Doesn't matter how hard you try -1-

19. listopadu 2014 v 13:49 | Maggi |  Doesn't matter how hard you try
*plup*
A jsem tu zase. Po týdnu a pár dnech, což ještě není tak hrozné.
Moc mě potěšily ty pozitivní ohlasy u prologu, takže jsem tu s další kapitolou. Tu jsem sice napsala už druhý den po prologu, ale přidávám jí až teď. Rebel. Osobně si myslím, že lepší kapitolu než prolog už nenapíšu. :D Ale snad se bude líbit.
Takže prosím pište komentáře, líp a rychleji se mi pak píše. Když mi v nich tak pozvednete ego. ;D




Seděla jsem v křesle a zírala z okna do velké zahrady, když v tom se ozvalo zaklepání. Otočila jsem se na dveře a chvíli si je podezřívavě prohlížela. Jakmile se zaklepání ozvalo podruhé, odhodlala jsem se vstát z křesla. Po špičkách jsem přešla ke dveřím a na škvírku je otevřela.
"Ahoj. Ty jsi ta nová. Hayley, že."
Přikývla jsem, dveře jsem stále nechávala přivřené. Muž se pousmál.
"Já jem Erik Lehn-"
"Dobře, Eriku. Jestli máš v plánu mi bez dovolení lézt do hlavy, můžeš se otočit a jít se věnovat něčemu důležitějšímu, než je obtěžování nováčka." chtěla jsem dveře zabouchnout, ale nechal v mezeře nohu, takže jsem ničeho nedocílila. Ve tváři měl pobavený výraz.
"Neboj se. Do hlavy lidem lézt neumím. Tuhle schopnost má jen Charles." řekl s úsměvem a úplně otevřel dveře do mého pokoje, protáhl se kolem mě a zamířil k oknu. Rezignovaně jsem za ním dveře zabouchla.
"Co tu chceš?" zeptala jsem se a posadila se na okraj postele. Erik odvrátil pohled od okna a změřil si mě pohledem. Trochu mi naháněl hrůzu. Pohled mu pak sklouzl na kýbl u mých nohou. Kopla jsem do něj patou a on se odkutálel pod postel.Erik nad tím pozvedl obočí.
"Chci vědět, proč jsi tady." poznamenal a usadil se do křesla naproti mně.
"Charles mě sem přivedl. Teda spíš unesl."
"Ano, to už on tak dělá. Ale mě zajímá, čím jsi vyjímečná." naklonil se v křesle dopředu.
"Výjměčná? Je to spíš moje zkáza."
"Proč myslíš?"
Tím mě zaskočil. Zamračila jsem se.
"Vždyť mě kvůli tomu všichni odsuzují. Musím se skrývat. A všechny takové ty věci kolem."
"A to ti řekl Charles?"
Přikývla jsem. Erik se opřel a pohrával si s šachovou figurkou, kterou vytáhl z kapsy.
"Promiň, že to takhle musím říct. Ale na tom nesejde. Je tady jeden člověk. Musím se mu pomstít."
Trochu jsem nadskočila, když jsem si všimla, že si přesedl vedle mě.
"Teď trochu nechápu, proč mi tohle říkáš."
"Potřebuju, aby jsi mi pomohla se ho zbavit."
"Ale Charles říkal-"
"Charles má trochu jinou představu o míru, než já. A mír se nedá zařídit bez boje."
Koukala jsem se do jeho šedomodrých očí, které doslova přetékaly nadějí."
"Jsi až moc přesvědčivý." poznamenala jsem a uchechtla jsem se. Také se pousmál.
"Ale jsem tady teprve den. A nikdo z vás ani neví, co umím. Nemůžu se hnedka rozhodnout, jestli půjdu zabít nějakýho chlápka."
"To chápu. Ale času je málo. Musíš se rozhodnout co nejdřív."
"Nevím, jestli jsem připravená zabíjet."
"Všechno je jednou poprvé."
"Existuje vůbec nějaká věc, pro kterou by jsi neměl žádný argument?" ušklíbla jsem se.
"To pochybuji." prohlásil s úsměvem. "A teď mi řekni, co umíš."
"Uhh.. Prostě dokážu napodobit schopnosti ostatních mutantů." vysvětlila jsem, co nejjednodušeji to šlo.
"Jak, napodobit."
"Zkusím ti to ukázat. Co umíš ty?"
"Přitahuji kovové věci." odvětil. Já jsem odolala pokušení něco dodat, tak jsem mu prostě věnovala šibalský úsměv. Pochopil. Uchechtl se a poté opět zvážněl.
"Takže?" drkl do mě ramenem.
"Ukaž mi to."
Erik přikývl, vstal a na malý stolek postavil šachovou figurku. Pak se vrátil na místo vedle mě. Natáhl před sebe ruku, nasadil soustředěný výraz a figurka se ze stolu zvedla a doletěla mu do nastavené dlaně. Zřejmě nebyla ze dřeva.
"Páni." uznale jsem pokývala hlavou.
Vzala jsem si od něj figurku, postavila ji na stůl a opět se posadila. Zopakovala jsem to samé, co před chvílí Erik a figurka ke mě poslušně doletěla. Vrátila jsem jí Erikovi s vítězoslavným úsměvem na rtech. Vzal si jí ode mě a fascinovaně mě pozoroval.
"Jsi úžasná." zamumlal a nevěřícně zavrtěl hlavou. Skromně jsem pokrčila rameny.
"Myslíš, že by jsi dokázal zvednout třeba Brooklynský most?" zeptala jsem se a zasněně jsem se zahleděla do dálky.
"Ne. Tak dobře to ještě neovládám. Ale mám v plánu to někdy zkusit."
Pozvedla jsem obočí. "Vážně?"
"Když to bude potřeba." prohlásil lhostejným tónem a věnoval mi vyzívavý pohled, koutky měl pozvednuté v úsměvu.
"Můžeš číst myšlenky?" zamračil se najednou a provrtal mě ublíženým pohledem.
"Ne. Schopnost umím napodobit jen v tu chvíli, kdy je její nositel poblíž."
"Ach tak." jeho výraz změkl.
"Chceš tu provést?" zeptal se a zamířil ke dveřím. Ochotně jsem kývla a vyrazila za ním.
Pokoj jsem měla v přízemí domu, hned u schodů, které vedly do prvního patra. Erik mi ukázal, kde je kuchyně, koupelny, jeho pokoj, Charlesův pokoj a pracovnu. Tam se nám do cesty připletl celkem mladě vypadající kluk, který se mi představil jako Hank. Zdál se být fajn. Poté mě Erik zavedl do podzemí, kde to vypadalo jako silně z budoucnosti. Cestou stále něco popisoval, ale já to brala jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven. Na to, abych ho poslouchala, jsem byla moc mimo. Na konci chodby byly kruhové dveře s velkým X.
"Za těmi dveřmi je přístroj, díky kterému tě Charles našel." vysvětlil Erik, když si všiml mého nechápavého výrazu. Z poza rohu vyběhla blonďatá dívka, která v ruce držela nějaké desky.
"Eriku! Našla jsem ty... Á." usmála se. "Ty jsi Hayley." přendala si desky do druhé dlaně a potřásla si se mnou rukou. "Já jsem Raven."
"Jakto, že mě tu už všichni znají?"
"Je nás tu málo, takže když Charles přitáhne nějakého nováčka, zjistíme si o něm všechno." řekla s úsměvem a podala Erikovi desky.
"Aha. To vůbec není divné." zamumlala jsem.
"A co umíš?" zeptala se s nepředstíraným zájmem.
"Umím napodobovat schopnosti ostatních."
"Jo? Já umím napodobovat vzhled ostatních."
"Vážně?"
Vesele přikývla a během chvíle jsem se koukala sama na sebe.
"To je úžasný!" zvolala jsem a sledovala, jak na sebe bere zpět svou podobu.
"Díky." potěšeně se zhoupla na patách. "Teď ty." pobídla mě.
Zhluboka jsem se nadechla a pečlivě si prohlédla Raven. Pak jsem si na sebe vzala její podobu. Teda aspoň jsem v to doufala. Uznale vyšpulila spodní ret a pokývala hlavou. Přeměnila jsem se nazpět. Neunikl mi Erikův opět fascinovaný pohled. Začínal mě děsit.
"A co umí Hank?" optala jsem se, abych změnila téma.
"To je v podstatě zvíře v lidské podobě." vysvětlila Raven.
Já jsem se zarazila. Už byl zase v mé hlavě.
"Jsme tu. Hodilo by se, kdyby jsi přišla co nejdřív. Ten tvůj kamarád mě považuje za únosce."
"A nejsi snad?" pomyslela jsem si co nejnaštvaněji.
"Ty jsi naštvaná?" ten překvapený tón mě rozladil ještě víc.
"Vypadni z mé hlavy. Dělej."
Už byl klid. Ha.
"Děje se něco?" optal se Erik, když si všiml mého popuzeného výrazu.
"Charles už je tady." řekla jsem a vydala se chodbou k výtahu.
"A to víš jak?" zvolal za mnou.
"Zase mi vlezl do hlavy!"
Hned, jak jsem se dostala do přízemí, jsem se rozběhla ke vchodovým dveřím, u kterých čekal Charles, s ne zrovna šťasně vypadajícím Deanem. Jakmile mě oba zpozorovali, po tvářích se jim rozlil úsměv. Vrhla jsem se na Charlese a snažila se mu vlepit facku. Když se mi povedl alespoň pohlavek, snahy jsem nechala a vrhla se Deanovi kolem krku.
"Takhle by jsi se ke svému zachránci neměla chovat." napomenul mě Modroočko a promnul si pravou stranu hlavy, do které jsem ho trefila.
"Jsi únosce."
Povzdechl si. "Nechám vás o samotě."
Jakmile Charles zmizel za rohem, Dean se odtáhl a pozorně si mě prohlédl.
"Neudělal ti nic?" optal se starostlivě.
"Ne, jsem v pořádku. Jsem ráda, že jsi tady. Vysvětlil ti už, o co tady jde?"
"Jo. Ale nevěřil jsem mu." rozhlédl se kolem. "Teď už mu asi věřím."
"Pojď, půjdu tě představit lidem, který jsem poznala před pěti minutami."
"Dobře."
Chytla jsem ho za ruku a provedla ho domem, jako mě před chvílí Erik. Připadala jsem si strašně důležitě. Cestou jsme ještě potkali Charlese. Už si přikládal dva prsty ke spánku, ale já byla rychlejší.
"Opovaž se." sykla jsem, když jsem se mu dostala do hlavy. Prošel kolem mě a věnoval mi překvapený pohled. Já se samolibým úsměvem pokračovala v cestě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veri Veri | 19. listopadu 2014 v 19:24 | Reagovat

Hele, já už to vlastně četla :DD
Aspoň se teď nemusim namáhat :D Ale je to super, jak už sem řikala :D

2 Chane Chane | Web | 20. listopadu 2014 v 19:53 | Reagovat

WOW senza schopnost moc se mi to líbí :)

3 Clarissa Clarissa | Web | 21. listopadu 2014 v 12:38 | Reagovat

To s Erikem... nejdřív jsem chtěla poznamenat něco o tom, jaký je fofr a že by to chtěla větší propracovanost, ale... Brooklynský most mě dostal. :D

Kde to sakra bereš? ;-)  :D

4 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 28. listopadu 2014 v 16:37 | Reagovat

ještě jsem to nečetla. ale udělám to.
(a... jsem zpět xD)

5 Lucíí Lucíí | 4. prosince 2014 v 19:15 | Reagovat

Je to super.. :) Pokračuj! ;)

6 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 5. prosince 2014 v 19:20 | Reagovat

uř jsem to četla. je to hezký :)

7 sτεncεε ♥ sτεncεε ♥ | 16. února 2015 v 13:55 | Reagovat

Maggi? Žiješ ještě? :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama