně hlídat?"
"Jak jsem říkal, je to dobrovolné. Nerad bych, aby to na vás zanechalo nějaké psychické následky." Při těchto slovech pohlédl na Clinta. "Ale bylo by nejlepší, kdyby ho měl na starosti někdo, kdo by se mu mohl případně ubránit. Nebo mu jednu vrazit."
"To je Jamie," prohlásila jsem rozhodně.
"Cože? Zbláznila jsi se?!" Zvolala a vyděšeně pohlédla na Lokiho, který si jí neskrývaně prohlížel.
"Ano, slečna Jamie je dobrý nápad."
"Vážně? To mě má hlídat tahle mrňavá pozemšťanka?!"
"Dávej si pozor na pusu, princátko," zavrčela jsem výhružně.
"Nebo co? Nakazíš mě vzteklinou?"
"Ne. Jen mám plánu tě naporcovat, jestli o ní ještě jednou řekneš, že je mrňavá pozemšťanka."
"Jen tak mimochodem, vzteklinu mají většinou lišky a ne vlci," upozornil Tony.
Loki mu věnoval jen umlčující pohled.
"Pochybuju, že se ke mně jen přiblížíš," zasyčel.
"Vážně?" Zeptala jsem se, zezadu mu poklepala na rameno a nechala zmizet svou iluzi, která doteď seděla na točící židli.
"Jak..?"
"Tak," odbila jsem ho a šla se posadit na své místo. Teď už doopravdy.
"Jo a chci tě jenom upozornit, že už jsem ti klidně mohla vrazit dýku do zad."
"Kdyby jsi nějakou dýku měla," namítl.
"Já nevytvářím iluze věcí. Já tvořím věci," upřesnila jsem a na tváři vykouzlila sebevědomý úsměv. Ten chlap mě musí nenávidět.
"Nevěřím ti."
"Dost bylo hloupého tlachání, máme tady jiné věci na práci. Hillová! Ukažte Lokimu jeho nové bydlení. A slečno Jamie, vy jděte s nimi," rozkázal Fury a vykráčel z místnosti.
Agentka s Lokim a Thorem vyšli ze dveří. Jamie mi nejdříve věnovala nezařaditelný pohled a vyběhla za nimi.
"Tak, co budeme dělat?" Spráskla jsem rukama.
"Právě nám na loď přivedli šíleného boha a ty se ptáš, co budeme dělat?" Zeptal se překvapeně Steve.
"No co? On je jen jeden a nás je ..čtyři, šest.. Osm! Nechápu, proč jste z něj všichni tak vyděšení!"
"Skoro všichni," upřesnil Clint.
"Skoro všichni," prikývla jsem a věnovala jim odhodlaný pohled. "A navíc, máte mě, takže se není čeho bát." Zvedla jsem se k odchodu.
"K zemi spíš pošleš loď ty, než Loki," zasmál se Clint a také vstal od stolu.
"Nebuď na mě tak ošklivej, to se ti nevyplatí."
"To je nějaká nová metoda vyhrožování?"
"Přesně tak," usmála jsem se a vyrazila jsem za Jamie a její společností, nebo jsem v to aspoň doufala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pacakspacak Pacakspacak | E-mail | Web | 9. srpna 2014 v 9:50 | Reagovat

Juu, konečně další kapitola :D Byla jako vždy super... Co bych ještě řekla?  No prostě úžasný,  těším se na další :). A neboj, s leností na tom nejsi sama , k psaní se teď o prázdnin musím dokopávat a když už píšu,  najednou mě přepadne něco úplně jiného. :D

2 Veri Veri | Web | 9. srpna 2014 v 16:04 | Reagovat

Hele, jak se bavili o tom, kdo pošle tu loď k zemi, napadlo mě, jestli narazej do nížiny... :D
A já jsem taky docela líná, když mám prázdniny... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama