Different Love -8-

23. října 2014 v 13:41 | Maggi |  Different Love
BWHA! Je to tu. Já jsem tu. Zase po měsíci a několika týdnech. Teď už se snad víc rozjedu. ..Nepsala jsem tohle i minule? o-o Nevadí. Každopádně, mám tu další kapitolu. Taky jsem si musela celou kapitolovku přečíst znovu, abych se vrátila do děje.. uhm. Fail. No nic. Už asi tři týdny jsem nic nenapsala (kromě menších povídek, které nikdy neuvidíte), tak to bude asi trochu neohrabané. Krátké a o ničem. Musím se rozjet. Snad se Vám bude aspoň trochu líbit. ;)



"Ano, slečna Jamie je dobrý nápad."
"Vážně? To mě má hlídat tahle mrňavá pozemšťanka?!"
"Dávej si pozor na pusu, princátko," zavrčela jsem výhružně.
"Nebo co? Nakazíš mě vzteklinou?"
"Ne. Jen mám plánu tě naporcovat, jestli o ní ještě jednou řekneš, že je mrňavá pozemšťanka."
"Jen tak mimochodem, vzteklinu mají většinou lišky a ne vlci," upozornil Tony.
Loki mu věnoval jen umlčující pohled.
"Pochybuju, že se ke mně jen přiblížíš," zasyčel.
"Vážně?" Zeptala jsem se, zezadu mu poklepala na rameno a nechala zmizet svou iluzi, která doteď seděla na točící židli.
"Jak..?"
"Tak," odbila jsem ho a šla se posadit na své místo. Teď už doopravdy.
"Jo a chci tě jenom upozornit, že už jsem ti klidně mohla vrazit dýku do zad."
"Kdyby jsi nějakou dýku měla," namítl.
"Já nevytvářím iluze věcí. Já tvořím věci," upřesnila jsem a na tváři vykouzlila sebevědomý úsměv. Ten chlap mě musí nenávidět.
"Nevěřím ti."
"Dost bylo hloupého tlachání, máme tady jiné věci na práci. Hillová! Ukažte Lokimu jeho nové bydlení. A slečno Jamie, vy jděte s nimi," rozkázal Fury a vykráčel z místnosti.
Agentka s Lokim a Thorem vyšli ze dveří. Jamie mi nejdříve věnovala nezařaditelný pohled a vyběhla za nimi.
"Tak, co budeme dělat?" Spráskla jsem rukama.
"Právě nám na loď přivedli šíleného boha a ty se ptáš, co budeme dělat?" Zeptal se překvapeně Steve.
"No co? On je jen jeden a nás je ..čtyři, šest.. Osm! Nechápu, proč jste z něj všichni tak vyděšení!"
"Skoro všichni," upřesnil Clint.
"Skoro všichni," prikývla jsem a věnovala jim odhodlaný pohled. "A navíc, máte mě, takže se není čeho bát." Zvedla jsem se k odchodu.
"K zemi spíš pošleš loď ty, než Loki," zasmál se Clint a také vstal od stolu.
"Nebuď na mě tak ošklivej, to se ti nevyplatí."
"To je nějaká nová metoda vyhrožování?"
"Přesně tak," usmála jsem se a vyrazila jsem za Jamie a její společností, nebo jsem v to aspoň doufala.

"Jsi hloupý." konstatovala jsem a strčla si do pusy jeden mentoss.
"Jak se jen opovažuješ!" Loki se nahnul přes stůl a pokusil se mi jednu fláknout. Zhoupla jsem se na židli, takže mě o několik centimetrů minul.
"Nechte se." Jamie si zničeně přejela dlaní po obličeji. Pohlédla jsem na ní a zamyšleně jsem rozžvýkávala bonbon v puse.
"Tak se přestaň hádat s Tonym."
"Nemůžu za to, že si pokaždé začne!"
"A já tohle snad začala?"
"Jo, ty jsi řekla že je hloupý." Jamie založila ruce na prsou. Loki mi věnoval sebevědomý pohled.
"Řekla jsem mu snad já, že má vzteklinu?!"
"Bernice! To bylo aspoň před týdnem!"
"Před pěti dny!"
"Padej."
"Jak myslíš."
Vstala jsem a hlučně za sebou zašoupla židli. Pak jsem vyšla z pokoje na chodbu. Poslední dobou (posledních pět dní) se s Jamie hádáme kvůli naprostým blbostem. A já se pak hádám s Tonym, protože jsem naštvaná a nakonec se přistihnu, jak brečím Clintovi v náručí. Většinou si pobrečel se mnou. Netušila jsem, proč. Asi je empatičtější, než se zdá. Ale za tu dobu jsem se proměnila jen dvakrát.
"Za všechno může Loki!" zvolala jsem a kolemjdoucí agent vyděšeně uskočil.
Odfrkla jsem si a zamířila k té velké přistávací ploše. Venku se hůř dýchalo, ale to se dalo přežít. Strčila jsem si do uší sluchátka. JLo a Pitbull. Chm. Došla jsem k okraji v rytmu hudby a nahlédla na modrou plochu podemnou. Skousla jsem si ret a pohupovala se v kolenou.
"Dávej pozor." někdo mě chytl za rameno a odtáhl od kraje. Otočila jsem se na něj.
"Díky za zbytečnou záchranu života. Nejsem tam blbá, abych padala přes okraje létajících budov." řekla jsem mému imaginárnímu příteli.
"Jsi v pohodě?" šťouchl mě do ramene.
"Au! Nech mě!"
"Ne, to ty se nech." opravil mě a poplácal po hlavě.
"Klidně tě zase můžu nechat zmizet."
"Líto to bude tobě, ne mě." usmál se a strčil ruce do kapes svých o číslo větších džínů.
"Jo. Jsem v pohodě." odpověděla jsem mu na jeho předchozí otázku.
"Nezdá se mi."
"Tak se neumíš zdávat."
"Cože?"
"Never mind."
"Změnila jsi se."
"Jak jsem se změnila?" pohlédla jsem mu do zamračeného obličeje a uvědomila si, že jsem někde nechala balík mentossek. Sakra.
"Už nejsi tak uvolněná a vtipná. Naopak vypadáš dost vynervovaně."
"Tak si zkus žít pět dní s maniakem!" vyjela jsem na něj.
"Ale já s ním žiju." opět se usmál.
"Pfff."
"Musíš se uvolnit. Co ti tam hraje?" vytáhl mi z ucha sluchátko a strčil si ho do svého ucha.
"Ta se mi líbí. Pojď." natáhl ke mně ruku a já jí váhavě chytla. Zvedl jí a provedl se mnou mistrnou otočku. Zamotala se mi hlava, což měl na svědomí asi i ten nedostatek kyslíku, ale musela jsem se začít smát.Tony (už bych ho mohla přejmenovat) dal ruku v bok a já jsem udělala totéž, takže jsme teď měli oba zaháklé ruce do sebe. Začal hopsat kolem mě, takže jsem se musela přidat. Pak spustil i s písničkou.
"Laaaaa La La La Laaaa! La La La La La La La La Laa-a-a! Tonight we gon' be it on the floor!" zpíval falešně, takže jsem se mohla přidat.
"Laaaaa La La La Laaaa! La La La La La La La La Laa-a-a! Tonight we gon' be it on the floor!" neslyšela jsem se a to mi vyhovovalo. Pokračovala jsem dál, i když písnička už skončila.
"Laaaaa La La La Laaaa! La La La La La La La La Laa-a-a!" ha, není to zas tak hrozné. Ještě jednou jsem to zopakovala a stále poskakovala dokoleča, jako ten největší mentál.
"Bernice!" z mého veselého tanečku mě vytrhl Tonyho hlas. Toho pravého Tonyho. Pohlédla jsem vedle sebe a s hrůzou zjistila, že můj kamarád je fuč. Vrhla jsem tázavý pohled na Tonyho.
"Tvá poslední dvě sóla." odpověděl a snažil se udržet si seriózní výraz. Moc se mu to nedařilo. 'Cause you and I. We were born to die. Uchechtla jsem se. To sedí.
"Ale není to tak hrozné. Mohla by jsi jít do X-Factoru." přešel až ke mně. Sluchátko, co se mi houpalo u krku si strčil do ucha, jako před tím Tony. Vážně bych ho měla přejmenovat.
"Lana? Vážně?" ušklíbl se.
"Měla jsem depku, když jsem to stahovala."
"A teď máš taky depku?"
"Ne. Náhodné přehrávání."
Zavrtěl halvou a strčil mi sluchátko do ucha. Poplácal mě po tváři.
"Měla bys jít dovnitř. Ten nedostatek kyslíku ti nedělá dobře." poznamenal, otočil se na patě a mířil ke vchodu.
Vyplázla jsem na něj jazyk a začala si tančit Makarenu. Dohopkala jsem za Tonym a jakmile jsem se ocitla v dobře okysličeném prostředí, zděšeně jsem si vytrhla sluchátka z uší. Zrovna když se tam rozjížděl MIKA.
"V pohodě?"
"Právě jsem poslouchala playlist mého třináctiletého já. Nemůžu být v pohodě." protočila jsem oči nad tou samozřejmostí.
Zasmál se. Ani jsem nevěděla proč. Cítila jsem se zvláštně.
"Vypadáš, jakoby jsi na něčem jela. Pojď, musíš něco sníst." chytl mě za ruku a snažil se mě odtáhnout někam, pro něco k jídlu. Zapřela jsem se nohama do podlahy a pohledem probodávala naše spojené ruce.
"Ne." zamračila jsem se na ně. Pak jsem koukla na Tonyho. "Ne." zopakovala jsem.
"Co ne?" volnou rukou si prohrábl vlasy.
Naklonila jsem hlavu na stranu a stále se na něj mračila.
"Ne, nechci jíst. Musím najít mentossky. A ne." kmitla jsem očima k našim rukám. Pustil mě.
"Proč ne?"
"Stejně to nechceš." poznamenala jsem. Nate (jo, takhle teď budu říkat mému imaginárnímu kamarádovi) pozvedl obočí. Tony uskočil.
"Co ten tady dělá?!" zvolal.
"Já tu prostě jsem."
"Promiň." mávla jsem rukou a Nate zmizel. Musím se víc hlídat. Stark si rukou přejel přes obličej. Buďto to Jamie viděla u něj, nebo on u Jamie. Nebo si v mé přítomnosti prostě lidi musí přejíždět dlaní přes obličej.
"Proč bych tohle nechtěl." poukázal na mě.
"Protože pořád chceš Pepper."
"Jak tě tohle zaboha napadlo?"
"Uhm..Nedostatek kyslíku? Oevřel mi oči." vyvalila jsem je na něj. Jen na mě nechápavě zíral.
"Prostě je to na tobě vidět!" zvolala jsem podrážděně a luskla prsty. Vedle mě se hned objevila Pepper, jak jsem jí znala z filmů. Blondýnka, kterou všichni považujíza zrzku. Tony na ní překvapeně pohlédl a jeho výraz změkl.
"Vidíš?" zase jsem jí nechala zmizet. "Ještě ses ani nevyrovnal s tím, že odešla a už jsi byl se mnou. To prostě nejde."
Chvíli na mě zadumaně hleděl a palcem si přejížděl přes spodní ret. Podlamovala se mi z toho kolena.Přešla jsem k němu a ruku mu od pusy odtrhla. Povzdechl si.
"Takže to se se mnou rozcházíš? Po týdnu? To jsem vážně tak příšernej partner?" smutně se pousmál.
"Ne. Nerozcházím se s tebou. Je to jen taková pauza.." zamyslela jsem se. "Jo, rozcházím se s tebou. Ale můžeš se ke mně kdykoliv vrátit, stejně tak já k tobě. Hej?" cloumal mnou zvláštní pocit. To je poprvé, co já něco končím. A chci to vůbec. Pohlédla jsem mu do očí. Byl smutný. A zklamaný. Zdálo se, že sám sebou. Jsem blbá.
"Bože můj, kašli na to." hravě jsem do něho strčila a pak ho obejmula. Zabořil mi obličej do vlasů. Lhala bych, kdybych řekla, že to nebylo ulevující a příjemné.
"Právě jsi se se mnou rozešla a dala dohromady. A trvalo to asi tak pět sekund."
"Jo. Promiň. Druhá největší chyba mého života."
"A ta první-"
"Neptej se."
"Už mlčím."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 23. října 2014 v 21:54 | Reagovat

No to doufám, že se polepšíš. Mám vážně absťák! :D

Ach jo, taky bych měla zase něco napsat... ale není múza. :-?

2 Chane Chane | Web | 29. října 2014 v 19:51 | Reagovat

Hallelujah, pane bože když jsem zase kontrolovala zda někdo něco náhodně nepřidal div jsem nepadla z balónu jsem hrozně ráda, že jsi zpět a doufám, že už takhle neohlášeně neodejdeš. Moc mi tvá tvorba chyběla :-D Jinak kapitola boží jako vždy

3 Veri Veri | 31. října 2014 v 21:27 | Reagovat

Super :D

4 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 2. listopadu 2014 v 12:10 | Reagovat

slečna Jamie se hlásí xD
btw: máš u mě další část své fav povídky I see fire.
konec reklamy xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama